{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


TOMÁŠ A KAMIL SOJKOVI: CHCEME BÝT HRÁČŮM A TRENÉRŮM PARTNERY

Obrázek ke článku
12. 6. 2020

Nejlepšími rozhodčími za sezonu 2019/2020 se stali bratranci Tomáš a Kamil Sojkovi. Jedná se o jejich premiérové vítězství a jsou teprve třetím párem v historii, kterému se to povedlo. Při té příležitosti se rozpovídali o jejich předsezónních a předzápasových přípravách, respektu a vztahu s hráči a trenéry, a také o pohledu na český a mezinárodní florbal.

O tom, jak se florbalisté připravují na nové sezony, se toho píše hodně. Jak ale vypadá taková příprava u rozhodčích?
Kamil: Věřím, že u jednotlivých rozhodčích různě. Neplníme žádné tréninkové plány. Každý se připravuje sám za sebe. Konkrétně já vím, že s přibývajícím věkem je prostě nutné se před sezonu připravit minimálně na splnění limitů fyzického testování před a během sezony. Také vím, že musím být fyzicky připraven natolik, že i na náročný zápas, ať už na začátku sezony, nebo atraktivní a náročné play-off zápasy, je třeba být fyzicky připraven od první do poslední vteřiny zápasu. Ale rozhodně nejsem žádný vrcholový sportovec, takže dělám to, co mě baví. Tzn. kolo, brusle, no a je třeba zapojit, hlavně v létě, i běhání.

Tomáš: V našich letech jde hlavně o to v létě u grilovaček nepřibrat, abychom stačili těm mladým. A pak jde taky o to nepřepálit začátek a nezranit se horlivou přípravou na sezonu.

Když se poté rozjede sezona, jak se připravujete na jednotlivé zápasy? Jak vypadá váš den, když je na programu utkání, které rozhodujete?
Kamil:
Na jednotlivé zápasy se připravujeme společnou komunikací. A to se bavíme hlavně o superlize. Pokud se píská „kolem komína“, tzn., že není potřeba cestovat někam několik hodin, tak během týdne v několika zprávách rozebereme, co nás čeká. Kromě toho je více času být doma s rodinou. Pokud cestujeme, tak je spousta času po cestě na zápas a v ten den vlastně skoro na nic jiného, než cestování a zápas, není čas. 

Tomáš: Jak říkal Kamil, pokud cestujeme za zápasem daleko, tak se toho moc jiného stihnout nedá. Příprava probíhá hlavně na cestě, kdy se snažíme sladit, jak ten nejbližší zápas chceme vést. Pokud však rozhodujeme zápas v okolí bydliště, většinou se snažím zbylý čas dne věnovat rodině, přátelům.  

Máte před zápasy nějaké rituály nebo osvědčené rutiny?
Kamil:
Osobně nic takového nemám.

Tomáš: Rituály nemáme, na to jsme nikdy nebyli. Ale nějaká rutinní příprava před zápasem probíhá. Na cestě a pak i v šatně probíráme, co hráčům chceme dovolit, co bychom nechtěli dopustit, hodinu před zápasem se naladíme na stejnou notu se zástupci týmů a pořadateli na společné schůzce. Pak už se věnujeme sami sobě – rozběhat, zahřát se, připravit na výkon, a hlavně nezapomenout v šatně píšťalku.

Utkání vždy potřebujete mít pod kontrolou a mít u hráčů respekt. Jak probíhá takové budování vztahu s hráči, a právě zmíněného respektu?
Kamil:
Tohle nepřijde v konkrétním utkání. Tohle je běh na dlouhou trať. Je to otázka několika let. Je to o získaných zkušenostech, o věku, o mentální vyspělosti, o tom, jak se člověk vyvíjí. Před 10 lety se nám zdálo, že jsme páni na hřišti a možná, že jsme neomylní (smích). Dnes se o chybách dokážeme v pohodě bavit a připustit si je. Komunikujeme s hráči, trenéry, a to je vždy ku prospěchu. A ten respekt musí být vzájemný. Já respektuji hráče a trenéra a stejně tak jsem rád, když respektují oni mě, ať se na hřišti děje cokoliv. Potom je to na vzájemné důvěře. Jsme jen lidé a chybujeme stejně jako hráč, který netrefí ze dvou metrů prázdnou bránu (smích).

Tomáš: Vztah s hráči a trenéry se buduje roky. Nelze ho vytvořit během jedné sezony, ale jde ho pokazit během jedné třetiny zápasu (smích). Podobné to je s respektem. Obojí budujeme už 16 let, celou dobu, co pískáme spolu. Naše filosofie je být hráčům partnerem, jsme tam pro ně, nechceme jim kazit jejich zábavu a výkony, naopak chceme, aby si dobře zahráli. Ve chvílích, kdy to jde, si rádi vyslechneme jejich pohled na situaci. Pokud umíš naslouchat, může tě to posunout dál.

Probíhají u vás také videorozbory, kdy se vracíte k daným utkáním, a snažíte se své výkony analyzovat?
Kamil:
Výborný nástroj k tomu rozebrat konkrétní situace a pobavit se o nich. Dnes se na to ti kluci mohou kdykoliv podívat a zhodnotit, co bylo dobře a co ne.

