{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


SPARŤAN CURNEY: ASI TO MUSELO PŘIJÍT, TĚŠÍM SE NA NOVÉ VÝZVY

Obrázek ke článku
30. 4. 2022

Livesport Superliga už nebude stejná jako doteď. Po devíti letech se loučí s florbalisty Mladé Boleslavi Jiří Curney, který přestupuje do pražské Sparty. Jak nadcházející angažmá vidí, co říká na velká očekávání a jak dlouho by chtěl ještě zůstat na elitní úrovni?

Když se Curney rozhodoval o přesunu do Sparty, nešlo o vůbec jednoduché úvahy. Přece jen devět let v jednom klubu zanechá velkou stopu a mnoho vzpomínek. Vytvoří se silné pouto s klubem a lidmi okolo něj. „Není to tak, že bych nad odchodem jenom mávl rukou. Rozhodnutí nepřišlo přes noc, člověk uvažuje delší dobu,” vysvětluje mnohonásobný rekordman superligy.

„Končila mi smlouva a člověk se na to trochu v hlavě připraví, ale i tak to je něco nového a určitě nic lehkého,” přiznává držitel tří mistrovských titulů.

Dospěl jste k rozhodnutí jít do Sparty třeba i proto, že bodově jste neměl tolik bohatý ročník a chtěl nový impulz?
Sezona nebyla bodově tak bohatá jako jiné roky předtím, příčiny jsou však jasné. Zranil se Honza Natov, což znamenalo citelnou ztrátu. Celkově přišli noví kluci a lajna byla úplně nová, navíc se hodně měnila za pochodu. Osobně nehodnotím sezonu až tak tragicky po stránce produktivity, i když se dala čekat vyšší čísla. Vzhledem k okolnostem to bylo ještě v pohodě. Ale impulz jsem potřeboval, asi to muselo přijít.

Zůstat takto dlouho v jednom mužstvu se moc nevidí. Ceníte si, že jste byl téměř dekádu věrný Boleslavi?
Ono se to neděje, protože hodně kluků brzo končí. Ve florbale to je asi méně obvyklé, devět let je ve sportu opravdu dlouhá doba. Jestli jde o něco výjimečného, ať posoudí někdo jiný. Co se týče mě, dva roky zpět bych si ani nepředstavil, že někdy z Boleslavi odejdu. Měl jsem myšlenky, že tam třeba dohraji kariéru. Jenže teď je situace jiná a těším se na nové výzvy.

Zmiňujete, že dost florbalistů brzy končí. Co tedy stále žene vás?
Hrozně moc mě to baví. Jsem člověk, který miluje sport a mám rád vše, co k němu patří. Trénování, kabinu i další věci okolo. Jsem v tom celý život a nedokážu si představit, že bych teď končil. Když budu cítit, že mě tým potřebuje, budu chtít hrát, dokud to půjde. Hlavně když vydrží zdraví, bez něj to nejde. Pokud poznám, že stále mám co nabídnout, rád bych působil co nejdéle.

S Boleslaví jste zažil vzestup až do dnešní podoby. Jak jste se vyrovnával s prvotními porážkami na cestě za tituly?
Každá prohra bolela. Titul jsme opravdu chtěli a šli jsme za ním, přestože šlo o celkem náročnou cestu, abychom se vůbec dostali do superfinále. V Boleslavi není jednoduchý ani tréninkový proces, ale věřili jsme. Všechny porážky jsou těžké, nicméně měli jsme díky nim další motivaci do příštího roku přidat – potrénovat buď více, nebo lépe. Přicházeli noví kluci a touha vyhrát zůstávala.

A nakonec jste to zlomili…
Párkrát jsem si myslel, že titul už asi opravdu nevyhrajeme, to bylo fakt neuvěřitelné (smích). Někdy jsme měli i smůlu, protože se hrálo superfinále a v jednom zápase se může stát cokoliv. Letos nám to paradoxně pomohlo, ale občas byly roky, kdy bychom zvítězili v sérii. Museli jsme se s tím ovšem vyrovnat a naučit se, jak superfinále vyhrát.

