{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

​​

DESET LET POD PRŮMĚREM, DVOJNÁSOBEK MINUT. PRVNÍ SUPERLIGOVÁ SEZÓNA MARTINA HALEŠE VRCHOLÍ JUNIORSKÝM MS

Obrázek ke článku
20. 4. 2019

 „Odkud ses vyhrabal, že jsem o tobě nikdy neslyšel?“ ptal se pardubického brankáře na zářijovém kempu v Teplicích kapitán juniorské reprezentace Josef Juha. O pět měsíců později měl Martin Haleš na svém účtu kromě ocenění nejlepšího brankáře na Czech Open v kategorii Pro také vítězství v Poháru České pojišťovny, šestnáct superligových zápasů a nominaci na světový šampionát v kanadském Halifaxu. V rozhovoru se vrací nejen k téměř skončené sezóně, ale i ke svým florbalovým začátkům, popisuje svůj brankářský režim a vyhlíží mistrovství světa.

Na věkový průměr brankářů superligy ztrácí deset let, případnou medaili z juniorského mistrovství světa nebude moct zapít alkoholem, alespoň ne legálně. Časem stráveným v brankovišti ale po základní části patřil Martin Haleš k desítce nejvytíženějších brankářů nejvyšší mužské soutěže. Po přičtení doby, po kterou strážil branku juniorského týmu, v rámci Poháru České pojišťovny a také v zádech národního týmu, se Haleš dostane na číslo, k němuž se mnohem zkušenější brankářské persony letošní sezóny ani zdaleka neblíží.

Martine, máš ty sám tušení, kolik jsi toho v této sezóně odchytal?
Psal jsem si deník, který jsem přestal psát, když jsme skočili v superlize v play-down a i s juniorskou ligou a reprezentací si myslím, že jsem mělo něco kolem tří tisíc odchytaných minut.

Letošní sezóna pro tebe byla dlouhá a ještě není u konce, jak ji vidíš?
Bylo to náročné, ale myslím si, že se to docela povedlo. Řekl bych, že v superlize jsme měli očekávání vyšší, ale nespadli jsme a to je hlavní. V juniorech jsme asi mířili trochu výš, ale Ostrava si to nejspíš zasloužila víc. Kdyby mi tohle někdo řekl minulou sezónu, ta bych tohle bral všema deseti.

„Chytat bude ten, kdo bude mít lepší formu.“

Tohle byla tvá první superligová sezóna, do které jsi mohl zasáhnout. Jak to vypadalo s brankářskou situací v Pardubicích před sezónou a jak se to vyvíjelo v jejím průběhu?
Na začátku jsme byli původně tři. Do letní přípravy jsme měli nastoupit s tím, že já budu trojka a Kuba Levínský s Peťasem Musilem budou bojovat o místo jedničky a dvojky. Tím, že Peťas Musil přestoupil do Boleslavi, jsem se posunul místo něho. Trenéři nám na rovinu řekli, že nemají určenou jedničku a dvojku a že chtějí, abychom se porvali, a bude chytat ten, kdo bude mít lepší formu a lepší výsledky.

V letní přípravě jsme měli přípravné zápasy v rámci sokolského Sletového poháru. Potom byl Czech Open, který se povedl jak mě, tak i celému týmu a Kuba nemohl být na všech zápasech, protože zrovna nastoupil do nové práce, takže jsem dostal hodně prostoru. Vychytal jsem dvě nuly a dostal důvěru i ve finále, které se mi hodně povedlo a byl jsem zvolen nejlepším golmanem. To byl podle mě první moment, kdy mi trenéři začali pořádně věřit, kdy mi tým začal věřit. Od té doby to bylo tak, jak trenéři řekli: kdo bude mít lepší formu, bude chytat. Hlavním důvodem, proč mám odchytáno o tolik víc než Kuba, bylo, že si v zápase s Chodovem zranil rameno, což vyústilo v dvouměsíční stopku od doktorů. Na lavičku chodil, i když netrénoval, většinou  nebyl jiný golman, který by tam mohl být.

Přehled vytížení TOP 14 brankářů Tipsport Superligy:             

       Jméno                    Družstvo     Věk        Celkem odchytaných minut*

1.   Haleš Martin                PCE       17          2797,47

2.   Souček Lukáš              VÍT         28         2352,99

3.   Beneš Martin               SPA        32         2128,77

4.   Barák Jan                    CHO       30         1787,01

5.   Hándl Jan                    ZNO       21         1684,65

6.   Michajlovič Radovan   OTR       32         1684,16

7.   Rebro Michal               TAT        32         1645,78

8.   Kotouček Michal          BOH      26         1603,45

9.   Bauer Lukáš                MLB       28         1582,16

10. Kuhn Filip                    BRN       24         1269,59

11. Vaníček Vít                  LIB         34         1249,44

12. Weissgärber Petr        SKV       30          951,26

13. Kloboučník Jakub       OST       24          933,65

14. Ponomarev Ivan         ČLP        34          831,59


*Sečteno: Tipsport Superliga základní část + play-off/play-down, Pohár České pojišťovny, KB liga juniorů, reprezentace/reprezentace U19


Co ty osobně považuješ za nejlepší moment této sezóny?
Zatím asi nejcennější je vítězství v poháru spolu s udrženou superligou pro příští rok. Nominace na mistrovství světa do devatenácti let taky, ale stále je to něco, co mě teprve čeká, tam se o to musíme všichni porvat. Po sezóně budu moct říct, že právě tohle byly moje tři highlighty.

