{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek
Obrázek
Obrázek
ajax-spinner

Proč se registrovat?

KRUPNOVÁ: CHCEME BÝT CO NEJLEPŠÍ. PROČ VE ŠVÉDSKU NEZNAJÍ REGENERACI?

Obrázek ke článku
před 2 dny

Čtyři české tituly jí nestačily. Reprezentantce Elišce Krupnové bylo dvaadvacet let, když přestoupila do Švédska a zkusila štěstí mezi nejlepšími. Také tam se stala mistryní a vybojovala osobní ocenění, které do té doby nikdo z Česka nezískal. Bohaté zkušenosti chce teď uplatnit na mistrovství světa žen, kam pojede už pošesté.

Léto 2015 naprosto změnilo Krupnové život. Dostala neopakovatelnou nabídku ze švédské superligy, kde si ji vyhlédl uznávaný klub Pixbo Wallenstam. Přesun do Göteborgu byl jasnou prioritou a po více než šesti sezonách je jasné, že šlo o vynikající volbu. Urostlá střelkyně prošlapala cestu dalším českým hráčkám a před rokem obdržela cenu pro nejlepší florbalistku světa za rok 2020.

Ne vždy to však měla Krupnová ve Švédsku snadné. „Hlavně šlo o učení nového jazyka a obecně o zařazení do nového prostředí. Navíc jsem začínala anglické studium ve zcela neznámém školském systému,” přibližuje začátky legenda české reprezentace.

Po letech ve Skandinávii už patří Krupnová k pevným oporám a věří, že dosáhne na druhý švédský titul v kariéře. Překazit by to neměla ani situace kolem covidu. „Zatímco v uplynulém ročníku stála česká i švýcarská soutěž, my jsme pořád hrály. Švédsko přistupuje k pandemii trochu jinak a chování lidí je odlišné,” představuje zemi uznávaná útočnice.

Co říkáte na úvod sezony Pixba, kdy se zatím držíte na druhém místě tabulky?
Dosud jsme ztratily pouze jediný bod s Täby na jejich hřišti a jsme neporažené. Celkově jde liga podle našich představ, jelikož chceme skončit první, nejhůře druhé po základní části. Do každého zápasu proto jdeme s cílem získat tři body. Nepřipouštíme si zaváhání a zatím je to dobré, nicméně ročník bude ještě dlouhý.

Jaký vliv máte na výsledky vy osobně?
Sezona mě nezastihla úplně v nejlepší formě. Při srovnání s minulým ročníkem to není žádná tragédie, ale ani rozpoložení, které bych si představovala. Doufám, že přijde zlepšení a můj bodový přiděl bude narůstat.

Přitom nejste jediná Češka v kádru. Nakolik je pro vás důležité, že máte po svém boku spoluhráčku z reprezentace Denisu Ratajovou?
Působíme tady již dlouho, což vnímám velmi fajn. Je super, že jsme obě v Göteborgu a můžeme trávit čas na hřišti i mimo něj. Jde o jednoho z mých nejbližších lidí ve městě a jsem velice ráda, že tomu tak je.

Jak na vás obě pohlíží švédské spoluhráčky a trenéři, co se týče týmové hierarchie?
Družstvo ví, že já i Denisa patříme k jeho zkušeným členkám a prokazujeme maximální výkonnost. I mladší spoluhráčky k nám docela vzhlíží a máme určitý respekt. Myslím si, že jsme pro ně motivací a florbalovým vzorem.

Za své výkony jste před rokem získala cenu prestižního časopisu Innebandymagazinet pro nejlepší hráčku světa za rok 2020. Změnila se tím vaše reputace?
Ještě před oceněním se o mně vědělo, že jsem nebezpečná hráčka a soupeřky si na mě musí dávat větší pozor. Že by však cena něco extrémně změnila, si nemyslím. Možná mi to reputaci trochu zvedlo, ale proti roku 2020 žádný velký rozdíl nepociťuji.

Švédskou nejvyšší soutěž hraje čtrnáct celků. Tedy ještě o dva více než českou extraligu, kde bývají rozdíly občas dost znatelné. Neškodí to kvalitě ligy?
Na Švédsku je právě super, že liga je i přesto neskutečně kvalitní a vyrovnaná. Když nastoupí první tým proti poslednímu a oba podají své maximum, vždy jde o zajímavý souboj. Družstva z vrchních příček tabulky sice nakonec často vyhrají, ale není vůbec nic zvláštního, když lídr s posledním i prohraje. Jakmile někdo nehraje dobře a má fakt blbý den, může se to klidně stát. Rozdíly nejsou tak velké, jako bývá vidět třeba v české lize nebo mnohdy i ve Švýcarsku.

