{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


ZASTÁVÁM OLD-SCHOOL HIPHOP, HLÁSÍ MODERÁTORKA A HRÁČKA SLANÁ

Obrázek ke článku
25. 10. 2020

Vstává už před pátou hodinou ráno, aby stíhala do studia a bavila posluchače. Anežka Slaná, která je kapitánkou extraligových Panthers Praha, kromě hraní florbalu moderuje na hiphopovém rádiu Spin. Ranní směny dělá už tři roky. „Ve vysílání je hrozně důležité umět reagovat a být pohotový,“ říká.

O víkendech nastupuje Slaná k utkáním nejvyšší soutěže žen. Když ale nedrží v ruce florbalku, chopí se mikrofonu a hlásí do pražského éteru. Není to úplně obvyklé zaměstnání, ale tahounku Panthers i po letech stále baví.

Jak vede k takovému povolání cesta?
Ta moje byla mírně komplikovaná. Když jsem studovala v devatenácti letech na vysoké škole, měla jsem brigádu v Radiu Kiss jako hosteska. Zároveň Radio Kiss patří pod jednu společnost s Country rádiem, Beatem a právě i s rádiem Spin. Moje role byla taková, že jsem jezdila na různé akce, z nichž jsem volala do éteru a dělala s moderátorem živé vstupy. Docela mi to šlo, nějak se jim líbil můj hlas a dostala jsem nabídku ze Spinu, jestli bych u nich nechtěla vysílat.

Měla jste k této profesi předpoklady už od dětství?
Tak to si vůbec nemyslím. (smích) Vždycky jsem byla hodně upovídaná, což by potvrdil každý člen mojí rodiny. Nikdy by mě ale nenapadlo, že bych dělala takovou práci. Neměla jsem takové ambice a moderování rozhodně nebylo mým vysněným povoláním. Přišla jsem k tomu jako slepý k houslím.

Na Spinu moderujete ranní vysílání. Jak vypadá váš pracovní den?
Jsou to tři roky, co vysílám ráno od šesti do devíti hodin. Ze začátku jsem měla víkendy a potom podvečery. Teď vstávám o půl páté, dojedu do rádia, půl hodiny blbě koukám a pak se snad rozpovídám a rozjede se to. (smích) Naštěstí tam jsme většinou dva, takže se vzájemně podporujeme. Ve chvíli, kdy je jeden z nás unavený, druhý ho probudí a naopak. A můj pracovní den je všech pět dní v týdnu stejný – rádio, práce a v závěru dne trénink.

Kromě moderování tedy působíte ještě v další profesi?
Je to tak. Bohužel, momentálně by mě samotné rádio neuživilo, nebo aspoň mně by to nestačilo. (smích) Ať už to vyzní jakkoliv, je to realita. Navíc by mě dlouhodobě nebavilo skončit v devět v zaměstnání a celý den se pak kopat do zadku. Předešlé čtyři roky jsem pracovala jako projektová manažerka v jedné pražské agentuře, měla jsem na starosti různé eventy a konference. Tam jsem však v květnu skončila a dala si čtyři měsíce prázdnin, kdy jsem jenom vysílala, trénovala a odpočívala. Od října působím v nové agentuře, kde spravuji sociální sítě různých klientů.

Jak se daří všechno skloubit s florbalem?
Docela to jde, aktivity se kryly a kryjí úplně minimálně. Rádio mám ráno, práci přes den a tréninky večer. Zápasy hrajeme o víkendech, takže všechno má svůj konkrétní čas. Skloubit se to dá, akorát se tam potom už nevejdou další věci tak, jak bych si někdy přála.

Rádio Spin si zakládalo na tom, že jde o jedinou hiphopovou stanici v Česku. Platí to stále?
Řekla bych, že to stále platí a že jsme jediné rádio, které se tak masivně soustředí na hiphop. Ačkoliv se nám poslední dobou vyčítá, že ho hrajeme méně. Na druhou stranu, hiphop se pomalu stává trochu popem a mainstreamem. Takže když hrajeme nějakého interpreta a hraje ho i Evropa 2, neznamená to, že pouštíme pop. Je to naopak – Evropa 2 reaguje na fakt, že je hiphop na vzestupu a jeho podoba se mění. Samozřejmě se u nás prolínají i další žánry, ale asi z osmdesáti procent to je právě hiphop, což se doufám nikdy nezmění.

Zmiňujete, že se hiphop dostává do mainstreamu. Jedná se podle vás o správný vývoj žánru?
Těžko říct, sama jsem zastáncem old-schoolového hiphopu. Toho lehkého undergroundu, kde hiphop znamená takovou revoltu. Aktuálně se však víc kloní k hlavnímu proudu a mezi mladýma to frčí. Nedokážu říct, jestli to je dobře, nebo špatně. Každý si musí sám zvážit, co se mu líbí, nicméně za mě to je asi spíš špatně. Byla bych ráda, kdyby interpreti tvořili hudbu, jak chtějí. Ne podle toho, co se teď poslouchá a co baví masu.

Koho byste zařadila mezi své top interprety?
Z československé scény určitě Resta, MC Geye nebo Strapa. Dále to jsou stoprocentně PSH, kteří tu scénu společně s Chaozzem a dalšíma odstartovali. Co se zahraničí týče, je toho hodně. Mám ráda skupiny jako Cypress Hill či Hilltop Hoods, zároveň i klasiku jako N.W.A. Rozhodně ale v mém playlistu na Spotify najdete interprety, kteří na scéně působí delší dobu.

