{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

VĚDĚL JSEM, ŽE NEBUDEME SLABÝM SOUPEŘEM, ŘÍKÁ PROCHÁZKA

Obrázek ke článku
7. 6. 2021

Dlouhá pauza mezi koncem semifinále a vysněným superfinálem se již chýlí ke svému konci a ženský kádr Chodova tak finišuje své přípravy na boj o mistrovský titul. Jak hodnotí tuto sezonu sám chodovský trenér Lukáš Procházka a co říká na výkon svých brankářek?

Byla to dlouhá cesta plná velkých překvapení jak pro širokou veřejnost, tak i pro samotný kádr. Pražský celek nezastavilo ani dvanáct odchodů významných reprezentantek. Mládí vzalo za své a nyní se tak hráčky Chodova mohou těšit na závěrečný souboj v UNYP Areně.

Ženské superfinále letos nabídne opravdu speciální příběhy obou svých účastníků. Na jedné straně hřiště budou stát dosud neporažené Vítkovice, které mají již neuvěřitelných 30 výher v řadě a cílí na tu poslední a nejvýznamnější. Na straně druhé se zase představí mladičký Chodov, který před startem sezony pro mnohé představoval klub s nevelkými šancemi na umístění v elitní špičce.

Zvítězí tedy zkušenosti velkých vítkovických jmen anebo zvládnou pražské hráčky uhájit domácí prostředí a pozvednou tak nad hlavu teprve druhý mistrovský titul v historii svého klubu?

Základní část jste s 57 body ukončili na skvělém 2. místě. Je to z pohledu trenéra úspěch nebo se ještě něco dalo zlepšit?
Ano, určitě to úspěch je. Nějaké cíle s ohledem na umístění jsme si teda nedávali, ale vzhledem k nezkušenosti našeho kádru jsem očekával, že těch zaváhání v základní části přijde víc. A my jsme prakticky nestačili jenom ve dvou zápasech na Vítkovice a v jednom na Tatran, což je devatenáct výher z dvaceti dvou zápasů. Na to, že více než půlka týmu hraje svou první extraligovou sezonu, je teda z mého pohledu velký úspěch. Navíc víme, jakou váhu v ženské extralize má základní část pro postavení týmů před play-off a my jsme v přímém souboji o druhé místo s Ostravou uspěli.

ČTĚTE TAKÉ: Český florbal povede v dalších letech Daniel Novák

Před sezonou se ale s Chodovem upřímně moc nepočítalo, neboť z týmu odešla řada zkušených hráček. Věřil jste vy osobně až v takovou jízdu, kterou nakonec váš tým předvedl?
Když jsem nás viděl poprvé společně na hřišti na Czech Openu, tak jsem věřil, že jsme schopni hrát opravdu s kýmkoliv. Nad umístěním jsem tolik nepřemýšlel, ale věděl jsem, že pro nikoho nebudeme snadným soupeřem. Tu sílu kádru jsem viděl už tehdy na turnaji a ve chvíli, kdy se nám povedl​ dotáhnout příchod Elišky Chudé, tak jsem si byl už prakticky jistý, že jsme srovnatelní s těmi týmy, které se nacházejí pod Vítkovicemi a je jen na nás, jak rychle ze sebe dokážeme dostat maximum.  

Na co zejména budete v budoucnu ve spojení s touhle sezonou vzpomínat?
Asi se nedá vypíchnout jeden moment. Možná to ale bude právě ten začátek letní přípravy, kdy jsme to tak nějak dávali dohromady a začínali věřit tomu, že můžeme být hodně nepříjemní pro všechny soupeře. Na týmu byla znát velká chuť a odhodlání, ale zároveň jsme tu sezonu brali jako velkou neznámou, takže se na to potom nalepila řada menších momentů, kdy nám rostlo sebevědomí.

Výkony chodovských brankářek v tomto ročníku jsou opravdu impozantní, nemyslíte? 
Ano, holky zářily obě celou sezonu. My jsme věděli, že jsou pro nás obě tím základním stavebním kamenem týmu. Ta situace, kterou na Chodově máme, je opravdu luxusní a i když víme, jak jsou skvělé, tak je neuvěřitelné, že jsem za ten víc než rok nezažil jediný zápas, kde bych si řekl, že výkon byl sice dobrý, ale dalo by se to zachytat lépe. Byly opravdu až tak neskutečně silné, že jsem nezaznamenal ani u jedné z nich jediný slabší moment a to je z mého pohledu skoro neuvěřitelné. Myslím si, že kdybychom je neměli v takové formě, tak ten průběh sezony mohl být jiný třeba už jen tím, že bychom nenabrali to již zmíněné sebevědomí. Klobouk dolů před Christy i Hanče. (Jana Christianová a Hana Ranochová - pozn. red.)