Co jsou hlavní aspekty, díky nimž platí taková vyrovnanost?
Z pohledu úrovně hry samozřejmě jsou rozdíly na úrovni techniky, herního myšlení či rozumění hry. Možná i kondice. Ale v žádném z aspektů nejsou rozdíly natolik obrovské, aby padaly nějaké vysoké výsledky. A domnívám se, že důvodem je také konkurence. Některé týmy z nižší ligy Allsvenskan, kdyby příští rok postoupily, mohou už teď konkurovat soupeřkám z nejvyšší soutěže. Zkrátka záleží na konkurenci a na tom, jak je základna ženského florbalu ve Švédsku celkově široká.

Ve Švédsku působíte od roku 2015, jaké vidíte trendy tamního ženského florbalu?
Není snadné to zhodnotit, protože když jsem do Pixba přicházela, byla jsem ve zdejším prostředí úplným nováčkem. Nacházela jsem se v naprosto odlišné pozici. Nicméně pokud se ohlédnu, florbal se celkově posunuje dopředu. Na druhou stranu tabulka je vyrovnaná každý rok, takže vyrovnanost se příliš nemění. Spíše je vidět progres ve chvíli, kdy se zaměřím na jednotlivé týmy. Třeba u Rönnby, jež bývalo na hraně play-off a poslední dva roky jde o adepta na umístění v nejlepší čtveřici, jednoznačně vidím dlouhodobější koncepční práci.

Dlouhodobě funguje také koncept švédských florbalových gymnázií. Máte přehled, co projekt přináší a jaké hráčky vychovává?
Ve Švédsku existuje několik škol tohoto zaměření. Asi nejznámnější je RIG Umeå, kam z mojí generace chodily hráčky jako Anna Wijková, Therése Karlssonová nebo Emelie Wibronová. Dále třeba i kapitánka Pixba a švédské reprezentace Ida Sundbergová. Tato škola proto má ve florbalovém prostředí nejlepší reputaci a je líhní švédského národního týmu. Když se podíváme na posledních pět nebo šest let, najdeme v reprezentaci velké procento hráček z florbalových gymnázií. A jejich rozvoj je jasně viditelný, jelikož mají nastavené, že sport je pro ně věc číslo jedna. Nemají problém přestěhovat se z jihu Švédska na sever do Umeå, kde je šest měsíců v roce tma, chodí na gympl a trénují dvakrát denně florbal.

„Společnost je více sociálně zaměřená. Lidé nepotřebují být vyloženě nejlepší, chlubit se a něco si dokazovat.“ 

Eliška Krupnová o životě ve Švédsku a tamní společnosti.

Na severu žijete sedmým rokem, jak ovšem bylo náročně se do nového prostředí začlenit?
Měla jsem výhodu, že některé hráčky mě už trošku znaly z reprezentace. Případně o mně věděly z klubu, protože ještě před přestupem jsem se byla v Göteborgu dvakrát podívat a trénovala s týmem. Pomohl i fakt, že mě celý management Pixba včetně trenéra do týmu chtěl a věřil, že zapadnu. Hned jsem proto dostala šanci v první lajně a výkonnostně jsem se chytila.

A co mimo hřiště?
Co se týče učení nového jazyka, mentality a obecně nového prostředí, nebylo to ze začátku lehké. Navíc jsem začínala studovat v angličtině ve zcela neznámém školském systému. Zpětně se na všechny tyto faktory dívám pozitivně, protože i když to bylo náročné, hodně jsem se posunula. Po třech měsících na mě mluvil celý tým švédsky, což mě donutilo se jazyk naučit, čehož si teď velmi cením.

Říká se, že Švédové jsou vstřícnější k lidem, kteří se snaží švédštinu osvojit a pomocí ní komunikovat. Souhlasíte?
Myslím si, že ano. Rozhodně jde ze strany cizince o vstřícný krok, aby ukázal snahu. Dáváte tím signál, že se chcete zapojit do společnosti a mluvit místním jazykem. Při začleňování to pro mě znamenalo velké plus.

Kdybyste srovnala život ve Švédsku a Česku, v jakých ohledech se liší nejvýrazněji?
Švédská komunikace je lepší a otevřenější. Vnímám, že se tady tolik nepomlouvá a celkově jde o tolerantnější prostředí než v Česku. Právě to se mi líbí a vyhovuje. Dále vidím, že je společnost více sociálně zaměřená a není vidět žádná obrovská soutěživost ani touha v něčem vynikat. Lidé nepotřebují být vyloženě nejlepší, chlubit se a něco si dokazovat.

