{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


ZAŽÍVÁME EUFORII, ALE MÁME ŘADU VÝHRAD, VRACÍ SE K PLZEŇSKÉMU MISTROVSTVÍ NA CHODOVĚ

Obrázek ke článku
15. 5. 2017

Do Plzně přijeli jako jeden z hlavních favoritů. Přestože v turnaji jednou prohráli, nakonec zvedali nad hlavu pohár pro vítěze a mistra republiky dané věkové kategorie. Svou roli tedy dokázali potvrdit. Florbalisté Chodova vystupňovali svou výkonnost, vyřadit obhájce titulu a vše završili parádním finálovým obratem. Nejen jejich představení v západočeské metropoli hodnotí šéftrenér chodovské mládeže Ondřej Neuman.

V minulém rozhovoru jsme prezentovali názory tří klubových zástupců, jejichž týmy skončily mimo medailové příčky. Šampionům se sluší věnovat samostatný rozhovor.

Celek z pražského Jižního Města se nepyšní mistrovským titulem jen v té nejsledovanější, tedy seniorské kategorii, nyní už je mistrem i mezi staršími žáky. Jaké pocity Pražané teď, se zhruba týdenním odstupem od velkého finále, prožívají?

„Užíváme si mistrovskou euforii a jsme samozřejmě nadšení z výsledku. Chybky se vždy najdou, ale my si představením v tomto turnaji potvrdili, že letošní ročník byl námi poctivě odmakán. Disponovali jsme celosezónně obrovskou kvalitou, hladovostí a chutí se zlepšovat. Navíc kluci vždy přidali to, co bylo potřeba. Někdy bojovnost, jindy obrovskou kvalitu či formu, jindy taktiku a trpělivost,“ vracel se k celému sezonnímu průběhu chodovský šéftrenér.

„Naše vítězství korunovalo skvělou sezonu, kdy kluci na Prague games, v dlouhodobé části nejtěžší divize starších žáků, ale i zde na MČR potvrdili své dovednosti. Turnaj jsme prošli nejtěžší možnou cestou, vyřadili všechny, kdo nám kvalitou mohli konkurovat. I proto jsme moc šťastní a hrdí, jaký výsledek se nám podařil,“ rozplýval se nad konečným výsledkem.

Nyní se přesuneme k samotné turnajové organizaci. Jak byli zástupci pražského celku spokojeni s celkovým průběhem turnaje z pořadatelského hlediska? „Teď budu mluvit čistě za sebe a své letité zkušenosti z florbalového prostředí. Upřímně, mám rozporuplné pocity. V prvé řadě děkuji všem, kteří k akci přispěli úsilím, časem, energií a podotýkám, že si toho moc vážím. Na druhé straně budu upřímně konstatovat, že bych čekal mnohem více, zejména tedy ze strany samotného Českého florbalu. Zde mi prostě u mnoha akcí a kroků posledních let uniká smysl a směr, kterým se chceme ubírat,“ začal kriticky své hodnocení.

„Konkrétně mistrovství republiky pro mne znamená to, že někdo odpovědný rozhodl o tom, že v tomto věku již má smysl hrát akci “na výsledek”. Pak ale končí veškerá charita, prostě to musí být fér. Při vší úctě ke všem, známe přece florbalovou realitu. Na turnaji se nesešlo dvanáct nejlepších týmů z České republiky. A to přesto, že by to tak správně být mělo. Současně, pokud tedy chci vrcholnou akci, a teď nemám na mysli jen jen MČR, ale mluvím také o výběrech, celostátních ligách a vlastně i regionech, pak musí být nastaveny jasné principy,“ pokračoval ve svém rozboru tohoto turnaje.

„Proč hrajeme v různorodých podmínkách? Každý kraj má jiný systém. Samotné mistrovství má jednou tři dny na jedné hale, jindy zase dva dny na dvou halách s různými povrchy, pořádáním atd. Proč ti mladí sportovci jednou zažijí prakticky reprezentační ceremoniály a podruhé nezní u finále ani státní hymna či neproběhne důstojný all-star ceremoniál?“ zamýšlel se.

„Pro nás trenéry, pro hráče, rodiče i všechny kolem je to prostě divné. Za mne zůstává mnoho otazníků a drobností, kterými by dle mého názoru šlo vykouzlit opravdu mnoho pozitivního, zvyšovat prestiž a opravdu posouvat kredit florbalu jako sportu, což zdůrazňuji, ne jen kroužku, a nezůstávat jen u teorií o tom, „jak florbal posouváme.“

„Na závěr bych ještě jednou zopakoval, že si nesmírně vážím práce každého, kdo chce florbalu pomoci. Jenže abychom se posunuli, nestačí pouze chuť, je třeba o opravdová práce, respektive její preciznost. O to víc si cením chodovských hráčů, trenérů, rodičů a fanoušků z této konkrétní party, protože dokázala to, co mnozí považují za utopii, a to sice „dokonalost“. Co tím chci říct? Nebylo to tak, že by nás podporovala část lidí z týmu, byli to všichni. Té zmiňované dokonalosti se dosáhnout nikdy nedá. Ale my se tomu velmi přiblížili,“ dodal poeticky na závěr.

Obrázek