Pomohlo ti v závěru sezóny to, že jsi byl prvním potvrzeným brankářem na juniorský šampionát?
Myslím si, že pomohlo. Spadnul mi takový kámen ze srdce. Do play-down i juniorského play-off jsem šel s čistým štítem a pocitem, že už se nemusím o něco prát za každou cenu, že mám nějakou jistotu. Ale pořád chtěl ukázat, co ve mně je.

Co ty sám říkáš na tvoje působení v juniorské reprezentaci a nominaci na MS? K týmu ses připojil v září 2018 na začátku superligové sezóny, kdy národní tým už za sebou měl více než polovinu toho cyklu. Spolu s týmem jsi do nominace absolvoval dva kempy a dva turnaje – EFT a Polish Cup a nakonec jsi z nich dostal důvěru jako první …
Je to zajímavé. Myslím si, že největší roli hrálo to, že jako jediný z těch brankářů jsem chytal superligu.

„Půlka kluků koukala, kdo vůbec jsem.“

Jaké to bylo, naskočit do toho rozjetého týmu takhle v průběhu?
Bylo to zvláštní. Pamatuju si, jak jsme přijeli do Teplic na soustředění, přišli jsme za klukama a půlka z nich na mě koukala, kdo vůbec jsem. Pamatuju si třeba Pepu Juhu, když se mě ptal, kde jsem se vyhrabal, že o mně v životě neslyšel. V těch Teplicích byly první dva dny zvláštní, nevěděl jsem, co od toho čekat, ale pak už to bylo v pohodě. Další akce, už byly úplně v klidu, už jsem se bavil se všemi a nebyl tam žádný problém. Určitě mi pomohlo, že jsem na první akci nejel z Pardubic sám, že tam byl se mnou Adam Šmíd, který mě s klukama, se kterýma jsem se neznal, seznámil, a ukázal mi, jak to v reprezentaci chodí.

Jak to vypadá teď v rámci juniorského týmu?
Je tam skvělá parta, všichni kluci jsou suproví. Dělají to na nejvyšší úrovni a berou to profesionálně, takže tam to je fakt parádní.

Co ty osobně očekáváš od šampionátu?
To sám pořádně nevím. Byl jsem zatím na dvou akcích a moc nevím, co od toho očekávat. Těším se moc, ale mám … ne obavy … ale takový pocit, že nevím, do čeho jdu.

V čem si myslíš, že by na turnaji mohla být síla českého týmu?
Určitě v dravosti, v nějaké touze po úspěchu, v tom, že to tam chceme urvat.

začátky reprezentačních brankářů:
Jak začínaly reprezentační opory posledních let? 

Lukáš Souček, 1. SC Vítkovice: Už od školky jsem se vždycky stavěl rovnou do branky ve všech sportech. Když jsem se poté dostal k florbalu, tak to byla jasná volba.

Jan Barák, Florbal Chodov: Začínal jsem v Dracích Milíčov. Měl jsem pletenou vestičku, chrániče na volejbal a hokejový košík s 39. Trénoval nás můj táta, vystačil s pokyny hrajte jako vosy a někdy zapomněl přinést sítě, které jsme si na kovové konstrukce branek připevňovali. Rok a půl jsme jen trénovali, protože nás zapomněl přihlásit do ligy. Vždy, když přišel někdo na nábor a chtěl být brankářem, táta mu řekl: Jsi dobrej, ale tady chytá Honza. Díky této důvěře jsem nikdy angažování na jiném postu nezvažoval.

Lukáš Bauer, Florbal MB:Do brány jsem se dostal v podstatě hned na začátku mojí florbalové kariéry. Tuším, že od druhého tréninku, tehdy ještě v HC Coyotes aneb dnešních Vinohradech, jsem si kleknul do branky a už mě to nepustilo. Na rozdíl od dnešní doby jsem ale tehdy chytal prakticky bez chráničů.

Jan Binder, FBC Kalmarsund (SWE): Brankařina jako taková mě vždy lákala, jako malý jsem chtěl být další Hašek, ale bohužel neumím bruslit. Dříve jsem byl v bráně ve fotbale, ale to mě bavily jen tréninky. Zápasy, kdy na mě šla jedna střela, mě moc nebraly, navíc to většinou končilo gólem. Chyběla mi tam větší akce. K florbalu jsem se dostal až v 15 letech, deficit jsem doháněl extra tréninky. Po škole jsem hodil tašku do rohu a mazal do haly kde jsem trávil celé odpoledne.

