{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


NA SKOK Z FLORBALOVÉHO DŮCHODU, HRÁLA TOŽIČKOVÁ I DALŠÍ OPORY

Obrázek ke článku
19. 3. 2022

Možná ukončily kariéru, ale osud jim plány ještě upravil. V nadstavbových částech Extraligy žen se udály návraty bývalých reprezentantek, které opět předváděly své florbalové umění. K záchraně v nejvyšší soutěži přispěla Jičínu Gabriela Tožičková, ostřílená jména pomohla i Ostravankám do semifinále play-off.

Nejdelší dobu mimo florbal byla ze zkušené skupinky Tožičková. S elitní úrovní se rozloučila před dvěma lety a tou dobou si nemyslela, že by opět někdy naskočila takto vysoko. Opak byl však pravdou. V play-down posílila Jičín a pomohla mu, aby uhájil extraligovou příslušnost.

„Jelikož většinu týmu tvoří moje bývalé spoluhráčky z Chodova nebo z reprezentace, holky dobře znám a s několika z nich jsem dodnes v kontaktu, nejvíc asi s Bachy (Kristýna Bachmaierová – pozn. red.),” vysvětluje Tožičková, jak se naskytla šance k výpomoci. „Bachy mě bombarduje od doby, kdy jsem skončila na Chodově, ať jdu hrát s nimi. Vlastně mě už bombardovala, když jsem ještě hrála za Chodov,” přibližuje.

Tožičková ovšem naléhání dlouho odolávala. „Pořád jsem odmítala. Až teď se vytvořila taková spontánní akce, kdy jsem se odhodlala, že holkám zkusím pomoct vyhrát sérii s Brnem,” vystihuje pětadvacetiletá posila. A cíl si nakonec i splnila, protože Jičín zvládl play-down s Bulldogs 4:3 na utkání a zahraje si extraligu také v následující sezoně.

Majitelka bronzu z mistrovství světa juniorek 2014 však uznává, že měla dost nervy. „Takto nervózní jsem nebyla nikdy ani v repre. Přece jenom jsem na florbalku opravdu celé dva roky nesáhla a najednou jsem měla jít hned do ostrého zápasu vyhrocené série,” přemítá Tožičková. Věděla, že na ni družstvo spoléhá a že musí pomoct. „Chtěla jsem, aby můj ‚draft’ nebyl k ničemu,” popisuje motivaci.

Poprvé se někdejší opora Chodova představila v pátém utkání série, jež hrál Jičín doma. „Měla jsem od sebe velká očekávání, ale můj výkon byl poněkud kostrbatý. Celý zápas jsem se sžívala s florbalkou a zvykala si opět na pohyb po hřišti,” říká Tožičková. Bulldogs navíc vedly 1:0 a zdálo se, že náskok udrží i do posledního dějství.

Nicméně když „Gejby” získala ve 37. minutě míček na vlastní půlce, předběhla obránkyni a bekhendem srovnala, situace se změnila. Úspěšně si přitom počínala i zkraje třetí třetiny a sama zajistila otočku na 2:1. „Podařilo se mi dát góly, což byla chvíle, kdy jsem si řekla: Tak, a teď už konečně pomáháš. Také jsem si náramně užila oslavy branek,” těší Tožičkovou.

Po vítězství 3:2, jež dalo Východočeškám mečbol, nastoupila Tožičková ještě jednou. Vyrovnaný šestý duel série však tentokrát dopadl lépe pro Brňanky, které vyhrály 7:6. Návratu do hry si přesto cení. „Určitě jsem starty neměla v plánu. Dlouho mě spousta lidí přemlouvala, ale nešla jsem, protože jsem končila znechucena florbalovým prostředím. Nechtěla jsem se do něj vracet,” přiznává.

Samotný sport jí ovšem chyběl a mívala záchvěvy, že opět by si šla někam zahrát. Jenže nakonec to nedopadlo. „Samozřejmě ty nejhorlivější emoce za ty dva roky opadly, mnoho věcí ale ve mně je a zůstane. Existuje možnost, že se třeba někdy zase takto někde objevím. To asi nevylučuji, nicméně to je tak všechno,” usuzuje Tožičková. Kraťoučkým působením v Jičíně si však uvědomila některé další věci.

„Florbal mě dlouho nebavil nebo jsem prahla po prožitcích, které jsem měla a najednou chyběly, protože se akorát řešily nesmysly okolo a zábava ze sportu prostě zmizela. Zápasy za Jičín mi ty zážitky zase přinesly, ty holky mi je daly a já byla nadšená jako malé dítě,” poznává ofenzivní obránkyně. Jako by se opět vrátila do doby, kdy začínala.

„Připadal jsem si jako tenkrát, když mě táta přivedl na Chodov a já byla nervózní, radovala se z každého gólů a prožívala to vše s těmi lidmi. A to bylo nejvíc, co jsem na sportu milovala,” vyzdvihuje.

Tožičková byla zvyklá na zápasy s reprezentací i s Chodovem na nejvyšší úrovni, teď však byla nervózní kvůli soubojům v play-down. „Tím se mi jen potvrdilo, co pro mě ve sportu bylo důležité a co jsem na Chodově v závěru kariéry postrádala. Chci Jičínu poděkovat za tu možnost a jsem ráda, že vítězně ukončil sérii,” gratuluje autorka 233 extraligových bodů.

Od roku 2020, kdy skončila, si chtěla Tožičková budovat profesní dráhu. Nicméně covid a aktuální válka na Ukrajině jí postup dost zkomplikovaly a zpomalily. „Byla a stále je těžká doba pro všechny. Mým cílem je to vše přežít v co nejlepším fyzickém a psychickém zdraví. Stále si život užívat, i když je to teď často dost těžké,” shrnuje bývalá florbalistka.

Co se týče sportovního života, věnuje se mu stále. „Hodně běhám, chodím cvičit a dělám další různé rekreační sporty, co se zrovna nabízí. Zkrátka si užívám volné víkendy a dělám to, co chci, kdy chci a vše v klidu i bez stresů,” doplňuje Tožičková.

Také čtvrtfinále Extraligy žen přineslo návraty. FBC Ostrava povolalo do boje bývalé reprezentantky Nelu Kapcovou a Karin Vavrečkovou, které se s nejvyšší úrovní oficiálně rozloučily po minulém ročníku. Vavrečková přidala do statistiky dvě utkání a podílela se brankou na výhře Ostravanek 11:3 v prvním zápase nad Bohemians. Kapcová v tom samém zápase na úvod série měla asistenci.

Zapojení zkušených tahounek, které se mimochodem objevují i na soupisce ostravského B-týmu, komentoval v rozhovoru po druhém čtvrtfinále kouč FBC Jakub Robenek. „Už se to nějak rýsovalo v průběhu sezony, že by nám mohly pomoct, a pak se vždy ten zápas nějakým způsobem odložil. Takže poprosili jsme je o to, domluvili jsme se a jsem moc rád, že jsme je mohli využít. Bylo to super a moc nám pomohly, patří jim velké poděkování,” oceňuje.

Vavrečková se zúčastnila hned tří šampionátů juniorek jako hráčka a jednoho v roli trenérky. Dvě dospělá mistrovství světa potom má za sebou Kapcová, která na nich dohromady nasbírala deset gólů a pět asistencí. Mimo jmenovanou dvojici naskočila také Andrea Pastušková, držitelka dosud poslední medaile ženské reprezentace ze šampionátu 2011 ve Švýcarsku.

Tabulka soutěže

​​

Obrázek