{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek
Obrázek

KB liga juniorů

MÁM PŘED SEBOU DLOUHOU CESTU, ŘÍKÁ JUHA PO NÁVRATU ZE ŠVÉDSKA

Obrázek ke článku
1. 8. 2018

Kapitán aktuálního cyklu juniorské reprezentace Josef Juha absolvoval celou sezónu ve službách švédského klubu Pixbo Wallenstam. Před startem sezóny se do českých lig vrátila řada krajánků, přesto měli Češi v zahraničí slušné zastoupení, v  Pixbu se v té sezóně vystřídala hned čtveřice mladých českých reprezentantů. Na rozdíl od svých kolegů z Tatranu se ale Josef Juha do Švédska vypravil na vlastní pěst. Co takový krok pro tehdy ještě neplnoletého hráče znamenal, povyprávěl v rozhovoru.

Strávil jste sezónu ve Švédsku. S čím se vracíte do Čech?
S úplně jiným pohledem na to, jak se florbal venku hraje. Kouknul jsem se, jak to hrají jiní hráči, jiné týmy, a celkově se vracím s novou zkušeností a novým pohledem na florbal.

S čím jste se nejdéle sžíval? Co vás tak nejvíc překvapilo?
Možná to, že když se něco řekne, tak se to rovnou udělá. Kolikrát to v Česku funguje tak, že mnoho hráčů potřebuje slyšet, proč se to dělá. Tam mají hráči k trenérům takovou důvěru a respekt, že cokoliv se řekne, tak se rovnou udělá bez jakýchkoliv řečí kolem. Ne, že bych si na to musel vyloženě zvykat, spíš mě to těšilo. Osobně to mám radši, když se rovnou jde na věc, než aby se zbytečně povídalo kolem.

V čem pro vás byl největší rozdíl třeba ve fungování týmu tady a ve Švédsku?
Asi v nasazení nejen hráčů, ale i trenérů, a celkově i vedení směrem k fungování tréninků a zápasů, od nějaké přípravy až po dopravu na zápas, to byl velký rozdíl.

Jak vás vzali hráči ve Švédsku a co vám na to naopak řekli kluci z Bohemians, že jste se rozhodl jít do zahraničí?
Juniorský tým ve švédsku byl hodně překvapený. Sami říkali, že to není moc obvyklé, aby takhle mladý hráč šel do zahraničí, ale přijali mě. Musím se přiznat, že jsem byl překvapený, jak rychle jsem se do té party dostal. Možná to bylo i tím, že jsem se už od začátku snažil ze sebe soukat slovíčka ve švédštině a oni pochopili, že se snažím. I když to gramaticky nebo výslovnostně bylo špatně, rozuměli, co jsem chtěl říct, a opravili mě. Nebylo to jen, že jsem pozdravil při příchodu a odchodu, ale bylo tam určité téma, které mě donutilo s nimi komunikovat, a díky tomu jsem tam zapadnul mnohem líp.

Co se týče toho českého kolektivu, doteď se kolem toho cítím trochu zvláštně. Necítil jsem tam nějaký rozloučení jako: „Ahoj, měj se, držíme ti palce.“ Nevím, jestli si to kluci uvědomili, že jsem to já tak nějak vnímal, ale rozhodně jsem si říkal, že to pro ně asi není tak podstatný, a už jsem se tím dál nezaobíral, šel jsem si za svým.

Myslíte, že to bylo pro vás jako juniora v nějakém ohledu těžší oproti dospělým hráčům?
V tomhle jsem měl celkem štěstí. S člověkem, se kterým jsem přestup zařizoval, panem Bengtem Insgårdem, což je ředitel akademické složky Pixba, se spolu známe už nějaký čas, protože jsme se spolu potkali na turnajích, jako je Gothia. Ten přístup byl díky tomu trochu individuálnější, nebylo to, že by přišel úplně cizí hráč ze zahraničí.

