{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

TUŠIL JSEM, ŽE OBČAS ASI SKÓROVAT BUDU, SMĚJE SE KANONÝR PETRÁK

Obrázek ke článku
20. 10. 2021

Přišel do pražské Bohemky jako tichá voda, jen málokdo věděl, o koho vlastně jde. Jenže uběhl první superligový měsíc a celé florbalové Česko žasne nad výkony nového objevu Karla Petráka, který se také stal zářijovým Holba hráčem měsíce. Kluka, který ještě před nedávnem působil až v třetí nejvyšší soutěži a o superligových brankách si mohl nechat jen zdát, a který je dnes v zelenobílém dresu střílí jako na běžícím páse. ​

Osm odehraných zápasů, na kontě devatenáct kanadských bodů a k tomu navíc koruna aktuálně nejlepšího střelce superligy. Bilance některého z ligových kanonýrů? To by dávalo smysl. Jenže tady jsme na omylu. O tato na první pohled lehce astronomická čísla se totiž postaral nový objev české nejvyšší soutěže, jenž po přestupu do Bohemky převzal roli jednoho z tahounů. 

Góly střílí, sem tam připraví a s defenzivami soupeřů si příliš těžkou hlavu nedělá. „Za svůj úspěch ale vděčím zejména klukům z lajny, kteří mi na hřišti vytváří naprosto komfortní prostředí,“ hlásí skromně devatenáctiletý talent, který se ještě před koronavirovou pandemií proháněl po palubovkách národní ligy.

V létě se o jeho jméno strhla na přestupovém trhu strkanice mezi Bohemians a Chodovem. Od obou celků slyšel jediné – makej a bude z tebe hvězda. Nakonec si vzal více k srdci slova uznávaného kouče Jedličky a první superligový měsíc jasně ukázal, že dobře udělal. Bohemku nyní táhne na čelo tabulky a v pozadí nenápadně vyhlíží rovněž debut svého mladšího bratra Jaroslava, čerstvého juniorského reprezentanta. „Zahrát si opět v jednom dresu? Rád bych si to zase zopakoval,“ prozradil.

Karle, takový nástup mezi elitu zřejmě čekal jen málokdo. Se svým startem musíte být spokojen, viďte?
Musím se přiznat, že takový začátek jsem určitě nečekal. Především jsem spokojený, že se mi celkem rychle podařilo zvyknout si na vyšší tempo hry v superlize a taky trochu odlišný herní styl Bohemky. No a samozřejmě mám velkou radost, že bodově pomáhám týmu k lepším výsledkům. 

Dokázal jste si vůbec někdy představit, že budete po osmi kolech nejlepším střelcem soutěže?
Zrovna osobní statistiky jsem před startem ligy vůbec neřešil. Měli jsme za sebou turnaj Czech Open, který se nám týmově moc nepovedl. Mně osobně to taky moc nesedlo. Naštěstí se to pak v zápasech Poháru ČF zlepšilo. Zvedli jsme se jako tým a i já dal pár branek. Takže jsem tušil, že občas asi skórovat budu, ale tohle jsem fakt nečekal (smích). Určitě tomu pomohlo, že mě nikdo neznal a díky tomu jsem měl více prostoru a šancí ke střele. V posledních zápasech už je ale znát, že si mě protihráči více hlídají. Ale to zase pro změnu otevírá prostor jinde. 

Přitom ještě loni jste hrál v národní lize za pražské Pantery. Jak se zrodil přestup do Bohemians?
V národní lize jsem hrál naposledy předloni, kdy jsme chtěli postoupit do první ligy, ale pak během play-off přišla pandemie. Vloni jsme zase s juniory ani nestihli dohrát kvalifikaci o CE ligu a znovu přišel konec. Za muže jsem navíc v těch prvních kolech ani jednou nenastoupil. Vzhledem k tomu, že jsem stejně jako většina ostatních skoro celou sezonu nehrál, byl jsem vlastně překvapen, že se mi ozvali kromě Bohemky i z Chodova. Oba trenéři si mě možná pamatovali z nějakých letních kempů a z doby, kdy jsme v dorostu hráli proti sobě. Nabídka obou zněla dost podobně – když na sobě budeš makat, budeš mít šanci si zahrát superligu.

A proč tehdy zvítězila právě Bohemka?
Víte, hlavní rozdíl byl v situaci obou klubů. Jak všichni dobře vědí, klokanům odešlo před sezonou dost hráčů a shodou okolností i dva praváci. Dalšími faktory byl i mladší kádr a herní styl, který je mi zkrátka bližší. Když jsem si to celé vyhodnotil, nebylo dále nad čím přemýšlet.

