{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


JAN ECKHARDT PO ANGAŽMÁ V LUNDU MÍŘÍ DO PRESTIŽNÍ SSL

Obrázek ke článku
25. 6. 2020

Jan Eckhardt, bývalý brankář juniorského národního týmu a pražské Sparty, se loni vydal na své první angažmá do Skandinávie. Ve třetiligovém IBK Lund strávil jednu sezonu, po níž se upsal superligovému Höllvikens. Je tak teprve čtvrtým českým brankářem, jenž okusí prestižní Svenska Superligan. Společně jsme se ohlédli za jeho kariérou, životem ve Švédsku a budoucností.

Honzo, dlouhou dobu jste strávil ve Spartě, v A-týmu jste obstarával spíše pozici druhého brankáře. Mrzelo vás, že jste nezasáhl více do hry?
Určitě mě mrzelo, že mi trenér nevěřil. Vždy jsem trenérovo rozhodnutí maximálně respektoval, asi pro to měl důvod, hlavně to bylo tím, že Beny (Martin Beneš, pozn. red.) měl ohromnou formu. Snažil jsem se makat víc než ostatní, po každém tréninku jsem strávil aspoň hodinu navíc na hale, v posilovně, dělal reakční cvičení, domů jsem se pak dostal vždy kolem půlnoci. Ale nebylo to moc platné. Když jsem to ale viděl tuto sezonu „z venku“, tak je podle mě špatně, že Beny odchytal úplně všechny zápasy. Chytal skvěle a spolehlivě, ale aby měl druhý gólman nula minut za sezonu? To mi hlava nebere.

Střídavě jste hostoval v Králově Dvoře a Karlových Varech, bylo to alespoň zpestření vaší kariéry v Česku?
Vlastně obě sezony, co jsem patřil věkově mezi muže, jsem měl vyřízené střídavé starty. V Karlových Varech to bylo super, ty mi strašně sedly, na všem jsme se vždycky dohodli a nikdy nebyl problém. Celkem jsem tam za tu sezonu odchytal 10 zápasů, což je pecka – ve Spartě jsem měl pět. V Králově Dvoře to bylo o ničem. Před sezonou mi Sparta řekla, že mám počkat, až se se mnou spojí trenér Králova Dvora, ale ten se vůbec neozval. Nakonec to dopadlo tak, že jsem tam neodchytal ani jeden zápas. Dost mě mrzí, jak to dopadlo, za sezonu jsem chytal jen par utkání za Spartu, takže jen kvůli problémům v komunikaci jsem přišel o cenné zápasy.

Každý florbalista má svůj cíl a sen. Váš se naplnil, když jste vyrazil na svou misi do Švédska. Jak se zrodil váš přestup do Lundu?
Můj sen se naplní, až budu stabilně chytat v SSL. Po druhé sezoně v áčku Sparty jsem už chtěl jít někam za hranice, jelikož jsem skoro celou sezonu proseděl a nabídky jsem měl „pouze“ z Česka. Oslovil jsem asi 12 zahraničních týmů, jestli jim nemůžu přijet ukázat, co umím. Od trenéra Helsingborgu jsem dostal kontakt do Lundu. Nakonec mi dovolili přijet a za 10 dní mi dali smlouvu. Neměl jsem jisté bydlení, ani práci.

Manažer dal přede mě smlouvu a říkal proslov, jak si to musím nechat projít hlavou, poradit se s rodinou, jak je to velká věc být rok v zahraničí, a řekl, že se mám do měsíce rozhodnout. Já ho ale moc neposlouchal, ještě než domluvil, tak jsem měl smlouvu podepsanou. Od devíti let chci hrát SSL a věděl jsem, že cesta vede přes Lund.

Byla to docela sranda, jeden den jsem ráno maturoval, hned to odpoledne jsem letěl na můj první mezinárodní brankářský kemp do Jižní Koreji, z Koreji jsem se na pár dní stavil doma, a pak znovu odletěl na try-out do Lundu.

Čekala vás tak nějaká příprava?
Příprava trvala až do října, kdy od konce července byly naplánovány přátelské zápasy, tudíž to byla opravdu taková předsezonní příprava podle ligového formátu. Což je super, pak není problém přejít do ligy. V Česku je to jinak a pár prvních zápasů je takových nerozehraných. V přípravě jsem odchytal většinu utkání a trenér mi řekl, že do sezony vstoupím jako jednička týmu.