Co vám řekli doma, když jste přišel s tím, že půjdete do Švédska?
Sám v sobě jsem se snažil strašně dlouho prosadit, že jednou do toho Švédska půjdu. Nebylo už otázkou jak, ale spíš kdy. Snažil jsem se tam jít co nejdřív. Když ta možnost přišla, taťka mě do toho tlačil, protože věděl, že rok v zahraničí je skvělá příležitost se trochu vyvinout jako člověk i jako hráč. Maminka samozřejmě plakala, ale taky pochopila, že je to pro mě dobrý krok

Byli vás navštívit?
Ano. Na Vánoce, když jsem tam měl vlastní byt, tak jsme tam spolu strávili asi týden. Hrál jsem dvě kategorie, jak mužskou část, tu nižší ligu, tak juniorku. Vyšlo to tak, že oba zápasy byly doma, takže to neměli daleko a mohli se podívat na oba. A musím říct, že zrovna ty dva zápasy se mi celkem povedly, takže jsem měl radost, že jsem se mohl ukázat.

Co byl pro vás vrchol švédské výpravy?
Jsou dva. První, ten florbalový, je, že jsme se dostali až na mistrovství Švédska. V Česku se člověk může dostat na „republiku“, tak my jsme se letos dostali na „království“. Takhle se Pixbo umístilo naposledy snad někdy v devadesátých letech a my jsme se tam dostali po více než dvaceti letech. U mě to bylo tak, že skončila základní část a každý prohraný zápas pro mě znamenal odjezd domů, protože pro mě by ta florbalová složka skončila a já bych si řekl, že teď se musím soustředit na školu a musím jet domů. Ale my jsme to vydrželi až do úplného konce, dostali jsme se až do finále celé té ligy. Sice jsme ve finále prohráli 3:4, ale i to už pro mě bylo vítězství.

Co se lidské stránky týká, tak jsem si tam vytvořil takovou partu, že když jsem odjížděl, nebyl jsem zklamaný z toho, že odjíždím ze Švédska, ale spíš že odjíždím od těch kluků, kteří mě za rok přijmuli, jako bych tam s nimi byl sedm, osm let, což pro mě znamená hrozně, hrozně moc.

Plánujete spolu něco, přijedou na Czech Open?
Na Czech Open určitě přijedou, už na Prague Games někteří kluci byli, takže jsme se potkali. Těší mě ten pocit, když je potkám a můžu s nimi mluvit švédsky a lidi kolem koukají a říkají „Pepo, ty umíš švédsky?“

Jak jste na tom tedy se švédštinou?
Dovolím si říct, že už v té švédštině dokážu fungovat. Ze začátku, když jsem tam jel, měl jsem nějaké základy, uměl jsem trochu gramatiku, ale bál jsem se otevřít pusu, bál jsem se mluvit. Ze začátku to bylo spíš přes angličtinu, ale během dvou tří měsíců už se to rozjelo a od konce listopadu už jsem fungoval ve švédštině.

Učil jste kluky mluvit česky?
Samozřejmě. Ze začátku to byla ta špatná slovíčka, která když naučili oni mě ve švédštině, já jsem je přeložil do češtiny, ale na konci mého pobytu už proběhla konverzace o několika větách. Ale je pravda, že český jazyk je pro ně složitý, protože tam je moc hlásek, který oni vůbec neznají. Když se mi smáli, že mi něco nejde vyslovit, vytáhl jsem na ně Ř a to byla konečná.

Se školou jste to měl jak?
Se školou to fungovalo tak, že jsem studoval na dálku a jednou za čtvrtletí jsem se vrátil do české školy a tam jsem dodělal klasifikaci. Ve Švédsku jsem chodil do jazykové školy jenom na švédštinu. To mě taky nakoplo, protože jsem tam měl každodenní studium švédštiny. Nemám tedy švédštinu jen naposlouchanou, ale taky jsem se tam učil gramatiku a psaní.

Vy jste teď v maturitním ročníku. Jak to skloubíte s květnovým šampionátem?
To je problém, kterému čelí každý nominovaný hráč. Didaktické testy budu plnit až na podzim.

Co vám to dalo nejvíc hráčsky a co vám to dalo nejvíc osobnostně?
Hráčsky jsem si uvědomil, že mám před sebou hrozně dlouhou cestu, abych byl nějakým florbalovým hráčem. Že jsem na samém začátku a je tu mnoho dalších hráčů.  Je dost věcí, které se ještě musím naučit, abych dosahoval na nějakou úroveň, kterou chci. Lidsky se ze mě stal soběstačný člověk. Odjel jsem tam na začátku na rok úplně sám, to angažmá jsem si sám domluvil, přestup byl bez nějaké pomoci. Co se týče toho života tam, žil jsem sám, vařil jsem si, pral jsem si. Obrovská zkušenost do života.

