{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

​​​​​​​

URBÁNKOVÁ S KONÍČKOVOU O STO STARTECH ZA REPREZENTACI: NAŠE ZKUŠENOSTI JSOU K NEZAPLACENÍ

Obrázek ke článku
12. 11. 2018

Dlouhodobá statistika je řadí k legendám reprezentace. Hana Koníčková a Tereza Urbánková překonaly v minulých zápasech milník stovky odehraných utkání za ženský tým. Na celé toto období vzpomínaly obě tahounky ve společném dvojrozhovoru.

V národním týmu žen jste obě pokořily hranici sto startů. Co pro vás tato bilance znamená?
Hana Koníčková: Myslím si, že už je načase, abychom se nehroutily třeba z nějaké nepovedené akce a využily, že máme odehráno několik zápasů s nejsilnějšími soupeři. Máme zkušenosti a měly bychom je předávat dále. A hlavně samy sebe pořád motivovat, abychom měly chuť ukázat na hřišti to nejlepší.

Tereza Urbánková: Pro mě je taková meta důležitá, co se týče předávání zkušeností. Vzhledem k tomu, že nasbírat sto utkání trvá velice dlouhou dobu, jsme si s Hančou prošly vedením spousty trenérů a hrály jsme tolik odlišných stylů, že naše zkušenosti jsou doopravdy k nezaplacení. A je proto potřeba předávat poznatky mladším hráčkám.

Pamatujete si vůbec vaši premiéru za reprezentaci? Co jste si z ní případně odnesly?
HK: Pamatuji si své první ženské mistrovství světa 2009 ve Švédsku pod panem Marksem.

TU: Já si pamatuji první reprezentační akci, která se konala v Polsku. A myslím, že jsem se tam dokonce zranila, takže to nebyla úplně dobrá vzpomínka. Ale pro mě první MS znamenalo vlastně i první historickou medaili za ženy ve Švýcarsku 2011. To určitě považuji za hezký zážitek.

Tereza Urbánková při převzetí dresu ke stému utkání v reprezentaci žen

Utkvěly vám za těch sto zápasů v paměti nějaké další významné momenty?
HK: Pokaždé, když vidím proti nám Švýcarky, tak mi z nich bývá už fakt špatně. Protože mám vzpomínky, že s nimi vždy hrajeme ty nejdůležitější souboje a zrovna tento soupeř je vždy o kousek lepší než my.

TU: Mám asi stejný pocit jako Hanka. Pořád se je snažíme nějakým způsobem dohnat. Ale konkrétně tento cyklus mě naopak velice pozitivně naladil v další práci. Ani po té stovce ještě nekončit a pokračovat, co to jen půjde. Uvidíme.

HK: Souhlasím s Terkou. To je přesně ono, že jsme hrály pod několika trenéry s různou filozofií. A teď přišel Sascha (Rhyner), který vše totálně naboural od základů. Chce po nás úplně jiné věci, jež po nás žádné vedení ani trenéři nikdy předtím nechtěli. A možná to je to pravé, co jsme potřebovaly.

TU: Možná je to odrazový můstek, abychom se k severským týmům a Švýcarkám posouvaly rychleji.

Kam se za dobu vašeho působení u reprezentace dostal český florbal na mezinárodní scéně?
HK: Od způsobu, jímž jsme byly zvyklé hrát, jsme se posunuly dopředu. Nebojíme se útočit, což je důležité. Se dvěma nebo třemi brankami se těžko vyhrává. Vždycky jsme si to na těch klíčových akcích potvrdily a teď jsme na EFT daly šest a dvakrát čtyři góly. Právě to podle mě ukazuje cestu, že se nesmíme bát chodit dopředu.

TU: Já tuto otázku moc nemám ráda. Souhlasím s tím, jak shrnula Hanka. (úsměv)

HK: Každé vedení má svůj rukopis a každý kouč odvedl kus práce. Ale záleží na cítění, jaké hráčky potom chce ve svém stylu mít.

Stovku máte za sebou. Na kolik startů si nyní ještě věříte?
HK: Když bude Prca (Tereza Urbánková), budu i já! (smích)

TU: (smích) Úplně nevím. Já pořád vtipkuji, že stovka byla vždy taková moje meta. Samozřejmě spíše se soustředím na větší milníky, jako jsou mistrovství světa. Nechci úplně předvídat, ale následující šampionát, pakliže se dostanu do kádru, bude možná můj poslední. Takže de facto mi už moc času nezbývá, nicméně chci do toho jít naplno a prostě předvést maximum.

Obrázek