{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


NETUŠÍM, DO ČEHO JDU, PŘIZNÁVÁ PUNČOCHÁŘ PŘED PLAY-OFF

Obrázek ke článku
27. 2. 2021

Chystal se na svou další sezonu v brněnském klubu Bulldogs. Tento ročník měl pro něj být příjemným loučením s juniorskou kariérou, namísto boje o návrat mezi mužskou elitu ho pozastavil pozitivní test na koronavirus a na jihu Moravy tak stihl odehrát jediné utkání. Nyní vyhlíží Lukáš Punčochář velice pestrý závěr dosti specifického ročníku. S týmem Bohemians ho čeká první extraligové play-off v kariéře a následuje domácí šampionát v Brně, který bude pro české juniory velkým testem.

Většina florbalistů ze druhé nejvyšší soutěže opouštěla v říjnu areály svých klubů s tím, že se po uklidnění situace vrátí zpět do akce. Nestalo se. Mezi výjimkami se našel brněnský obránce Lukáš Punčochář, který se s nepříznivým vývojem epidemie v Česku popasoval na výbornou a odletěl na stáž do Finska. Ve městě Espoo se připravoval po boku světové elity a zůstal tak naplno ve florbalové zátěži.

Jeho skandinávské dobrodružství však bylo pouhou úvodní kapitolou zajímavého příběhu, jenž v probíhající sezoně potkal osmnáctiletého reprezentanta. O jeho služby zažádal pražský celek Bohemians a Lukáš se tak vydal na další misi, tentokrát do hlavního města České republiky.

Povedlo se mu probojovat do základní sestavy a stal se důležitým článkem superligového týmu. „Hraji zápasy proti nejlepším mančaftům v republice, což vnímám jako skvělou přípravu na domácí mistrovství,“ prozradil brněnský bek. Vrchol celého roku jej zavede zpátky domů, kde před domácím publikem změří síly se světovou mládežnickou špičkou. 

Lukáši, byť pro všechny sportovce letos panuje těžká doba, tak vám umožnila alespoň malou radost v podobě finského angažmá a nyní i toho superligového. Dá se tedy tato sezona ve výsledku považovat za doposud nejvydařenější?
Těžko říct. Koronavirová situace překazila spoustu mých plánů, nemohl jsem trénovat ve svém tradičním rytmu. Naopak jsem dostal možnost odcestovat do Finska, čehož si nesmírně vážím. Také zkušenost v superligovém týmu Bohemians je jednou z příležitostí, ke které bych se asi za normálních podmínek nedostal. Sezona jako taková byla pro mě zcela odlišná od těch předchozích. Za Bulldogs jsem z důvodu onemocnění stihl odehrát pouze jedno utkání, poté následoval přesun do Skandinávie a nyní zase působím v Praze. Zda budu hodnotit uplynulý ročník jako vydařený, si povíme až na základě výsledku na domácím šampionátu.

Načali jsme téma skandinávského dobrodružství. Měl jste tu možnost poznat na několik týdnů prostředí elitního finského týmu Westend Indians, jak na uplynulé týdny zpětně vzpomínáte?
Uchoval jsem si překrásné vzpomínky a jsem šťastný, že se mi taková příležitost naskytla. Dnes když si na to vzpomenu, tak mi to moc chybí. Potkal jsem ve Finsku spoustu nových přátel, takže jak po sportovní, tak i lidské stránce jsem se neuvěřitelně posunul. Pokud to bude v mých silách, jednou se tam velice rád vrátím.

Klub má své zázemí ve městě Espoo, vzdáleném jen pár kilometrů od hlavního města. Vy jste bydlel přímo v Helsinkách. Naskytl se ve volných chvílích čas a prostor vyměnit florbal za trochu kulturní složky, navštívit nějaké památky? Nebo ve vašem případě zvítězila online výuka na notebooku?
Kromě školy a florbalu jsme s finským kamarádem vyráželi pravidelně do města, kde nás provedl po místních pamětihodnostech, dokonce nám povykládal něco o historii a kultuře země. Často jsme trávili volné chvíle v přírodě, bydleli jsme malý kousek od helsinského Central parku, takže jsme se snažili tuto možnost využít. Podařilo se mi také porozhlédnout se po městečku Espoo, takže z hlediska turismu jsem se domů vrátil velice obohacen.