Tomáš: Ano, kolikrát už hned v autě na cestě zpátky ze zápasu (smích). Jsme na úrovni, kdy už řešíme nejmenší detaily. Chceme pískat ve dvojici stejně, tedy je třeba si vyjasnit pohledy. Video je k tomu výborný nástroj. Videa řešíme i s delegáty i některými rozhodčími. Videorozbor a analýza probíhá i s některými trenéry/hráči a jsme toho názoru, že je to ku prospěchu věci.

Jak se vám daří skloubit osobní život s vrcholovým „rozhodcovstvím“?
Kamil:
Díky toleranci manželky a dcer to jde. Těch hracích dnů, víkendů strávených na cestách, zápasech, hotelích je za těch 20 let opravdu spousta. Někdy jedeme nonstop, protože po pracovním týdnu přijde hrací víkend sobota i neděle. Takže jsem velmi rád, že se tomu stále mohu věnovat. 

Tomáš: Přestože hráči florbalu věnují určitě více času, tak my tomu obětováváme dost času taky. Na úkor rodiny, jiným zálibám atd. Kdo nezažil, neuvěří. Jeden rok jsme k tomu všemu oba byli nominováni na 7 mezinárodních akcí. To je pořádná porce dovolené a obětování. Nestěžuji si, ale to jen na dokreslení. Po sezoně tedy přichází čas, kdy o pískání nechceme slyšet a snažíme se dohnat to, na co nebylo v sezoně čas.

Účastnili jste se také domácího MS. V čem jsou mezinárodní zápasy jiné? Musíte se na ně nějak speciálně připravovat?
Kamil:
Na MS je rozhodčí osobnost. A ať už pískáte zápas Švédů, nebo Singapuru, tak vás respektují. Rozhodčí se na takových akcích cítí velmi dobře. Co se týká přípravy, specifika jsou právě třeba v tom, že jeden den můžete pískat zápas TOP týmů a druhý den zápas skupiny B, kde je třeba řešit mnohdy naprosto odlišné situace. Na takových akcích rozhodčí vždy získá spoustu nových zkušeností, ať už ze zápasů, nebo zpětné vazby IFF observerů.

Tomáš: Podle mě se na mezinárodní zápasy dopředu moc připravit nejde. Nemáme tolik povědomí o jednotlivých týmech/hráčích. Nemáme s těmito zápasy tolik zkušeností, na IFF máme odpískáno 35 zápasů, to není mnoho. Každý stát je na jiné úrovni, má jinou mentalitu, každý zápas je originálně jiný. Snažíme se využít to, co jsme se naučili doma a někdy i to je málo. Dovedou nás překvapit jiné věci. Každopádně zápasy jsou o dost rychlejší a tvrdší.

Máte za sebou již stovky zápasů. Panuje u vás i po této době před zápasy určitá tréma? Jsou mezinárodní zápasy i v tomto ohledu jiné?
Kamil:
Určitá zdravá tréma panuje při těžších zápasech. Zápasech TOP týmů, play-off zápasech. Člověk chce podat co nejlepší výkon.

Tomáš: Kamil má za sebou již přes 300 zápasů v superlize, já zatím přesně 294. Po takové době už já tedy trému nemívám, snažím se si ten pobyt na hřišti s hráči už konečně užívat.


Od ročníku 2013/2014 pravidelně střídáte třetí a druhé umístění v anketě Rozhodčí sezony, letos to poprvé vyšlo. Jak si vítězství ceníte?
Kamil:
Když pominu fakt, že se sezona nedohrála a že jsme všichni přišli o ty nejlepší zápasy, na které se celou sezonu těšíme, a ve kterých se i rozhodčí mohou „ukázat“, tak jsem za to ocenění samozřejmě velmi rád a vážím si toho. Je to taková satisfakce za to, co děláme. 

Tomáš: Je to ocenění naší dlouholeté práce, ve které stále nepolevujeme. Děkujeme za podporu! Nikdy neusínáme na vavřínech (smích)!

Jste historicky teprve třetím párem, který na toto vítězství v anketě dosáhl, s výjimkou sezon 2006/2007 a 2007/2008 pokaždé vyhráli pánové Černý – Janoušek, kteří před letošní sezonou ukončili aktivní rozhodcovskou kariéru. Myslíte si, že vám to pomohlo, nebo cítíte, že byste v letošní sezoně porazili i je?
Kamil:
Upřímně, kdyby Petr s Jirkou neskončili, myslím, že by vyhrávali ještě dalších x let, stejně jako Karel Gott slavíka (smích). Dílčí úspěch jsme loni zaznamenali, kdy jsme v polovině sezony vedli, nicméně na konci nás převálcovali (smích).

Tomáš: Mě osobně mrzí, že jsme je neporazili v době jejich aktivní kariéry. Vítězství by bylo o to cennější. Minulý rok k tomu nebylo daleko, v polovině ankety jsme nad nimi vedli, nakonec to ale asi i díky jejich povedenému play-off a superfinále nevyšlo.

Obrázek