{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


ZRANĚNÝ BINDER: BERU TO JEN JAKO DALŠÍ PŘEKÁŽKU, KTEROU PŘEKONÁM

Obrázek ke článku
27. 2. 2020

Před více než měsícem utrpěl reprezentační brankář ostravského FBC Jan Binder zranění, které jej vyřadilo na delší čas ze zápasového kolotoče. V rozhovoru prozradil mimo jiné dobu, po kterou by měl být mimo hru nebo jak se mu nepříjemné zranění přihodilo. Zhodnotil také dosavadní vystoupení svého týmu.

Jak ke zranění došlo?
17. ledna jsem si na tréninku přetrhl achilovku. Měli jsme měsíc volno mezi zápasy a já jsem se fyzicky připravoval na zbytek sezóny. Ne, že by to bylo nějaké dohánění, protože jsem průběžně na fyzické kondici pracoval s naším kondičním trenérem Dominikem Špavelkem, ale ještě tam byl prostor na zlepšení. Při pátečním tréninku jsme za trest skákali přes mantinely a to byl, jak se říká, hřebíček do rakve (smích). Při jednom skoku jsem v lýtku ucítil ránu a sesypal se na mantinel. Moje první myšlenka byla, že mi někdo na tu nohu šlápnul, ale když jsem se rozhlédl a kolem mě nikdo nebyl, tak jsem věděl, že je zle. Bohužel jsem už tam měl zřejmě nějaké trhlinky nebo zánět a achilovka se přetrhla. Problém u achilovky je, že nemusíte ani cítit velkou bolest a stejně tam může být problém.  Za dva dny jsem byl na operaci, kde mi ji natáhli zpátky.

Co vás čeká v průběhu rekonvalescence?
Zatím to vypadá, že bych neměl mít nějaké závažné následky a měl bych fungovat stejně jako předtím. Už měsíc víceméně jen ležím, pomalu se dostávám do fáze, že dokonce můžu i delší dobu sedět. Tento režim budu mít ještě dva týdny, poté mi sundají sádru a nastupuji na Modrou kliniku ke Kamči Paloncyové, která se po dobu rekonvalescence bude o mě starat, abych se zpátky vrátil v plné síle, ale je to samozřejmě běh na dlouhou trať, protože to zranění je vážnějšího rázu. Když jsem viděl, v jakém stavu se nyní noha nachází, tak se mi chtělo brečet a smát dohromady. Na zraněné noze je nyní už jen kost.

Kdy se na vás diváci mohou opět těšit?
Do této sezóny už rozhodně nenastoupím. Sportovci se obvykle vracejí zpátky po šesti měsících. Jestli mám na tomto zranění hledat něco pozitivního, tak to, v jaké fázi sezóny se mi stalo. Samozřejmě bohužel nemůžu zasáhnout do zápasů, kde jde do tuhého, na druhou stranu, pokud půjde vše tak, jak má, na další sezonu bych měl být stoprocentně připravený, a to nemusím tu nohu nějak přemáhat a můžu si dát na čas.

Jak těžké bylo přijmout fakt, že se nebudete moci nadále podílet na cíli, kvůli kterému jste do týmu přišel?
Je to moje první zranění po deseti letech, kdy hraji na mužské úrovni, takže jsem sám nevěděl, jak zapůsobí moje psychika. Pro hráče je vždy náročné nebýt na hřišti a pomáhat svému týmu. Po zápasech, kde jsem byl aspoň kluky podpořit na střídačce, jsem více psychicky zničený, než kdybych hrál, protože výsledek nemůžu nějak ovlivnit. Konečně už chápu ta slova zraněných hráčů, kteří o tom mluví, protože doteď jsem to moc nechápal. Na druhou stranu můj největší úkol je dát se teď do kupy a na to se momentálně soustředím. Myslím si, že jsem toho už zažil celkem dost, takže to beru jen jako další překážku, kterou překonám a která mě zase posune o kousek dál.

Bez ohledu na to, zda se FBC na poslední chvíli podaří vybojovat postup mezi osmičku, nečekal jste od svého týmu v základní části víc?
Jak se říká, zajíci se počítají až po honu, ale ten průběh sezony nebyl ideální. Problém byl v tom, že jsme neměli žádnou delší vítěznou šňůru. Když jsme vyhráli a říkali si, že na to chceme navázat v dalším zápase, tak jsme se místo posunu vrátili o dva kroky zpět. Celkově ta sezóna byla turbulentní a byl to tvrdý návrat do reality českého florbalu. Taky musím zmínit, že i od sebe jsem očekával větší přínos týmu, ale je to aspoň dobré ponaučení do budoucna s čím určitě budu pracovat.

Obrázek