{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek
Obrázek
Obrázek
ajax-spinner

Proč se registrovat?

KNÍŽKY SI VEZMU JEN DVĚ, PLÁNUJE ŠINDLER. CO NA MS ROZHODNE?

Obrázek ke článku
17. 11. 2021

Juniorský mistr světa z Halifaxu a držitel nejvyššího počtu asistencí předchozí superligové sezony Matyáš Šindler finišuje své přípravy na nadcházející světový šampionát v Helsinkách. Jak si pochvaluje loňskou změnu dresu, co podle něj bude na mistrovství pro českou reprezentaci stěžejní a čemu se rád věnuje ve svém volném čase?

První zlatá medaile v historii českého florbalu s juniorským kádrem v Halifaxu, přestup z ostravského FBC do Vítkovic, dělené první místo v počtu asistencí celé Livesport Superligy 2020/21 a červnové superfinále zakončené stříbrnou medailí – jednadvacetiletý Matyáš Šindler za sebou má dosti produktivní sezonu a půl.

Nyní ale přichází čas, kdy vystoupá na pomyslný vrchol každého sportovce. Poprvé ve své kariéře totiž oblékne dres s lvíčkem na prsou na seniorském mistrovství světa, neboť v prosinci odlétá s výběrem hlavního trenéra Petriho Kettunena do Helsinek.

Matyáši, šampionát se kvapem blíží. Co na něm podle vás bude nejdůležitější? 
Detaily. Ze zkušenosti mi přijde, že většinu mezinárodních zápasů rozhodují právě detaily. Poté logicky taktická příprava, fyzická kondice, sebevědomí a mohl bych pokračovat. Největší váhu bych však přiložil právě oněm detailům.

Zvládnete zmínit, kdo pro vás bude tím nejtěžším soupeřem?
Při formátu mistrovství světa si nemyslím, že nás čeká byť jen jeden „jednodušší“ zápas. Každé zaváhání se může podepsat na konečném umístění ve skupině. Samozřejmě se nemusíme bavit o rozdílech ve florbalové kvalitě, tam jsou karty rozdány poměrně jasně. Z pohledu nováčka na seniorském šampionátu bych zmínil, že nejtěžší bude možná hned první zápas, než si přivykneme atmosféře a tempu mistrovství.

Pojďme trochu zpátky. Byl jste u historického prvenství v Halifaxu, od kterého uběhlo již více než dva roky. Jak na tento juniorský šampionát se zlatou tečkou zpětně vzpomínáte?
Vzpomínám na něj velmi rád, byl to totiž první velký turnaj, jejž jsem zakončil vítězně (smích). Byla to úžasná jízda celým mistrovstvím i neméně úžasný zážitek se skvělými lidmi v týmu i okolo něj. Když jsem sledoval letošní juniorský šampionát, tak jsem si dokonce zpětně pustil i náš finálový zápas se Švédy a přál klukům, aby dokázali úspěch zopakovat. Jen jim trochu závidím, že mohli oslavovat před domácím publikem (smích).

„Rád bych se letos dostal na metu dvaceti gólů, abych si i sám sobě dokázal, že jsem všechen svůj střelecký um nenechal ve starších žácích.“

Matyáš Šindler se smíchem vyprácí o své nové roli střelce.

Tehdy jste měl pověst věčného nahrávače, nyní ale boříte statistiky také v počtu vstřelených branek. Jak jste v tomto směru vyrostl a co podle vás vůbec za touhle změnou stálo?
Myslím si, že po své první kompletní sezoně v superlize završené právě juniorským mistrovstvím světa jsem ještě nálepku „věčného nahrávače“ neměl. Tu jsem si zasloužil až tou následující sezonou. Je pravda, že z hlediska statistiky jsem svou „nejgólovější“ základní část završil na čísle třináct a letos už jsem touhle dobou na jedenácti. Nenazval bych to ale změnou po odehrání poloviny soutěže, to se uvidí až za nějaký čas, jestli „změna“ vůbec proběhla. Příčinu bych viděl v přirozeném vývoji. Většina soupeřů už zkrátka ví, že volím v devadesáti procentech situací raději přihrávku. Tím jsem se musel přizpůsobit i já a začít více střílet, z čehož pramení více branek. Rád bych se letos dostal na metu dvaceti gólů, abych si i sám sobě dokázal, že jsem všechen svůj střelecký um nenechal ve starších žácích (smích).

Když se teď vrátíme o pár měsíců zpět k vašemu přesunu z ostravského FBC do Vítkovic, naskýtá se otázka, co vás vůbec k přestupu do „rivalského“​ klubu vedlo?
Faktorů bylo více a myslím si, že přestup přišel ve správný moment. Poslední sezonu v dresu FBC jsem se herně trápil a rozhodl jsem se, že by mi nejvíce mohla pomoct právě změna. Pavel Brus byl tehdy se mnou v kontaktu přes rok a půl a jeho směr a vize se mi zalíbila. Navíc jsem nastoupil na vysokou školu, takže jsem se nechtěl z Ostravy stěhovat a polovinu vítkovického kádru už jsem znal z dřívějška. Nakonec Vítkovice vyplynuly jako nejlepší řešení mého rozhodnutí zkusit to někde jinde.

Zpětně tedy tohoto rozhodnutí nelitujete?
Nelituji. Občas jsem se sice zastavil a zapřemýšlel nad tím, jak by to vypadalo, kdybych přeci jenom zůstal, ale vždy jsem došel k závěru, že jsem se rozhodl správně.

Pochvalujete si zejména spolupráci s Adamem Delongem a Jiřím Bestou, kteří vás doplní také v reprezentaci na nadcházejícím šampionátu ve Finsku. Co od této spolupráce očekáváte?
Tím, že spolu hrajeme už sezonu a půl, máme jistou výhodu v tom, co od sebe můžeme očekávat. Poslední EFT nám ale hrubě nevyšlo, takže pro nás bude důležité, abychom navázali na výkony z Polska, kde se nám dařilo o poznání lépe. V tomto ohledu by nám mohlo pomoci soustředění v Kladně, na které se všichni těšíme.​

Slyšela jsem, že hodně rád čtěte. Prozraďte, co patří mezi vaše nejoblíbenější žánry?
Ano, to je pravda. Čtu, až na drobné výjimky, výhradně fikci. Knihy podle skutečných události nebo literatura faktu mě prozatím neoslovily a autobiografie nebo něčí biografie vlastním přesně dvě. Nejblíže mám k žánru fantasy, jenž tvoří přibližně 90 % mé knihovny.

To zní zajímavě. Vezmete si s sebou tedy nějaké knížky i do Finska? Pokud si jich ale vezmete hodně, nemuseli by vás s takovým nákladem pustit do letadla...
Na to se můžete spolehnout (smích). Rád bych si několik euro vyhradil na poplatek za přepravu těžšího zavazadla, ale vzhledem k tomu, že jsem momentálně v třetím ročníku bakalářského studia, tak budu více volného času věnovat psaní bakalářské práce než četbě. Myslím si tedy, že mi budou bohatě stačit „jen“ dvě knížky na soustředění i do Finska.