Naskakoval jste v Indians za juniorský výběr a také absolvoval tréninky s prvním týmem, tedy finskou špičkou. V čem je podle vás takový finský trénink specifický oproti těm, které plníte u nás? Která známá jména se vyskytují na soupisce tamního celku?
Nejvíce mě zaujala jejich motivace se neustále rozvíjet. Ve Finsku je zcela normální, že hráči tráví čas na hale jak před tréninkem, tak i po něm. Trénink jako takový mě také překvapil. Obvykle byl rozdělen na dvě části, z nichž ta první byla ryze individuální, zaměřená na přihrávky, střelbu a dovednosti. Ta druhá zase byla pouze herní, takže se nám během hodiny a půl dostalo komplexního vytížení. V týmu se mnou působil například Aaro Astala nebo Valteri Kainulainen (finští reprezentanti, pozn. aut.), se kterými jsem se potkával také na individuálních trénincích. Byl jsem nadšený z toho, s jakým přístupem nastupovali do tréninků.

Do Espoo vás doprovázel mimo jiné kamarád z juniorské reprezentace, chodovský snajpr Petr Majer. Probíhala tam mezi vámi nějaká nějaká spolupráce? Trávili jste spolu volné dny?
S Petrem jsme spolu dokonce bydleli. Později nás doplnil také Adam Hemerka, který působil v konkurenčním týmu EräViikingit. Většina dnů probíhala na podobné bázi, ráno jsme spolu posnídali, dopoledne jsme si každý plnili své povinnosti v rámci online výuky a odpoledne jsme už plánovali společně. Nejčastěji se jednalo o procházky, cvičení, ale také společenské hry.

Pojďme zpět do Česka. Po návratu jste obdržel nabídku od pražských Bohemians, a jelikož se první liga stále nerozběhla, nebylo asi o čem hovořit. Byly však na stole i jiné nabídky, nebo se klokani ozvali úplně první?
Musím říct, že jsem dostal více nabídek. Ze začátku byla rozjednána dohoda o hostování s jedním nejmenovaným pražským klubem, avšak následně přišla ta od Michala Jedličky, která mě zaujala natolik, že jsem ani chvíli nepřemýšlel. Dnes jsem rád, že jsem se takhle rozhodl.

Premiérové starty v nejvyšší soutěži, zvlášť před světovým šampionátem. Je tohle herní vytížení přesně to, co potřebuje juniorský hráč před vrcholem sezony?
Řekl bych, že ano. Tréninky se superligovým týmem mi před mistrovstvím určitě pomohou. Zápasy na podobné úrovni a v podobném tempu nás budou čekat také v Brně, takže ochutnávka nejvyšší soutěže je určitě ku prospěchu. Na druhou stranu mi velice chybí zápasy v první lize, kde mám zase zcela odlišnou roli v týmu, mohu si více věcí dovolit a tím buduji své sebevědomí.

Jak na přesun do Prahy reagovali v Brně? Dostal jste ihned zelenou, nebo se přestupová jednání protahovala?
Všechno proběhlo v pořádku. Prakticky jsme všechna jednání vyřešili během dvou dnů. Buldoci mi vyšli vstříc, za což bych jim chtěl moc poděkovat. Předem se nastavily veškeré podmínky, za jakých bude mé hostování probíhat, a mohl jsem vyrazit. Dostal jsem podporu také od svých spoluhráčů, kteří mi přejí jen to nejlepší. Pokud by se první liga rozběhla, tak prozatím mám hostování v Bohemians platné do konce čtrvtfinálové série v play-off. Co bude dál, se samozřejmě uvidí.