Jak vypadala tvá cesta do branky a k florbalu obecně?
Já jsem původně začínal u fotbalu. Táta je fotbalový rozhodčí, takže jsem automaticky šel v první třídě zkusit fotbal. Tam jsem vydržel nějaký rok, ale pak jsem byl dlouhodobě nemocný a už jsem se nechtěl vracet do toho kolektivu, docela jsem se toho obával. Spolužák mi v té době nabídl, jestli s ním nechci jít na trénink florbalu, že bych si to mohl zkusit a že je to fajn. Začínal jsem v poli. Už si to moc nepamatuju, ale vím, že jsem hrál jednu sezónu a byl jsem takový spíš podprůměrný hráč. Na novou sezónu se sháněl golman a trénovala nás babička toho kamaráda, který mě tam dotáhl, tak jsem řekl, že to zkusím. Vždycky se sháněl někdo do branky a mě to trochu lákalo. I na fotbale jsem si zkoušel chytat, a když jsme si šli ven kopat, většinou jsem nakonec skončil v bráně. Půjčil jsem si od týmu hadry, táta mi koupil moji první helmu a v bráně jsem zůstal do teď.

Měl jsi někdy nějaký florbalový vzor?
Takový ten základní styl, kterého jsem se držel odmala, byl podle Patrika Åmana, který teď už nechytá. Ještě před ním Tomáše Kafku, což má asi každý začínající golman v Česku. S přechodem do Pardubic se to měnilo. Víťas (Roman Vítek, trenér brankářů Sokola Pardubice a reprezentace žen, pozn. red.) mě tu učil různé styly. Teď bych neřekl, že mám nějaký vzor, ale snažím se z každého brankáře vzít něco pro sebe. Líbí se mi, jak chytá Pascal Meier, Tegnér ze Švédska, vlastně všichni ti nejlepší golmani. Sleduju to.

V rámci své florbalové kariéry jsi přestoupil z Hradce do Pardubic, to je na místní poměry vcelku odvážný krok, co ti na to řekli kamarádi?
Když za mnou přišel trenér, který z Hradce v té přecházel do Pardubic, a řekl, že by mě chtěl s sebou, v tu chvíli ani neuvažoval, jestli jo nebo ne. Chtěl jsem to zkusit. Z hostování se nakonec stal přestup.

Některé reakce byly jako: jak si to vůbec můžu dovolit, vždyť Hradec a Pardubice vůbec nejdou dohromady. Z kluků to každý bral jinak. Byli kluci, kteří na mě byli fakt naštvaní, že jsem odešel od nich z party, z Hradce, ale byli i kluci, kteří mě obdivovali, že si troufnu jít to zkusit do těch Pardubic. A s některýma vycházím do teď úplně v pohodě, když na sebe někde narazíme.

„Měl jsem to deset minut od baráku, přišla skoro celá rodina. Byl to pěkný návrat.“

Ty jsi chytal ve výjezdním utkání Tatranu a Pardubic, které se konalo v Hradci. Přišli bývalí spoluhráči zafandit? Jak se ti hrála superliga „doma“?
Bylo to zajímavé. Týden před tím jsem se potkal s klukama z Hradce, tak se mě ptali, jestli budu chytat. I když jsem to ještě nevěděl, už mi říkali, že tam budou spolu s dalšími bývalými spoluhráči i protihráči. Hrálo se v hale, ve které jsem dřív trénoval, měl jsem to deset minut od baráku. Přišla skoro celá rodina, takže to bylo fakt příjemné. Byl to pěkný návrat.

Jak vypadá tvůj florbalový režim?
Mám zhruba třikrát týdně halu, kde jsem celou sezónu většinou trénoval s áčkem. Jendou týdně jsem měl regeneraci: saunu, vířivku nebo bazén. Potom jeden individuální ranní trénink, kdy jsem měl ve škole zařízené uvolnění z tělocviku a chodil jsem buď do posilovny, nebo s trenérem brankářů na halu. Tam jsem dělal reakční cvičení, přesuny a podobné věci. Pak jsem chodil ještě sám se buď proběhnout, nebo do posilovny. Časově toho bylo hodně, ale vždy se to upravilo podle zápasů.

Dá se takový zápřah dobře zvládat se školou?
Dva roky jsem tady v Pardubicích chodil na sportovní gymnázium. Všichni říkali, že když je to sportovní gympl, mělo by to kloubení se sportem jít snadněji. Nechci tvrdit, že je to opak, ale nedá se říct, že by mi všichni vyhověli. Tak jsem letošní prázdniny přestupoval na střední školu potravinářskou a tam mi časově vyhoví líp, ale učení je taky těžké, takže zvládat to je hodně náročné.

Jaké jsou tvé další florbalové plány?
Jsem ještě na střední v Pardubicích, takže do příští sezóny pro mě žádná změna: chci chytat pravidelně superligu a odchytat co nejvíce zápasů. Do budoucna by mě určitě lákalo zahraničí, Švédsko určitě nejvíc. Jak ta země, tak i mentalita lidí.


Obrázek