{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


ZÁLEŽÍ NA OCHOTĚ A PŘÍSTUPU HRÁČŮ K FLORBALU, ŘÍKÁ ZDENĚK SKRUŽNÝ

Obrázek ke článku
7. 5. 2015

​Na nedávno skončeném Mistrovství světa juniorů ve florbalu 2015 byl na českých zápasech přítomen také šéftrenér národního týmu Zdeněk Skružný. Při této příležitosti sdělil, jak on sám viděl letošní měření sil mezi mladými reprezentanty a jaká úskalí skrývá přechod mezi juniorskou a dospělou kategorií. 

Je za námi další juniorský šampionát. Jak by se dala zhodnotit skutečnost, že Češi dosáhli na třetí místo?

Je to hodně podobné jako vždycky. Myslíme, že jsme se už vzdálili těm týmům od pátého místa dolů, ale bohužel ta trojka je pořád o větší či menší kousek před námi. Jednoznačně tady kralovali Finové, jejich hráči jsou velmi komplexní jak pohybově, tak i kondičně a dovednostně. Jejich projekt s regionálními centry pro talentované hráče začíná nést ovoce. Švýcaři byli skvěle připravení a motivovaní na rozhodující utkání turnaje a zklamáním bylo Švédsko, které hrálo velmi profesorsky a „vytáhlo“ florbal z období před pěti lety. Teprve turnaj za dva roky ukáže, jestli to bylo nevhodně vybranými hráči, nebo jde o pokles výkonnosti v této kategorii. Ale letos náš tým bral bronzovou medaili naprosto zaslouženě.

Překvapil Vás letos některý další tým svým herním projevem, ať už v negativním či pozitivním slova smyslu?

Určitě pozitivně překvapili Slováci, kteří přijeli výborně připraveni do obrany. Předváděli skvělý týmový výkon a vidět byly i úžasné individuální výkony směrem dopředu. Překvapilo i Švýcarsko v semifinále, kde hráči zřejmě všechno podřídili tomu jedinému zápasu, byli lepší než Švédové a rozhodně si postup zasloužili.

Trenérský tým ve složení Luděk Beneš, Michal Jedlička a Tomáš Svačinka v Helsingborgu zažil svou derniéru u juniorské reprezentace. Jak byste okomentoval celé jejich působení?

Předně je strašná škoda, že Luděk nechce pokračovat, protože si myslím, že by tady tuhle zkušenost ještě určitě zužitkovali. Odvedli obrovský kus práce, jako první realizační tým juniorů zavedli koncept jednodenních tréninků reprezentace. Vstávali kvůli tomu ve čtyři ráno a jezdili na půl devátou trénovat do Ostravy. Myslím, že hráčské zkušenosti Beneše a Jedličky byly vidět, tým hrál dobře. Za práci, kterou odvedli, si stoprocentně bronzovou medaili zaslouží. Opravdu je škoda, že nebudou pokračovat.

Letošní členové juniorského týmu by mohli být také potenciálními členy výběru mužů pro MS 2018, které se odehraje v České republice. Mají tihle hráči schopnosti k tomu, aby se prosadili do reprezentačního A týmu?

Mistrovství světa 2018 je hrozně blízko na to, aby se velká část těchto hráčů dostala do té konečné sestavy. Ten přechod mezi juniory a dospělými je totiž na mezinárodní scéně velmi velký krok. Bude záviset na těch talentovaných florbalistech, aby na sobě chtěli dále pracovat a aby se individuálně rozvíjeli. Chtěli bychom odtud aspoň tři kluky pozvat na další soustředění áčka, zařadit je do programu přípravy reprezentace, ale ten rozdíl je obrovský a záleží především na ochotě hráčů.

Letos se na MS dostal například Ondřej Němeček, který je ročník 1998. Rozdíl mezi dorostem a juniory tedy tak dramatický není?

Myslím, že ne. Možná není ani skok z juniorů do mužů v rámci českých soutěží tak viditelný, ale na mezinárodní scéně to je znatelné a žádná federace to nemá tak, že by takhle hromadně přecházelo mnoho hráčů. Když je to jeden hráč, který se chytí v dalším cyklu v mužích, tak je to v podstatě zázrak.

Z toho vyplývá právě to mizivé procento úspěšných juniorů, jež se později usadí také v hlavním mužstvu (pouze 12 % juniorů odehraje za mužský celek 10 a více utkání, pozn aut.). Vše tak nejspíše závisí na snaze těch jednotlivců, jichž moc není.

Přesně tak. Podle mě je to o přístupu hráčů a ti by měli chtít obětovat florbalu maximum svého času. Měli by individuálně trénovat, samostatně se rozvíjet a prostě chtít hrát.

Mohou těmto možným reprezentantům v rozvoji pomoci i kluby, ve kterých pravidelně nastupují?

Stoprocentně mohou. My s těmi oddíly každý rok minimálně dvakrát sedíme a snažíme se jim vysvětlit náš pohled a najít společnou řeč ve výchově jednotlivých florbalistů. Tuhle spolupráci si, až na drobné výjimky, velice pochvalujeme.

​​

Obrázek