V semifinále se blýskla zejména Hana Ranochová, která svými výkony znovu dokázala jak kvalitní gólmankou české florbalové scény je. Vedle ní však stojí neméně skvělá Jana Christianová, jak těžké tedy bude rozhodování o jedničce pro superfinále, když může chytat pouze jedna z nich?
To už je prostě úděl superfinále. I z tohoto pohledu jsem říkal, že bych radši sérii než jeden zápas, protože by si ten závěrečný zápas sezony zasloužily chytat obě, což ale samozřejmě nejde. Takže rozhodování je samozřejmě hrozně těžké. My se ale celou sezónu prezentujeme opravdu jako tým a obě holky ví, že jejich zásluha na našem postupu je obrovská. Ať už rozhodnutí bude jakékoliv, tak vím, že ho jedna nebo druhá bude respektovat, i když to bude určitě nesmírně těžké přijmout.

V superfinále se proti vám postaví dosud neporažený celek celé extraligy – ostravské Vítkovice. Ty jsou v dosavadním ročníku suverénní a na kontě mají již 30 výher v řadě. Je tohle pro vás, potažmo pro celý tým, ještě jakousi motivací navíc?
Asi ne. Myslím si, že superfinále žádnou motivaci navíc nepotřebuje. Samozřejmě víme, kdo proti nám stojí a možná si to pak člověk může dodatečně užít, ale nemyslím si, že by tohle měl být nějaký motivační prvek hry, který bychom chtěli využít.

Co vůbec říkáte na dosavadní výkony svého soupeře?
Z pohledu Vítkovic je ta sezona zatím jednoznačná a zcela dominantní. Většinu těch zápasů jsem viděl, takže musím říct, že zcela zaslouženě, ale stejně věřím, že jsme schopni to zvládnout. Už jsme párkrát sami sebe překvapili v tom, jak vyspělý výkon dokážeme podat, ač to v tak mladém kádru zní docela zvláštně. Takže uvidíme, co s námi udělá ta atmosféra superfinále, kdy bude nutné jít nad nějaký svůj limit. 

A jak to vidíte vy osobně?
Vnímáme to, že do toho zápasu jdeme jako velký outsider, ale nemáme svázané ruce a věřím, že umíme předvést výkon, který nám na vítězství může stačit. Pokud bychom tomu nevěřili, jsme poraženi předem.

ČTĚTE TAKÉ: S Christy jsme pro holky takové maminky, směje se Ranochová

​Zbývá tedy již jen jeden jediný zápas. Co v něm podle vás může rozhodnout?
Jednoznačně z velké části to, jestli dokážeme tu obrovskou vítkovickou sílu přibrzdit nebo nějak eliminovat, což je náš první úkol. Ten druhý je nastavení hlavy. My musíme chtít ten zápas hrát a hrát jej s míčkem. V tom jednom zápase se ale může stát tolik věcí, že asi na všechny ani nemůžeme být připravení. My jsme ale v sezóně otočili spoustu těžkých zápasů, ta síla v nás je. Může rozhodovat spousta faktorů a každý vítěz samozřejmě potřebuje taky trochu štěstí. Tomu ale musíme jít naproti.

Pauza mezi koncem semifinále a posledním zápasem sezony je letos opravdu dlouhá. Co je z pohledu trenéra v takovou chvíli nejdůležitější k zachování herního tempa? 
Není moc jiných možností než prostě trénovat a snažit se gradovat to tempo v trénincích. Sám ale musím říct, že je to pro mě úplně nová situace, jelikož ta sezona je šíleně dlouhá. Takže jsem sám zvědavý, jestli to ten zápas ovlivní nebo neovlivní a jestli bude kvalitní. My se snažíme nějak mentálně připravit, ale protože je pauza opravdu dlouhá, tak jsme se v prvních trénincích po semifinále spíše snažili té hlavě ulevit a až teď tu naši přípravu nějakým způsobem finalizujeme směrem k tomu jednomu zápasu. Jestli je to ale ten pravý recept ukáže až samotný zápas (úsměv).

​​

Obrázek