Co vám z Čech nejvíc ve Švédsku chybělo?
Hodně mi chyběla rodina. Ze začátku jsem se občas cítil hodně sám, protože jsem tam ani neměl kamaráda, se kterým bych mohl pokecat. Kolikrát jsem uvažoval, jestli to byla správná volba jít úplně sám. Ale jsem rád, že jsem to vydržel, protože teď jsem spokojený, že jsem to zvládnul. Potom mi nějakým způsobem chybělo české prostředí. V té švédštině asi pořád nejsem na takové úrovni, abych úplně přesně řekl, co chci vyjádřit. Český jazyk je opravdu bohatý ve srovnání se švédštinou, tou se nedají vyjádřit takové ty drobnosti, takže i když jsem si už s někým mohl popovídat, nepovedlo se mi ze sebe dostat všechno, co jsem chtěl říct.

Postrádáte tady něco ze Švédska?
Co se týká jídla, tak třeba švédské ryby. Naučil jsem se tam jednoduchou přípravu lososa a tak. Ta čerstvost i cena, to je hodně velký rozdíl. Tam to pro mě bylo výhodné. Chybí mi 24/7 otevřené posilovny. To tady není. Když jsem nemohl spát a neměl jsem ten den trénink, mohl jsem se v klidu v šest zvednout a jít do posilovny, což mi hodně vyhovovalo. A také mi chybí to, že jsem si ten čas tam mohl úplně rozvrhnout sám podle sebe. Jakmile mi skončila škola, měl jsem čas na spoustu věcí a aktivit, které jsem mohl dělat mimo.

Takže teď už máte přísnější režim?
Přesně tak, teď už se tu musí něco dělat.

Jak se vám hrálo s Bohemians na Prague Games?
Ze začátku jsem si musel zvykat, protože ty herní systémy se trochu liší. To je další rozdíl, mezi Českem a Švédskem: konkrétně Bohemka jede hlavně na systémovou hru. Co se týká Švédska, je to často mnohem víc o herní činnosti a dovednosti konkrétní pětice. První dva zápasy jsem byl bez bodu, protože jsem se rozkoukával. Herní systém nic moc, ale po tom, co jsem se dostal do hry a uvědomil jsem si, jak to chci hrát a jak to mám hrát, to tam začalo konečně trošku padat. Herně už jsme se zase scvakli dohromady tak, jak by to mělo být.

Jaké máte florbalové cíle pro nadcházející sezónu?
Jedním z mých cílů je, že bych si chtěl zahrát určité zápasy v superlize a dále být klíčovým hráčem juniorského týmu Bohemians a ukázat, že jsem se něco naučil. Že ten rok nebyl negativní, ale že jsem se posunul. Ukázat lidem, že se nemusí bát jít někam ven.

Vrátíte se někdy do Švédska, nebo vás to láká ještě někam jinam do zahraničí?
Vím, že se tam jednou určitě vrátím, ale první krok, který musím udělat, je maturita. Proto jsem vlastně zpátky, abych v klidu odmaturoval, ale věřím tomu, že jednou se tam určitě vrátím. A pokud to nebude do Švédska, tak to bude někam jinam.

Co byste doporučil svým vrstevníkům, kdyby se rozhodovali, že chtějí taky vyrazit do zahraničí? Měl byste pro ně nějakou univerzální radu?
Rozhodně tam jít sám. To je podle mě to nejdůležitější. Já jsem tam šel sám proto, že jsem se chtěl naučit jazyk, pořádně se rozmluvit, a vím, že kdybych tam šel s nějakým Čechem, tak budu půl dne mluvit švédsky a půl dne česky, to by bylo kontraproduktivní. Takže nejlepší, co člověk může udělat, je jít na vlastní pěst. Prostě se nechat hodit do vody a plavat. Další věc je se toho nebát. Dokud je ten člověk otevřený a schopný komunikovat s lidmi, tak mu nikdo nebude dělat bezdůvodně zle.

Foto: Pavel Doubek

Tabulka soutěže
Obrázek