Kterého ze tří mistrovských titulů si ceníte nejvíce?
První přinesl neskutečnou radost a možná i úlevu, že jsme ho konečně získali. Prošli jsme si hodně trnitou cestu. Druhý titul byl „covidový”, kdy jsme absolvovali strašně těžký rok. Sezona byla velice specifická – přerušovala a obnovovala se superliga, měnily se podmínky pro trénování. Navíc se končilo až někdy v červnu, utkání o trofej bylo extrémně těžké a jsme rádi, že to proti Vítkovicím klaplo. Poslední titul byl zřejmě nejtěžší, jelikož ročníky na sebe v podstatě hned navazovaly. Jeli jsme prakticky tři roky v kuse s velmi krátkou pauzou, kádr se obrovsky proměnil. V play-off se nám zranili někteří kluci, což boje ještě ztížilo. Vážíme si úspěchu, byť v ne moc pěkném zápase. Takticky jsme museli hrát takto a záměr vyšel.

V minulých letech jste překonával nejrůznější bodové rekordy. Je i toto další motivace do nového angažmá, například získat tisícovku superligových bodů?
Tisícovka by samozřejmě byla hezká. Ta čísla jsou známá, lidé vám o nich řeknou a přiznám se, že by mě těšilo tento milník překonat. Ale i když si můžete říkat, že už jste relativně blízko, pořád to je daleko. Bodů zbývá dost a sám moc dobře vím, že aby člověk body dělal, musí se sejít řada faktorů. Že bych se k tisícovce nějak upínal a odškrtával každý bod, to vůbec.

Jak vypadalo překonávání předchozích milníků, když jste se k nim blížil? Pomáhali vám spoluhráči a sledovali statistiky s vámi?
Bez spoluhráčů bych rekordy určitě nepokořil. Po celou kariéru mám kolem sebe výjimečné spoluhráče – hlavně v Boleslavi byli ti hráči fantastičtí a díky nim jsem mohl statistiky překonávat. Vtipné však je, že pokaždé, když mi někdo řekl o nějakém blízkém milníků, tak jsem ho v tom zápase nezvládl (smích). Mám takovou zkušenost, nějak mě to asi přepralo v ten moment a naštěstí se to podařilo třeba příště. Že by ale spoluhráči rekordy nějak extrémně řešili, to ne. Bylo to přirozené a spíše z mojí strany. Nejlepší byly ty rekordy, o nichž jsem ani nevěděl, a překonal jsem je (smích).

Aktuálně začínáte štaci ve Spartě. Oslovily vás i jiné týmy, které by vám zaručily srovnatelné podmínky?
Měl jsem možná i více nabídek, hlavně teď po sezoně. Neříkám ale, že by byly nějak konkrétní. Se Spartou jsem jednal delší dobu a stala se pro mě prioritou. Věděl jsem, že bych asi mohl do více pražských týmů, jenže při jednáních se Spartou jsme si sedli a rychle i jasně se domluvili.


V čem se liší Boleslav a Sparta? Přece jen v obou mančaftech působí dost mladíků.
Je pravda, že v Boleslavi teď probíhá nějaká obměna. Zároveň tam však zůstává mnoho zkušených hráčů, kteří už něco zažili. To vidím jako hlavní rozdíl proti Spartě. Za Boleslav nastupují ostřílená jména z reprezentace, mistrovství světa, Švédska a podobně. Zkušenost tedy je, nejen ve srovnání se Spartou, ale i s celou superligou, na straně Bolky obrovská. Jak říkávám, mladí kluci vyhrávají zápasy, ale ti staří vyhrávají tituly.