Dříve jste zmínila, že si umíte představit život ve Švédsku i po florbalové kariéře. Platí to stále?
Platí to pořád. A postupem času asi stále více. Už teď jsem ve fázi, kdy florbal pro mě není brutálně na prvním místě. Zkrátka vím, že se jím nikdy živit nebudu, a věděla jsem to vždy. Už teď jsem v kariéře na úrovni, kde se práci musím věnovat a mám mnohem více zodpovědnosti než dříve. Nelze jen tak si odejít, když potřebuji nebo když se mi chce, abych trénovala nebo si šla dělat něco navíc. Práce do toho zasahuje a priority se mi vyrovnávají.

Jak jste s tímto stavem věcí spokojena?
V práci jsem spokojena a život zde ve Švédsku se mi opravdu líbí. Popravdě mě do Česka nic netáhne. Samozřejmě, mám tam rodinu a nejbližší přátele, ale za Švédsko i práci jsem vděčná a aktuálně nechci nic měnit.

Eliška Krupnová v utkání proti Malmö. Foto: Pixbo Wallenstam

Hodně zmiňujete své zaměstnání ve farmaceutické firmě. Platí obecně ve Švédsku, že florbalisté a florbalistky musí ke sportu ještě pracovat?
V ženském florbale určitě. Nebavíme se ani o nějakém poloprofesionalismu, kdy by někdo pracoval jen na poloviční úvazek a padesát procent by získával hraním forbalu. Ani na takové úrovni, co se týče financí, nejsme. Poměr peněz ze zaměstnání a florbalu je asi 90 ku 10, což odpovídá také situaci u nás v Pixbu.

Jak to vypadá v ostatních klubech?
Florbal nás skutečně neživí, a ani v jiných týmech tomu tak není. Mužský florbal má pochopitelně pozici jinou, ovšem i tam jsou mezi kluby velké rozdíly. Někteří hráči Falunu nebo Storvrety se samotným florbalem uživí, jenže není to pravidlo a u každého se to hodně liší.

Proč existuje rozdělení mužského a ženského florbalu, když švédská asociace ve své komunikaci hodně zmiňuje právě rovnost či integraci?
Je samozřejmě škoda, že nějaké rozdíly v pojímání mužského a ženského sportu existují. Mužský florbal však ve skutečnosti táhne mnohem více sponzorů a zajišťuje větší přítok peněz. Ať už z reklam nebo podpory města a státu, takže to je důležité hledisko. Věřím, že to není o tom, že by sponzoři nechtěli dávat finance na ženský florbal, jenže prostředky jsou omezené a zatím se neblíží situaci, že by byly vyrovnané s muži.

Přitom jste říkala, že ani kluby mužské superligy na tom nejsou všechny stejně.
Přesně tak. Jeden klub má skoro profesionální tým, zatímco druhý jen o pár příček níže může mít florbalisty, kteří pracují na osmdesátiprocentní úvazek. Nejde jen o odlišnosti mezi ženami a muži, v samotné mužské složce existují propastné rozdíly.

„Ve Švédsku se nikdo neprotahuje, aktivní regenerace tady neexistuje.“

Eliška Krupnová o regeneraci a kondiční přípravě v Pixbu.

Co se týče zázemí Pixba, jaké máte možnosti regenerace nebo kondiční přípravy?
Tady se nabízí zajímavé srovnání. Když jsem působila v Česku za Herbadent (aktuálně FATPIPE Tigers Start98 Kunratice, pozn. red.), přicházela jsem do týmu, jenž byl zázemím a přístupem k florbalu vůbec tím nejprofesionálnějším, co jsem v kariéře zažila. Měly jsme placenou regeneraci i masáže. Nebylo to k dispozici úplně pokaždé, ale nemusely jsme nic platit. Dále nechyběl individuální přístup ke kondici, zázemí ani kondiční příprava v létě a zimě. Měly jsme přístup do kryté haly na Olympu v Praze a trenéra, který řešil jednotlivé potřeby každé hráčky. Tento „balíček“ od Herbadentu byl mnohem profesionálnější než to, co funguje v Pixbu.

V čem konkrétně?
S Pixbem nemáme přístup k žádné regeneraci, nic takového se tady nedělá a nikdo to de facto nezná. Nikdo nechodí plavat, do vířivky ani do sauny. Nikdo se neprotahuje. Co od klubu máme, je kartička do posiloven, kde je i nějaká sauna, jenže není to žádná extra varianta. Tato sauna nemá odpočívárnu ani 80–90 stupňů nebo bazének, někdy není ani pořádně vyhřátá. Poslední dva roky nemáme ani kondičního trenéra. Přístup Pixba je, že celý tým cvičí to samé, v letě se sestaví plán a všichni dělají intervaly. Není úplně daná struktura, protože se nezohledňují všechny složky kondiční přípravy.

