{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


NEJSLAVNĚJŠÍ OBRAT TATRANU ANEB CESTA KE 14. TITULU

Obrázek ke článku
26. 12. 2020

​Od roku 2012 pravidelně rozhoduje o zisku titulu jediný zápas, tedy superfinále. Ročník 2010/11, jenž naposledy vrcholil finálovou sérií, přinesl nejnapínavější bitvu a neuvěřitelný obrat ze stavu 3:8 na 9:8. Florbalisté Tatranu Střešovice takto před plnými tribunami na Letné předčili Ostravu. „Vzpomínám si na poslední zápas a připomíná mi krásu i bolest sportu," říká Milan Fridrich, kapitán tehdejších staronových mistrů.

Poslední tuzemská sezona, ve které se o držiteli titulu rozhodovalo během finálové série na tři vítězné zápasy, nabídla velké drama a jeden z nejneuvěřitelnějších obratů. Do bojů o zlato tehdy postoupil střešovický Tatran a Remedicum Ostrava. 

Historicky nejúspěšnější klub ze Střešovic měl v té době na svém kontě již 13 mistrovských titulů a pod trenérským vedením Jana Zahálky v ročníku 2010/11 cílil na další. Tatran podle plánu nejprve ovládl základní část Fortuna Extraligy, když se mu podařilo z 22 zápasů získat 55 bodů. V kádru A-týmu tehdy figurovala jména jako Milan Garčar, Johan Von der Pahlen, Martin Richter, Milan Fridrich, Michal Podhráský, Marek Deutsch či Tom Ondrušek a právě tito hráči vévodili týmovým statistikám. V brankovišti se střídali především Martin Zich s legendárním Tomášem Kafkou, toto duo pro změnu vládlo gólmanům celé soutěže.

A pak přišlo na řadu play-off. Tatran jako lídr základní části do něj vstoupil z té nejvýhodnější pozice. Ve čtvrtfinále si poradili hráči s „T“ ve znaku s SSK Future ve třech zápasech, poté na ně čekal další městský rival – Chodov. Tato série dospěla až do pátého dějství a poprvé zafungovalo „kouzlo“ haly na Letné, kde sehrál Tatran rozhodující duely.

„Dnes už si z té sezony detailněji vybavuji jen finálovou sérii. Předtím probíhala podle tehdejších předpokladů, vyhráli jsme základní část a hladce i obě kola play-off. Chystali jsme se na další finálovou sérii proti Vítkovicím, ty ale v semifinále přetlačila Ostrava,“ vzpomíná jeden z klíčových mužů Tatranu Martin Richter a odkazuje na vývoj druhé části pavouka play-off, kde se podařilo florbalistům Ostravy překonat Liberec a následně i v derby Vítkovice, na které zbyl bronz. Právě Vítkovice a Tatran byly v té době jedinými týmy, které dokráčely až k ligovému triumfu. Navíc v předcházející sezoně 2009/2010 se spolu potkaly ve finále, úspěšnějšími byli Střešovičtí.

„Mysleli jsme si, že tím pro nás bude finále snazší, ale Ostrava byla ten rok v neuvěřitelné fazóně a my jsme nakonec titul vydřeli s velkým štěstím,“ dodává Richter a přiznává pocity, které měli tatranští florbalisté. Ostravský kádr byl ovšem taky plný zajímavých jmen - Jiří Curney, Jan Daniš, Zdeněk Žák či Petr Skácel a hlavní trenér Martin Smeták.  

Samotná finálová série byla od prvních okamžiků více než napínavá. „Je pravda, že musím trochu více zavzpomínat, ale díky těm všem obratům v sérii si některé pasáže pořád dobře vybavuji. Byla to také poslední finálová série, což jsou stále pro mě nejlepší vrcholy sezony plné příběhu a emocí,“ říká tehdejší kapitán Milan Fridrich.

První bod získala po prodloužení Ostrava, druhý zápas skončil 9:7 pro Tatran, třetí utkání znovu vyznělo lépe pro Ostravu, ta tak měla takzvaný mečbol. Na domácím hřišti mohli ostravští florbalisté rozhodnout, to se ale nestalo. Střešovičtí ukázali, že se za žádných okolností nevzdávají, zmiňovaný mečbol odvrátili a o mistru se rozhodlo až v následujícím střetnutí, tentokrát na pražské Letné. „Z našeho pohledu bylo zásadní, že jsme se nikdy nevzdali, i když jsme byli florbalově horší tým a dvakrát už jsme byli odepsaní. Pomohlo nám, že jsme měli v týmu neskutečné osobnosti a tahouny,“ přiznává Richter.

Vývoj rozhodujícího utkání nikdo nečekal. Ostrava rychle vedla, dvakrát se stalo, že byl rozdíl ve skóre dokonce pětigólový ve prospěch hostujících. Zdálo se, že ostravským hráčům by titul pronikl mezi prsty jen díky opravdovému zázraku. „Namále jsme měli už při mečbolu Ostravy ve čtvrtém zápase, tam nás mlela před jejich publikem a my jsme předvedli v posledních deseti minutách neuvěřitelný obrat. A něco ještě většího se pak povedlo v rozhodujícím zápase, ale záleželo na spoustě maličkostí, za stavu 0:5 a pak 3:8 zhruba deset minut před koncem už nám muselo vyjít úplně všechno,“ tvrdí Richter.

Během posledních minut se to Tatranu podařilo, diváci na Letné viděli jeden z nejfantastičtějších obratů. Od 46. do 59. minuty padlo ze střešovických hokejek šest branek! Stav 8:8, závěrečná siréna a následovalo prodloužení.

To trvalo jen necelé dvě minuty. Milan Garčar se v útočném pásmu od mantinelu prokličkoval na střed a kolem bránícího hráče z otočky vystřelil bekhendem tak, že se ostravský brankář jen odhlédl. „Senzace je dokonána!“ zaznělo z úst televizního komentátora Ondřeje Zamazala.

Tribuny, na které zavítalo kolem patnácti stovek lidí, propukly v nadšení. Takové utkání do té doby nikdo nezažil. „Vzpomínám si na poslední zapas a připomíná mi krásu i bolest sportu. Já samozřejmě mám skvělý zážitek spojený s vynikající partou, kterou jsme měli. To byl vždy základ vítězství v Tatranu. Všichni věděli, jak vyhrát, a užívali si vtípků v šatně,“ myslí si Fridrich.

Tatran poté ještě získal dva tituly, hned o rok později v historicky prvním superfinále konaném v O areně a poté v sezoně 2014/15, přičemž u obou těchto titulů je zapsán právě Milan Fridrich jako střelec rozhodující branky. Naopak Ostrava od té doby stále čeká na další finálovou účast.

Tabulka soutěže

Obrázek