{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

​​​​

PO ČESKÉM A ŠVÝCARSKÉM TITULU ČEKÁ MARTINÁKOVOU PREMIÉRA NA MS

Obrázek ke článku
3. 12. 2019

Natálie Martináková – mladá, ambiciózní útočnice, která se během posledního reprezentačního cyklu stala nedílnou součástí ženského národního týmu.  V 17 odehraných utkáních se lvíčkem na prsou posbírala tentýž počet bodů, gólově se prosadila i na nedávném EFT v Praze. Svůj florbalový talent ukazuje již druhou sezónu v dresu švýcarského mistra Kloten-Dietlikon Jets. Teď na ni čeká výzva v podobě prvního mistrovství světa.

Naty, pamatuješ si na své hráčské začátky?
Na svoje začátky si pamatuju, jsou to příjemné vzpomínky jak na Vítkovice, tak na lidi kolem mě. Taky si díky tomu uvědomuju, jakou šílenou porci času jsem tomu sportu obětovala a jak jsem za tu dobu vyrostla. Tohle je moje 11. sezóna, zdá se to neuvěřitelné.

A co tě k florbalu přivedlo?
Co mě k florbalu přivedlo, to je dobrá otázka. Asi na ni ale nemám odpověď, nejspíš šťastná náhoda.

Měla jsi někdy nějaký hráčský vzor, jaké byly tvé sny a cíle?
Vybavuju si, že jako malá dorostenka jsem vyhlížela k Andree Pastuškové, která byla fantastickou hráčkou a velkým jménem ve Vítkovicích. Později už jsem se k žádnému vzoru moc neupínala, ale musím uznat, že zažít loňský rok legendu, jakou je Simone Berner, jako svou trenérku byl velký zážitek. Osobním snem bylo hrát seniorský šampionát a SSL. Jednomu jsem se teď hodně přiblížila a druhé na mě snad ještě čeká.

Ve Švýcarsku hraješ již druhou sezónu, co tě vedlo k odchodu do zahraničí?
Můj pocit byl takový, že se nemám v Česku kam dál posunout. Bylo mi 19 a dosáhla jsem díky Vítkovicím všeho, čeho jsem dosáhnout mohla, měla jsem dva ligové tituly a dva pohárové. Cílem bylo Švýcarsko, o jiné zemi jsem nepřemýšlela a s Dietlikonem jsme se rychle domluvili na spolupráci.

Plánuješ tam i nadále zůstat?
Momentálně je plánem dokončit tady svou smlouvu, která zahrnuje i sezónu 2020/21, ale popravdě nerada plánuju moc dopředu, takže se sama nechám překvapit, jak to nakonec bude.

Jak vypadá tvůj obvyklý den?
Můj obvyklý den je většinou dost nabitý. Vstát a jít do práce, odpoledne po práci nákup potravin a příprava jídla na další den. Času doma není moc a už míříme do fitka nebo na tréninky, které ve Švýcarsku začínají obecně dost pozdě a naše jsou i dost dlouhé. Zpátky doma jsme většinou po 22. hodině, což znamená rychlou večeři a spánek. Do toho je třeba vecpat ještě domácí práce a občas i relax a odpočinek. Je to dost rutina, ale zatím se to pořád dá zvládnout.

V minulém ročníku jste vyhráli titul, rok před tím si slavila i ten český s Vítkovicemi, když bys měla obě soutěže a sezóny porovnat, v čem je podle tebe největší rozdíl, případně jakého titulu si ceníš více?
Co se týče soutěží, musím říct, že švýcarská je o něco kvalitnější. Máme v lize pouze 10 týmů, dva z nich jsou bohužel opravdu slabé, ale zbytek týmů nás vážně dokáže prověřit, navíc kondice většiny týmů je vysoká, což zvyšuje tempo a tvrdost. Když bych měla srovnat sezóny, tak ta mistrovská ve Vítkovicích se mi opravdu povedla, otevřela mi cesty do zahraničí a domácí titul byl fantastický pocit. Zatímco loňská sezóna byla velmi náročná, nerada to přiznávám, ale aklimatizace na švýcarský styl mi trvala déle, než jsem doufala. Ale výsledkově to byla paráda a obrovská zkušenost, a k tomu i tady došlo na zisk domácího titulu. Kdybych se ale musela rozhodnout, asi bych posunula tu v Dietlikonu výš, protože to byla mnohem větší výzva.

Sleduješ dění v českých nejvyšších soutěžích?
Českou extraligu sleduju spíš výsledkově, ale nedávno jsem sledovala televizní derby, ve kterém jsem samozřejmě fandila Vítkovicím. Mrzí mě, že se výkonnostní rozdíl v extralize pořád zvětšuje, ale o to více potěší výsledky jako třeba výhra Židenic nad Ostravou.

Blížící se šampionát bude tvé úplně první mistrovství světa, navíc hned v zemi, kde působíš, jaké máš od takového turnaje očekávání?
Očekávání jsou velká, nečekala jsem, že na svém prvním šampionátu budu mít takovou roli, jakou mám, a jsem za tu důvěru vděčná. To, že je šampionát ve Švýcarsku, je pro mě příjemné. Opravdu se těším.

Jak se na něj připravuješ?
Moje příprava byla trochu odlišná než loňské roky, cílilo se taky třeba na úpravu váhy, abych se cítila lépe. Naše klubová příprava ale byla i tak hlavní součástí a sedla mi opravdu dobře, cítím se skvěle a doufám, že to budu schopná předvést i na hřišti.

A jak vnímáš Švýcarsko jako hostitelskou zemi pro šampionát, jsou Švýcaři připraveni? Dostává se florbal v posledních dnech více do podvědomí širší veřejnosti?
Jestli jsou připraveni, to je dobrá otázka. Francouzská část Švýcarska není florbalem zas až tak moc poblázněná, takže rozhodně visí otazník nad dostatkem dobrovolníků a fanoušků. Švýcaři ale spustili v dostatečném předstihu mediální kampaně a prosazují šampionát, kde se dá. Na druhou stranu si jej sami sabotují, protože během finálového víkendu se hraje mužská NLA. Přesto doufám, že budeme všichni příjemně překvapení.

V týmu máš řadu spoluhráček, které se také představí na mistrovství, proběhlo nějaké vzájemné hecování?
Já osobně moc nefandím míchání záležitostí národních týmů do klubového prostředí, ale Švýcarky si rády „rýpnou“. Nejčastěji asi Michelle Wiki, s tou mezi sebou často střílíme nějaké popichy. Ale všechno samozřejmě v dobrém duchu, Švýcarky jsou ve značné převaze, takže se do velkých válek nepouštíme.

​​

Obrázek