{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

​​​​

DRBALOVÁ: NA MÝCH VÝKONECH MÁ PODÍL KAŽDÁ NAŠE HRÁČKA

Obrázek ke článku
7. 2. 2020

Brankářka Tatranu Střešovice Eliška Drbalová ovládla anketu o nejlepší moment týdne. Dopomohlo jí k tomu čisté konto, které udržela v zápase s Libercem. To však nebylo její první v sezoně. O vítězství v anketě, o své formě nebo reprezentačních ambicích vypráví v rozhovoru.

Zvítězila jste v anketě o nejlepší moment týdne. Čekala jste takový příliv hlasů?

Musím říct, že až teď během tohoto rozhovoru jsem zjistila, že jsem zvítězila. Vlastně i o samotné nominaci jsem se doslechla až od trenérky a mile mě to překvapilo. Každé takové povzbuzení je moc příjemné a je to pro mě i jakási odměna za tu veškerou práci. Také mi to dodává chuť a motivaci na sobě dál pracovat. Každému, kdo zahlasoval, moc děkuji. Jsem ráda za podporu, ať už přes sociální sítě či podporu od našich fanoušků v hledišti.

Podařilo se vám vychytat dvě čistá konta v řadě. Cítíte fazónu?

Cítím se lépe než na začátku sezóny. Myslím si, že na tom má velký podíl náš tým, vlastně každá hráčka. Před sezónou tým doplnilo mnoho šikovných juniorek i posil z jiných týmů. Vznikl z toho takový zajímavý mix mládí a zkušenosti a bylo jasné, že chvíli potrvá, než si vše sedne. V prvních zápasech jsme dostávaly hloupé góly, ať už po mých chybách nebo chybách v obraně. Bylo to hodně nahoru dolů, sice jsme hodně gólů dávaly, ale obdržených gólů bylo až až. Každým zápasem se to lepšilo a teď můžu říct, že hráčky jsou mi obrovskou oporou a spousty situací vyřeší za mě.

Máte za sebou reprezentační zkušenosti na juniorské a akademické úrovni. Troufáte si pomýšlet i na ženský národní tým?

Být součástí reprezentace je mou největší motivací vlastně už od patnácti let. Nejdříve jsem se soustředila na tu juniorskou, dokázala jsem se probojovat na mistrovství světa. Poté nastalo takové hluché místo, kdy člověk ví, že ten další cíl je možná až moc daleko. Naštěstí mě v tu dobu florbal stále bavil a stále baví i nyní, takže jsem u toho zůstala. Vím, že v Česku je spousta výborných brankářek a že to nebudu mít lehké, ale doufám, že budu mít ještě příležitost si splnit i další můj cíl a znova nastoupit do zápasu v národním dresu.

Jak vzpomínáte na své působení v českých národních výběrech?

Vzpomínky to jsou krásné, i když tomu chybí ta třešnička na dortu v podobě medaile z juniorského šampionátu. Byly jsme úžasná parta, zažily spolu spousty legrace, naučila jsem se hodně nového a především získala zkušenosti do dalších let. Ale hrozně to letí. Zrovna před pár dny jsme vzpomínaly s Tomšem (Verčou Tomšovou, pozn. red.), že už to jsou čtyři roky, co jsme hrály na Polish Cupu, a nám to stále přijde jako nedávno.

A v tom německém?

Působením u německého týmu se učím zas něco jiného. Nejenže si procvičím cizí jazyky, ale vidím práci brankáře i z toho trenérského úhlu, což mi pak také pomáhá v mém chytání. Jsem ráda, že mohu pomoci mladým gólmankám a obecně i celému týmu, který teprve získává zkušenosti v zápasech s top týmy.

Jak jste se k možnosti být součástí realizačního týmu Německa dostala?

Dostala jsem nabídku od našeho bývalého trenéra Pavla Skazka. Trénoval nás v dorostenkách i juniorkách, poté odešel do Drážďan, kde se trenéřině také věnoval. Když se dostal k trénování německé reprezentace juniorek, skládal si svůj realizační tým a chtěl v něm mít i trenéra brankářů, proto mě oslovil.

Jak výrazně chcete hráčské a trenérské ambice kloubit?

Je to časově hodně náročné, proto to už nyní oboje moc stíhat nezvládám. Když mi bylo zhruba šestnáct let, začala jsem v Tatranu trénovat elévky a mladší žákyně, k tomu se před třemi lety přidala i německá reprezentace a na konci minulé sezóny toho už bylo hodně. Mé samotné hraní je pro mě stále prioritou, i když trénování dětí i gólmanů mě také moc baví. Před touto sezónou jsem se i kvůli školním a pracovním povinnostem rozhodla předat tým našich šikovných malých tatranek jiné trenérce a na tréninky či turnaje docházím už jen nárazově. Trénování gólmanů je mi o něco bližší a uvidíme, jak dlouho u toho ještě vydržím, svou budoucnost v tom ale rozhodně nevidím. Hráčské a i studijní ambice jsou přeci jen stále vyšší.

Tabulka soutěže

​​

​​

Obrázek