Jelikož Spin vysílá jen v Praze, rádi si děláte legraci z Brna. Co ovšem říkáte na tamní rappery v čele s Tafrobem nebo Michajlovem?
Na Spinu si z Brňáků dost rádi děláme srandu, to je pravda. Taková ta klasická válka Praha–Brno, kdy v Brně si zase utahují z Pražáků. Ale z hlediska hiphopu má zrovna Brno suprovou scénu. Znám tvorbu Tafroba i Michajlova a rozhodně musím říct, že tyto interprety respektuji a mám je i docela ráda. Co se Michajlova týče, tak je podle mě naprosto geniální lyrik a poslední dobou mě baví.

Obecně se říká, že československá scéna není tolik kvalitní. Je to pravda?
Nejsem odborník, abych soudila. Mohu říct svůj názor jakožto posluchač, ale nerada bych se dostala do role experta, protože jím nejsem. Navíc si nemyslím, že se vůbec někdo může v hiphopu považovat za odborníka. Žádné školy na to nejsou. Tenhle názor se může odvíjet od skutečnosti, že poslední dobou je té hudby na internetu hodně. Jsou to mladí kluci, co nahrají písničku, hodí tam autotune a pak sledují naskakující čísla na YouTube. To podle mě může snižovat tu kvalitu globálně. Ale pořád si myslím, že máme spoustu kvalitních umělců, viz mnou před chvílí jmenovaní.

Jako moderátorka máte v médiích a na sociálních sítích určitý zásah. Na instagramu vás sleduje přes sedm tisíc lidí. Má to vliv také na propagaci Panthers Praha?
V něčem to zřejmě může pomoci. Když se na jaře konalo virtuální play-off na Facebooku, podporovala jsem hlasování fanoušků, což určitě nějaké hlasy mohlo přidat. Jinak si ale nemyslím, že by lidé, kteří mě znají z rádia, chodili vyloženě na moje utkání. Podle mě jsou obě skupiny dost rozdílné. Spíše se stane, že nějaký florbalista poslouchá Spin. Že bych však někoho od rádia přitáhla na zápas, to asi ne.

Už dříve jste popisovala, že při přestupu do Panthers jste měla jako podmínku dres s třináctkou. Čím je pro vás magická?
Měla jsem ji celou dobu v České Lípě, kde jsem předtím působila. Pak jsem si ji naprosto chytře nechala i vytetovat, a to už byl průser. (smích) Byla bych za úplného idiota, kdybych měla vytetovanou třináctku a hrála třeba s 27. K tomu číslu mám vazbu i proto, že svatba mých rodičů se konala na pátek třináctého. Je to už pár desítek let a jsou spolu šťastní dodnes, takže to pro mě není negativní číslo, naopak ji vnímám jako velmi příznivou. S jiným číslem jsem nikdy nehrála a nejspíš asi nebudu.

Takže kdyby měl ještě přijít přestup ve vaší kariéře, zase jen do týmu s volnou třináctkou?
No, domnívám se, že žádný přestup už nebude. Leda kdybych se za pár let na stará kolena třeba rozhodla hrát někde za nějaké béčko. Ale v tuto chvíli ne. Jestli někdy skončím v Panthers, což nemusí být za dlouho, přestupy do jiného klubu se dít nebudou. Maximálně zpátky do Lípy. (úsměv)

Co je náročnější, když srovnáte rádio a florbal: připravit se na živý vstup, nebo na extraligový duel?
Asi bych to neměla říkat, ale v rádiu se zas tolik nepřipravuji. Tím, jak už moderuji dlouho, dělám skoro všechno spatra. Ze začátku jsem si samozřejmě psala slovo od slova každý vstup a četla ho. Nicméně, časem se člověk naučí mluvit bez chystání, přečíst si článek a vytáhnout z něj nejdůležitější informace pro posluchače. A když jsme ve Spinu dva moderátoři, můžeme se doplňovat. Příprava proto není tolik těžká. Na utkání, to je jiná. Je pro mě docela náročné sbalit si všechny věci, mít obě štulpny i oba dresy, nezapomenout si ručník a další docela podstatné věci. Zrovna na jeden z minulých zápasů jsem si zapomněla kapitánskou pásku.

Co je podle vás nejdůležitější vlastnost pro moderování v rádiu?
Je hrozně důležité umět reagovat a být pohotový. Kolikrát vás zaskočí nějaký volající nebo cokoliv jiného. Jak jde všechno živě a nic se nepředtáčí, je reakce klíčová. Ve chvíli, kdy se moderátor zasekne, tak je ticho a nic se neděje, což je trapné. Nastávají i situace, kdy zradí technika a je jen na moderátorovi, aby se s tím v tu chvíli vypořádal. Takže určitě pohotovost, kreativní myšlení a na rádiu, jako je Spin, nesmí chybět ani smysl pro humor.

Mluvila jste o tom, jak jste začínala na víkendových službách a teprve pak pokračovala dále. Je to taková povinnost, kterou si prochází každý?
Rozhodně jo, samozřejmě až na výjimky. O víkendu není rádio tolik poslouchané, takže většinou tam jsou začátečníci. Vysílala jsem v čase 8–13 každou sobotu i neděli, což byl docela masakr skloubit jak s florbalem, tak i se studentským životem. Nějaké party v pátek nebo sobotu nebyly úplně reálné. (úsměv) Je to takové kolečko, protože o víkendu se člověk nejvíc naučí mluvit. Hlavně mluvit sám, mít své vstupy, vstřebat téma a předat ho lidem, aby vyznělo srozumitelně. Všední den je více o komunikaci, je rychlejší, vstupů je desetinásobně víc. Až na výjimky si myslím, že člověk nemůže naskočit do všedního dne bez předešlých zkušeností.

Tabulka soutěže

Obrázek