Co jste dělal ve Švédsku? Co jste nakonec dělal za práci a kde jste bydlel?
Bydlel jsem v jeskyni s malým okýnkem (smích). Doslova a do písmene. Byt patřil manažerovi, který byl ke mně v určitých situacích vstřícný a moc mi pomohl. Například když mi první výplata přišla až v lednu a já málem skončil na ulici. Nevím proč, ale v tu chvíli mi to přišlo strašně vtipné. Pracoval jsem jako učitel na švédské střední škole, kde jsem měl podepsanou smlouvu dříve, než jsem udělal maturitu. Dobrý ne? Desetiprocentní úvazek mi v kombinaci s občasným vypomáháním v hotelu a mými kempy na Islandu a v Koreji, které organizuji, vlastně stačil na to, abych pokryl veškeré potřebné výdaje na život. 

Splnil váš první rok ve Švédsku očekávání?
Bylo to drsné. Neměl jsem žádnou profesionální smlouvu, ale dalo mi to strašně moc. Dokázal jsem si dokonce založit účet v bance, což ve Švédsku trvalo téměř půl roku (smích).

Naučil jste se alespoň trochu švédsky? Zapadl jste mezi spoluhráče?
Něco málo ano. Spíše jsme se učili se spoluhráči vzájemně, kdy se oni naučili všechna sprostá slova v češtině a mne obohatili o ty v jejich jazyce (smích). Jinak neumím skoro nic, protože ve Švédsku umí anglicky každý, kluci v šatně často mluvili anglicky i mezi sebou.

Pojďme se ale ještě na chvíli vrátit na začátek sezony. V něm se vám přihodilo zranění. O co se přesně jednalo?
Je to tak. Tuším, že to bylo hned ve druhém zápase, kdy jsem si poškodil postranní vaz v koleni a v tu chvíli nastala dlouhá rekonvalescence, která trvala déle, než jsem si myslel. Musel jsem si dát pauzu až do Vánoc.

Jste teprve čtvrtý české brankář, který podepsal smlouvu ve švédské Superlize. Jak vznikaly první námluvy s možností zahrát si nejlepší ligu světa po roce stráveném v Lundu?
Po zranění jsem si dopřál pár individuálních tréninků s Martinem Kisugitem, kterého tímto zdravím. Chtěl jsem si s nimi zkusit i regulérní trénink, protože byl hráčem Höllvikens hrající nejvyšší soutěž. To se hodilo i trenérům, kterým jsem se v tu chvíli hodil, aby jejich hráči měli o protivníka mezi třemi tyčemi více. Po nějaké době mne kontaktoval manažer, že je se mnou hodně spokojený a chtěl by se mnou podepsat smlouvu na dva roky, protože jim končí jeden z brankářů.

Co vás tak čeká?
Jsem rád, že to dopadlo. S Höllvikens jsem řešil podmínky trošku více, protože v Lundu jsem třeba platil příspěvky, dostal jsem jen brankářský dres a bydlel ve slabých podmínkách. Jednání bylo rychlé, vylepšili jsme pár bodů smlouvy a následně jsem se upsal superligovému týmu na dva roky.

Stihl jste sledovat nějaké zápasy Höllvikens během sezony?
Sledoval jsem, co to šlo. Hlavně v lednu, kdy Höllvikens neměli jistou záchranu a hráli na hraně. To jsem byl u těch videopřenosů tak nervózní, že jsem málem zlikvidoval počítač (smích).

Už se připravujete na sezonu mezi florbalovou smetánkou?
Makám, jak to jde. Trénuji 8-9x týdně. Mám 3-4 tréninky týdně s Tomášem Fibigerem (trenér brankářů juniorského národního týmu, pozn. redakce), chodím 3x týdně do posilovny, jednou do haly a přidávám si ještě jednou týdně běh, a k tomu nějaká regenerace. Ve Spartě to bohužel nejde. Ta má svých gólmanů dost a bohužel mi neumožňuje trénovat s A-týmem tak, jak bych potřeboval.

Tabulka soutěže

Obrázek