Reagovali vaši bývalí spoluhráči a lidé v klubu na přesun pozitivně, nebo jste se setkal rovněž s negativní odezvou?
Žádná velká negativní vlna se nedostavila. Velmi mě potěšilo, že většina spoluhráčů a trenérů to vzala naprosto pozitivně a v přestupu mě naopak velmi podpořila. V Panthers je dlouhodobě skvělý kolektiv a s klukama se pořád vídáme na zápasech i mimo ně. 

Zaskočilo vás malinko ze začátku superligové tempo, nebo proběhla vcelku rychlá aklimatizace?
Především kvůli té dlouhé covidové pauze jsem měl zpočátku co dohánět. S Panthery jsme ale měli od května slušnou letní přípravu, v červenci jsem naskočil do té s Bohemkou, která byla ještě o trochu intenzivnější. Takže fyzicky jsem byl, myslím, připravený vcelku dobře. Člověk si ale rychle uvědomí, že herní tempo není jenom o fyzičce, ale i o nastavení hlavy. V nižších soutěžích a v juniorech máte prostě na řadu věcí víc času a prostoru. A to musí na té nejvyšší úrovni člověk z hlavy dostat.

Který z vašich odehraných zápasů se vám zatím nejvíce zapsal do paměti?
Určitě druhý ligový zápas s Vítkovicemi. Nevěděl jsem, jak se zápas s loňským superfinalistou bude vyvíjet a co od něj mám vlastně čekat. Vstoupili jsme do něj skvěle a po bojovném a týmovém výkonu jsme vyhráli nad velmi silným soupeřem. Málokdo čekal takový výsledek a o to víc bylo pro nás vítězství cennější. Ukázalo se taky, že nám skvěle funguje souhra v lajně a samozřejmě ty mé čtyři góly byly takovou třešničkou na dortu. 

„Bratr? Podle mě by mohl klidně už teď naskočit do superligy.“

Na hřišti jste si padli do oka s Filipem Formanem či Jakubem Buršíkem. Zatím to klape na výbornou, že?
S klukama se mi hraje skvěle a vděčím jim za tak skvělý start do sezony. Jsou to výborní hráči, kteří o sobě vědí a dokázali mi pomoct s tím, abych se poměrně rychle sžil s jejich hrou a celým systémem. Za sebou máme navíc výbornou dvojici beků, kteří nejen že hrají skvěle dozadu, ale stejně parádně jim to jde do útoku. Z tohohle pohledu si vážně nemám na co stěžovat (úsměv). 

A co spolupráce s trenérem Jedličkou? S tím musí být na střídačce určitě veselo.
„Bedla“ si sice moc servítky nebere, ale florbalu zkrátka rozumí. Musím říct, že s ním nemám žádný problém. Beru to tak, že mu jde o stejnou věc jako nám hráčům. Ty emoce se od toho snažím odfiltrovat a soustředit se na podstatu sdělení. 

Jak moc vás zasáhla loňská koronavirová pandemie? Dostal jste se v sezoně vůbec na hřiště?
Řekl bych, že pro všechny kluby a hráče mimo nejvyšší soutěž to bylo náročné období. Během lockdownu jsme trénovali jenom individuálně a občas společně online. Jakmile to jen trochu šlo, tak jsme začali i v hale, abychom moc nezaostali za ostatními. Ale zápasy to nenahradí. Na hřiště jsem se ale pořádně dostal až v létě na turnajích. Beru to tak, že jsme přišli o celou sezonu. 

Váš bratr mimo jiné bojuje o místo v juniorské reprezentaci. Nelákalo by vás si jednou společně zahrát v nejvyšší soutěži?
S bráchou jsme spolu hráli v podstatě ve všech kategoriích odmalička a určitě bych si to rád zase někdy zopakoval. Je to šikovný hráč a podle mě by do superligy mohl klidně naskočit už teď. 

A co vy, věříte, že svými výkony časem rozsvítíte výstražné světlo trenérského štábu národního týmu?
Nad tím jsem upřímně zatím vůbec nepřemýšlel. Jsem v lize teprve chvíli a soustředím se hlavně na svůj výkon a na to,  abych mohl co nejlépe pomoci týmu. Hlavním cílem je pro mě co nejvíce hrát, nezranit se a v ideálním případě i vyhrávat. To další pak přijde samo (úsměv).



Obrázek