Ve Spartě budete patrně nejzkušenějším hráčem. Jak vám tato role vyhovuje?
Máme i nějaké další zkušené borce, osobně to však beru za svoji přirozenou roli. Postupem času jsem si všechno odehrál a bohužel nikdo nemládneme, takže to považuji za normální. Každý k tomu postupně dojde, že najednou má těch utkání hodně a za celou kariéru nabírá zkušenosti. Zkrátka to k tomu patří.

Věříte, že můžete být tím dílkem do sestavy, jenž posune Spartu do superfinále?
Doufám, že pomohu nejlépe, jak jen dokážu. To je jasné. Jsem typ hráče, který nesnáší prohry a chci vyhrávat vždycky. Každopádně cesta do superfinále je velmi náročná a soupeři v play-off jsou našlapaní. I špička soutěže se trochu vyrovnává a může se stát cokoliv. Především musí člověk zůstat zdravý, dobře potrénovat a uvidí se. Budu dělat všechno pro to, aby to vyšlo podle našich představ. Zároveň ovšem vím, že to je strašně těžké. Rozhodně neznamená, že přijdu a najednou je superfinále na talíři. Stojí za tím spousta práce a možná někdy také štěstí.

„Jednou si budu muset sám přiznat, jak na tom jsem. Podívat se do zrcadla, zda na to vůbec mám.”

Jiří Curney, nová posila ACEMA Sparta Praha

Generální manažer Sparty Václav Culka ml. očekává, že budete mít takový dopad na mužstvo, jako měl při svém příchodu Milan Garčar. Jak se vám jeho slova poslouchají?
No, dostal mě trošku pod tlak (smích). Gary stále bude u týmu v roli asistenta, a musím říct, že odvedl pro Spartu na hřišti parádní práci. Opravdu klub zvedl a posunul. Samozřejmě vnímám, že nějaký tlak na mě bude, nicméně v Boleslavi jsem nastupoval x let a celou dobu to bylo úplně stejné. Myslím si, že za ty roky jsem se s tlakem už naučil vyrovnávat a jsem s tím v pohodě.

Jak se vám hrávalo ve vzájemných utkáních se Spartou?
Vždy jsem říkal, že Spartu skoro nejde zlomit. Strašně nepříjemný soupeř, i když její hra se už také změnila. Již to nejsou pouze takoví ti urputní obranáři, kteří nedaji ani kousek hřiště zadarmo a je strašně nepříjemné i těžké proti nim hrát. V současnosti jde o tým, jenž má florbalovou kvalitu. Spartu proto vnímám pozitivně, máme šikovné kluky a kádr je výborný. Klub se zaslouženě propracoval za poslední roky do top čtveřice superligy.


Co říkáte na váš nový domov UNYP Arenu, kam v sezoně chodila druhá nejvyšší návštěva soutěže?
Neříkám to jen proto, že tam budu hrát, ale tato hala je jedna z nejlepších v republice. Má super povrch a myslím si, že právě i pro diváky absolutně optimální florbalová hala. Za mě opravdu skvělé místo, které takto vnímám už několik let.

Říkal jste, že dokud to půjde, budete hrát. Může se povést nějaká srovnatelná éra jako v Boleslavi?
Ty jo, tak to už opravdu neočekávám (smích). Možná by i bylo něco špatně, kdybych ještě po čtyřicítce hrál ligu. Dalších devět let by bylo zajímavých, jenže moc to nevidím. Bude záležet na zdraví, výkonnosti a jestli mě mužstvo vůbec bude chtít. Faktorů bude více. Teď to moc neřeším, avšak výhledově si nepředstavuji, že bych ještě hrál nějak strašlivě dlouho. Nejspíše budu situaci řešit sezonu po sezoně, až přijde čas. Otázka je, jestli se s tím dokážu vůbec srovnat. Jednou si budu muset sám přiznat, jak na tom jsem. Podívat se do zrcadla, zda na to vůbec mám. Ta chvíle prostě nastane, a myslím si, že dříve než za devět let.

Tabulka soutěže

​​

Obrázek