S Bohemians kráčíte do vyřazovacích bojů, což bude pro omlazený tým obrovská životní zkouška. Připravujete se na to v hlavě, nebo si tíhu okamžiku vůbec nepřipouštíte?
Zatím si žádné nervy nepřipouštím. V podstatě netuším, do čeho jdu, podobně jako to má několik mladých spoluhráčů. Musím přiznat, že jsem nad tím trochu přemýšlel a nějaké myšlenky na play-off proběhly, ale opravdu nevím, co od toho očekávat. Je pochopitelné, že to nebude vůbec lehké, ale máme silný tým a věřím ve velký úspěch.

Pravidelné cestování na trase Praha – Brno může být pro člověka po psychické stránce nepříjemné. V jakém režimu momentálně fungujete v Praze?
Naštěstí mám v Praze zajištěné ubytování u jednoho ze spoluhráčů, za což jsem velice vděčný. Systém mám nastavený tak, že přijedu na středeční trénink a zůstávám v hlavním městě do neděle. Následně se vracím alespoň na otočku domů, abych mohl trávit také nějaký čas s rodinou. Jeden kondiční trénink si plním individuálně v Brně. Pokud by se opět otevřely školy, tak by se podmínky musely upravit, ale momentálně mi to takhle vyhovuje.

V Brně studujete gymnázium, takže každým dnem vítáte obrazovku počítače a na něm online hodiny. Může být tento druh studia pro florbalistu také v něčem výhodou?
Myslím si, že nejen pro florbalisty, ale pro všechny sportovce obecně. Nemusíme trávit dlouhý čas ve škole, ale naopak jej můžeme využít k jiným aktivitám. Jediným omezením je tak nepříjemná epidemická situace, kdy je všechno okolo nás zavřené. Ale k jádru otázky, ano, rozhodně v tom vidím velkou výhodu. Pokud mi začíná online hodina v deset hodin dopoledne, tak mohu ten čas před výukou využít například k rannímu tréninku, což vnímám jako plus.


Pojďme na poslední téma: reprezentace. Čeká vás domácí mistrovství světa juniorů. Absolvovali jste spolu jedno z posledních setkání, kterým byl přípravný kemp v Hostivici. V jaké herní pohodě je současný výběr a myslíte si, že se tým bude před závěrečným turnajem ještě měnit?
Kádr, který se sešel v Hostivicích by měl být finální, ale vždycky může dojít k závěrečným úpravám. Zásadní změny však už neočekávám. Na kempu si všichni uvědomili, o co vlastně jde, že se jednalo o možná poslední setkání před samotným šampionátem. Odpovídalo tomu nasazení, kluci byli odhodlaní nechat na hřišti všechno. Tým je podle mě na akci dobře naladěný a připraven se ukázat doufejme před domácím publikem. 

Los vám nadělil nelehkou skupinu ve složení Finsko, Lotyšsko a sousední Slovensko. Na které utkání se nejvíce těšíte a s kým naopak očekáváte největší bitvu?
Nejvíce se těším na zápas s Finskem, je to velký favorit, a navíc jim máme co vracet (během cyklu porážky 7:0 a 18:2). Skupina bude opravdu složitá a i zbývající dvě bitvy budou velice těžké. Jak Lotyši, tak i Slováci budou houževnatí a my budeme muset potvrdit roli favorita. Důležitým faktorem budou naše hlavy, jak se dokážeme na zápasy připravit po mentální stránce.

Za rok vás čeká důležitá zkouška života, respektive maturita. Jaké jsou plány Lukáše Punčocháře dalších let? Zůstanete nadále věrný svému domovu nebo je lákadlem angažmá v hlavním městě?
Těch variant je samozřejmě více. Moc rád bych zůstal tady v Brně, studoval na Masarykově univerzitě a mohl trávit čas s rodinou. Třeba by se nám s Bulldogs povedlo postoupit zpět mezi elitu, ale to jsou zatím pouze slova přání. Mám také plány s přesunem do Prahy, ale jak říkám, vše ukáže teprve čas.

Tabulka soutěže

Obrázek