{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


ZOZULÁK PO PORÁŽCE SPARTY: PARDUBICE UDĚLALY OBROVSKÝ POKROK

Obrázek ke článku
22. 9. 2020

Sledoval divoké utkání. Florbalisté Pardubic vstoupili do ročníku Livesport Superligy kvůli karanténě až ve 3. kole, první krok se jim však vydařil nadmíru. Na půdě pražské Sparty vyhráli díky třem gólům v závěrečných minutách 7:6. „Věděl jsem, že naše příprava byla dobrá a že tým je v úplně jiném rozpoložení než před půl rokem, kdy končila minulá sezona,“ říká Martin Zozulák, nový hlavní trenér Sokolů.​

Sám toho s Pardubicemi zažil spoustu, s klubem je nedílně spjatý už od svých florbalových začátků. A tak 
když po ukončení kariéry dostal šanci, neváhal a přijal nabídku na vedení týmu. 

„Samozřejmě jsem byl zvyklý stát na té druhé straně a s florbalkou v ruce, ale musím říct, že trénování 
mě baví,“ hlásí třiatřicetiletý kouč.

Se superligovým debutem v pro něj nezvyklé roli může být opravdu spokojený, vždyť Sokoli rozhodně nevypadali jako tým, který v uplynulém ročníku skončil v základní části poslední.

Dokážete popsat, jak se váš triumf na Spartě rodil?
Ani přesně nevím, co k tomu mám říct. Sparta možná nečekala, že to bude až tak těžký zápas. Byl asi překvapená tím, jak aktivně jsme hráli. Jinak si myslím, že na obou stranách byla spousta neproměněných šancí. Utkání vyhrál možná trochu šťastnější tým než lepší. S hrou jsem velmi spokojený. Tým hned v prvním zápase ukázal, že za čtyři měsíce udělal v přípravě obrovský kus práce. Rozhodně si myslím, že nebudeme opakovat minulou sezonu.

Co vás překvapilo víc? Že jste po první třetině vedli 3:1, nebo velkolepý obrat v závěru?
Věděl jsem, že naše příprava byla dobrá a že tým je v úplně jiném rozpoložení než před půl rokem, kdy končila minulá sezona. Nechci říkat, že jsem byl v nějaké fázi udivený tím, že jsme vedli nebo zápas otočili.

Jak vám může taková výhra v úvodu sezony pomoci do jejího dalšího průběhu?
Stoprocentně jde o zadostiučinění za skutečně poctivě odmakanou přípravu. A pro mě osobně je to nějaké zrcadlo toho, jestli jsme vůbec konkurenceschopní. Přípravné období napovídalo tomu, že jsme na dobré cestě. Ale neměli jsme srovnání se superligou. Hráli jsme skoro všechny zápasy proti prvoligovým týmům, které jsme sice jasně vyhrávali, ale nevěděl jsem přesně, co mám od startu soutěže čekat. Tohle utkání ukázalo, že se bát nemusíme a můžeme hrát asi s každým.

Vyhlásil jste nějaké cíle, kterých byste v ročníku rádi dosáhli?
S týmem jsme se o tom v rámci našeho soustředění bavili docela dlouho. Cíle máme trošku jiné, než že bychom se upínali k nějaké bodové hodnotě nebo postavení v tabulce. Pro nás je jednoznačně na prvním místě to, že chceme mít fungující mužstvo, které táhne za jeden provaz. Je to asi hloupá fráze, ale pro nás je to prostě zásadní věc. Vidíme, že na hřišti to teď funguje. K tomu chceme ukázat, že do superligy patříme. A jestli to bude třináctým místem v baráži, nebo třeba v superfinále, je vlastně jedno. Důležitější jsou věci okolo toho. Pokud je splníme, tak budeme spokojení.

Přitom začátek sezony vám zkomplikovala koronavirová nákaza, první dvě kola jste museli odložit...
Samozřejmě to bylo náročné. Bohužel jsme chytili období, kdy tým musel být v karanténně čtrnáct dní. Devadesát procent týmu bylo zavřených dva týdny doma. Na druhou stranu jsem byl strašně překvapený, v jakém stavu se kluci vrátili. Dokázali plnit kondiční plány a nešli fyzicky dolů. A nevypadli ani z herních věcí, z čehož jsem měl trošku strach. Stačil nám týden tréninku, abychom se dostali zpátky do fáze, ve které jsme byli předtím.

Už jste si zvykl na to, že jste trenér a sám Pardubicím na hřišti nepomůžete?
Cítím se líp a líp. Začátek pro mě byl trošku zvláštní. Samozřejmě jsem byl zvyklý stát na té druhé straně a s florbalkou v ruce, kterou si mimochodem pořád na tréninky beru. Přestože teď už spíš jen na opírání. (úsměv) Ale musím říct, že mě to baví. Samozřejmě tomu strašně přidává to, jak kluci fungují. Jejich přístup a plnění věcí, které po nich chceme. Kdyby to tak nebylo, tak mě to bavit nebude. Zatím mě to naplňuje a dodalo mi to novou energii do florbalu, která už mi možná chyběla.

Nesvrbí vás ruce? Nemíváte nutkání přeskočit mantinel?
Absolutně ne. Možná je to překvapivé, ale vůbec. Od doby, co jsem skončil, jsem neodehrál jediný zápas ani netrénoval. Florbal mi jako takový chybí, ale tím, že jsem s kluky každý den a zažívám stejné věci jako předtím, tak mám pořád pocit, že jsem součástí. A úplně neřeším, jestli jsem přímo na hřišti, nebo stojím mimo něj.

Pořád však platí, že zůstáváte v pardubickém klubu. Co pro vás znamená?
Vyrostl jsem tu, nějaký pátek už se na vedení klubu podílím. Vidím obrovskou porci práce, kterou máme všichni za sebou. A vidím i to, že někam směřujeme a že má tahle práce pro mě smysl. Kus mého života.

Máte nějaké speciální přání, které si chcete během sezony splnit?
Pouze chci, abychom udrželi náš současný trend. Začali jsme pracovat víc hlavou a daří se nám to. Pro mě je největším úkolem, aby tohle pokračovalo i během sezony. Těžké chvíle přijdou, tam se teprve ukáže.

Obrázek