Čemu se tak dává priorita v první řadě?
Dává se obrovský důraz na vytrvalost a intervaly, ale věci jako stabilita, odraz, rychlost nebo předcházení zraněním se vůbec nedělají. Když máme den volna, pro tým to znamená, že se netrénuje a jde se na procházku. Nejde tedy o žádnou aktivní formu regenerace, jak jsme už zmiňovali saunu, vířivku či bazén.

Přestože tyto podmínky chybí, tak to paradoxně nevadí? Přece jen výsledkově se Pixbo dlouhodobě pohybuje na špici ženské soutěže.
Regenerace a kondice důležité jsou, ale obrovský rozdíl oproti Česku je, že tady se na tréninku maká na maximum. Všechna cvičení se dělají s brutální koncentrací a veškerá příprava se dělá proto, aby byl florbalový výkon při zápase co nejlepší. A toho lze docílit jen tím, že hra pěti proti pěti na trénincích pojede na plný plyn. Samotný florbal je na prvním místě a všechny ostatní složky, jako právě regenerace a podobně, se mu podřizují a jsou spíše jen nutnou povinností.

Jak se k těmto aktivitám staví v Česku?
V Čechách jsem situaci vnímala jinak. Klade se tam důraz na kondici a výsledky různých testů či vstupních parametrů. Florbalový trénink přitom nebyl tak maximalizovaný, co se týče nasazení. Tyto věci nejsou ve Švédsku tolik podstatné, protože je hráčka natrénuje díky obrovskému soustředění na florbalový výkon. Otázkou je, jestli tento přístup není na škodu pro různé genetické vlastnosti. Někdo je více vytrvalostní typ, jiný třeba rychlostní nebo technický. Při samotném tréninku ve Švédsku však převládá filozofie, aby se ještě více zlepšovaly silné stránky a netrápilo se s těmi slabšími. Silné aspekty se stanou časem tak dominantními, že úplně převálcují jakékoliv nedostatky.

Jaké silné stránky zlepšujete právě vy?
Jelikož jsem vyrostla v Herbadentu, považuji se za všestrannou hráčku. Vždy jsem chtěla zlepšovat své slabiny, aby časem nešlo o slabé stránky. Mohu hrát relativně na všech pozicích, jsem nebezpečná do útoku a umím pomoct i v obraně. Kdybych měla vedle komplexnosti vybrat něco detailního, bude to činnost před brankou soupeře a zabijácký instinkt v zakončení.

Krupnová při utkání české reprezentace na turnaji Euro Floorball Tour. Foto: Lubomír Skála / Český florbal

Brzy vás čeká mistrovství světa žen v Uppsale. Jak hodnotíte uplynulý dvouletý cyklus?
Popravdě bych řekla, že kvůli pandemii to byl spíše roční nebo půlroční cyklus (smích). Poslední dva roky byly zvláštní pro všechny na světě. Co se týče florbalu, stály soutěže v Česku nebo Švýcarsku. Ve Švédsku jsme zase hrály bez diváků a nekonaly se žádné reprezentační srazy. Nebyla možná souvislá příprava, během níž bychom gradovaly formu. Místo dvou let jsme musely všechnu práci udělat během nějakých tří akcí s národním týmem. Čekalo nás proto ještě hodně práce na závěrečném soustředění, poprvé jsme na něj vyrazily do tepla. Šlo o příjemnou změnu, nicméně hlavně jsme se soustředily na florbal. Chceme odjet na světový šampionát připravené.

Jak jsou brány české reprezentantky právě ve Švédsku, které platí za hlavního favorita na zlato?
Už minulý cyklus ukázal, že s námi musí všichni počítat. A co si budeme povídat, ve finále mistrovství jsme měly být my proti Švédkám. Kdybychom finále hrály, asi bychom vnímání našeho týmu posunuly hodně nahoru. Jsem přesvědčena, že bychom finále zvládly se vztyčenou hlavou, možná ho i vyhrály. Zápasy na posledních akcích se nám moc nepovedly, Švédsko však určitě ví, že můžeme překvapit. Na druhou stranu mají na papíře nejlepší družstvo, a když každá jejich reprezentantka zahraje na svém maximu, měly by zvítězit. Mistrovství světa ovšem rozhodují jedno dvě klíčová utkání a může se stát, že i ony zaváhají.

S jakými cíli na mistrovství světa pojedete?
​Do každého utkání půjdeme s tím, že ho chceme vyhrát. Máme v plánu jít krok po kroku, začínáme od nuly a na výsledku minulého šampionátu už vůbec nezáleží. Startujeme náročnou základní skupinou, po níž chceme zvládnout i klíčové duely v play-off. Nebudu asi mluvit o žádném konkrétním cíli, ale chceme být co nejlepší. Uděláme pro to všechno.