{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


HRDINA BARÁK: SVŮJ VÝKON BYCH NIJAK NEPŘECEŇOVAL

Obrázek ke článku
20. 4. 2017

Po vleklých zdravotních problémech se vrátil ve velkém stylu. Předvedl vynikající výkony v play-off, které vygradovaly skvělým představením před zaplněnou O2 arenou v boji o titul. Jan Barák odchytal své první Superfinále v životě a uspěl. Za svá záda pustil jedinou střelu a výrazně pomohl Chodovu k obhajobě mistrovského titulu.

Fantastickým výkonem jste dovedl Chodov k obhajobě mistrovského titulu. Jaké máte nyní, po opadnutí bezprostředních emocí, pocity?
Myslím, že to byl spíše takový jistý výkon. Šestnáct střel opravdu není tolik a nepřeceňoval bych to. Boleslav si to udělala sama, že prohrála. Mohla být mnohem aktivnější. Ale to já už celkem neřeším, užívám si to. Z radosti nic nevyprchalo. Spíše se ten pocit tak nějak rozlévá. Je to strašně příjemné. Ale ten svůj výkon bych nijak nepřeceňoval. Byl jsem nějaké kolečko ve velmi dobře fungujícím chodovském stroji.

Vinou vleklých zdravotních potíží vás mnozí odepisovali. Berete váš výkon v Superfinále jako satisfakci?
Těch zdravotních problémů opravdu bylo na tři životy. Nevím, jestli zrovna satisfakce. Mně nikdo neublížil. Že bych měl někomu něco vracet. To bych neřekl. Bylo to spíše vyvrcholení té mé práce, kterou jsem jedenáct let na Chodově dělal. Někdy hůř, někdy líp. Ale ničemu se to nevyrovná. Hrál jsem na hodně akcích, jak v reprezentaci, tak i na Chodově, ale tohle byl asi nejlepší pocit. Euforie, radost, ale satisfakce ne. Je za tím hodně práce. U fyzioterapeuta Karla Pelikána jsem byl letos asi osmdesátkrát, takže on mě lepil, když ze mě odpadávaly součástky. Má můj obrovský dík a tu sezonu jsme si užili spolu

Loňská sezóna se náramně vydařila vašemu kolegovi Danielu Mückovi. Očekával jste, že se přes něho propracujete zpátky do branky?
Abych byl upřímný, musel jsem doufat. Já nemůžu dělat florbal a vědět, že jsem pevně daná dvojka. Takhle to nefunguje. Potřeboval jsem motivaci a on obrovsky zafungoval jako cíl, přes který jsem se chtěl dostat. Loňskou sezónu měl geniální, tam jsem opravdu šanci moc neměl. Stál jsem na nádraží a on kolem projel v rychlíku. Já se mohl vydat tak drezínou za ním. Letos jsme oba chytali velmi dobře, ale cítil jsem, že je šance se přes něho dostat a snažil jsem se o to. Ve svých letech opravdu nehraji florbal proto, abych vysedával na střídačce. Já jsem měl štěstí, že poslední zápas ve Vítkovicích vyšel na mě a zřejmě i ten mohl rozhodnout, že mě trenéři poslali do Superfinále.

Ve vaší pozici by mnozí pokukovali po jiném angažmá. Jak to bylo u vás?
Abych se mohl vydat na jiné angažmá, tak by mě někdo musel chtít. Měl jsem pár zmeškaných hovorů z cizích čísel a já na ně zpátky nevolám, takže mi určitě spousta nabídek utekla (směje se). Ale vážně, u nás bych nikde jinde, než na Chodově nepůsobil. To je klub, který miluji. Miluji lidi okolo a také ty v týmu. A zahraniční angažmá u mě už není aktuální. Asi posledních pět let mě nikdo nikde nechtěl a já sám jsem tomu naproti také nešel. Možná se pro to v určité době, kdy jsem byl třeba více na vrcholu, dalo udělat víc, ale úplně mě to netáhlo ven. Byly tu kotvy, které mě držely. Měl jsem tady školu, skvělou přítelkyni, rodinu a práci. Takže tohle byla silnější pouta, která mě držela doma. Ale jak říkám, mě nikdo vlastně seriózně venku nechtěl.

Zdá se, že zdravotně jste na tom dobře. Budete nadále pokračovat na nejvyšší úrovni?
To nedokážu říct. Teď to vůbec neřeším. Dokázal jsem sám sobě, že se na tu sezónu dá připravit. Stoprocentně fit ale také nejsem. Je to takový boj s tím tělem. Já bych nerad skončil třeba na vozíčku. To je něco, přes co nechci jít. Nějaké myšlenky na konec kariéry mi samozřejmě hlavou jdou. Proti tomu hraje fakt, že se vrací na Chodov Ondra Mikeš a Tom Ondrušek, což jsou nejen super borci, ale také super kluci, se kterými by mě lákalo si strčit. Určitě mám na Chodově podepsanou platnou smlouvu. Takže těch faktorů je několik, ale spíš se tomu teď opravdu nevěnuji. Teď řeším, jaký drink si objednám v restauraci a jak to udělám, abych mohl jít do práce a nikdo na mně nic nepoznal (směje se).

Tabulka soutěže

​​

Obrázek