{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

​​​​​

VULGARITY V HALÁCH NESNÁŠÍME, ŘÍKÁ ROZHODČÍ PETR ČERNÝ

Obrázek ke článku
8. 2. 2018

Se svým kolegou Jiřím Janouškem tvoří nejrespektovanější rozhodcovskou dvojici v České republice a ve světovém měřítku je už můžeme řadit mezi legendy, protože před rokem ukončili kariéru na vrcholné mezinárodní úrovni. Jako jediní na světě odřídili dvě finále MS mužů, v Tipsport Superlize mají za sebou více jak 20 sezon a ještě několik let je budeme vídat. Mladší z dvojice Petr Černý odpovídal na otázky k aktuálním tématům.

Pociťujete na sebe s Jiřím Janouškem od hráčů nebo trenérů větší tlak než v minulosti?
Každou sezonu je to podobné. Na začátku nikdo nic moc neřeší - ani body, ani kvalitu zápasů. Těsně před a na začátku play-off se tlak obecně zvýší a pak na konci vyřazovacích bojů se už týmy soustředí jen na sebe.


Říká se, že někteří hráči a trenéři vyvíjí při utkání tlak na rozhodčí úmyslně bez ohledu na jejich výkon, aby tím způsobili jejich větší chybovost. Jak na to nahlížíte vy?
Samozřejmě, že určitým způsobem vyvíjí. Ale je to jen na rozhodčích. Musí mít respekt, určitou míru pokory, soustředit se na utkání a musí být oběma nohama stále na zemi. Když se rozhodčí začne soustředit na střídačky, přestává mít pod kontrolou samotnou hru, začne chybovat a pak se z něj může jednoduše stát "rozhodčí na signál" - někdo ze střídačky zakřičí a rozhodčí pískne. Nebo se střídačky snaží působit na ješitnost rozhodčího a za každé pro ně dobré přerušení neustále chválí.

Jak se s takovými projevy dá pracovat z pozice rozhodčího, tj. přímo na hřišti?
Stále se budu opakovat. Je to o respektu a komunikaci. Když na sebe nechá rozhodčí celý zápas pokřikovat ze střídaček, těžko může na konci zápasu vylučovat. I rozhodčí mají emoce. Například náš obranný mechanismus je občasná arogance. Prostě každý se má snažit soustředit v utkání na to, proč tam je. Hráč na hraní, trenér na koučování, rozhodčí na vedení a rozhodování. Jen si představte, jak by se cítil hráč, kdyby netrefil odkrytou bránu a rozhodčí by se mu za to vysmál. Všichni víme, co by právem následovalo a rozhodčí prostě musí takové chování ustát.

Začínali jste pískat v polovině 90. let, kdy si zápasy pískali sami hráči a trenéři. Mají současní nováčci mezi rozhodčími těžší pozici než se začátkem florbalu v Česku?
Je to jiné. Nováček úplně v nejnižších soutěžích nebo soutěžích dětí určitě těžkou pozici má. Za nás pokřikující rodiče, vychytralí hráči a trenéři nebyli. A chybovat bylo lidské. Oproti tomu na nejvyšších úrovních dříve rozhodčí nikdo "nepoplácával po ramenou" a nenaznačoval jim, že jsou fakt dobří tak, aby si to mysleli i na hřišti. Bylo to o větším respektu a žádné obavě říkat i nepříjemnou pravdu.

Jak se vy s kolegou Jiřím Janouškem stavíte k vulgárnímu chování v halách, ať už ze stran týmů, hráčů či diváků?
Nesnášíme to. Nepatří to nikam. Myslíme si, že diváky si mají řešit pořadatelé a týmy samotné. Přeci jen divák poslechne, nebo se alespoň zamyslí nad svým chováním, když ho upozorní někdo jiný než jen rozhodčí. Naopak u týmů je bohužel ve většině případů chyba rozhodčích, že nechají chování vygradovat až tak daleko. Jen malé procento trenérů nebo hráčů se chová neslušně hned po prvním přehmatu rozhodčího v utkání. Na druhou stranu, pokud si hráč po své chybě "uleví" měl by ho rozhodčí slušně a v klidu upozornit. Tím ale stále říkáme, že vulgarismy do florbalu nepatří. A podle nás by rozhodčí neměli být jediní, kteří je mají trestat.

Obrázek