{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


SPOLÉHAT SE POUZE NA LOKÁLNÍ HRÁČE NENÍ JEDNODUCHÉ, SHODUJÍ SE FRANKE S ŤOPKEM

Obrázek ke článku
3. 3. 2020

FBC Ostrava a Panthers Otrokovice. Dva týmy s rozdílnou historií, kdy první býval v minulosti velkým favoritem na zisk mistrovského titulu, pravidelně o něj bojoval ve vypjatých finálových sériích s Tatranem, a druhý se do nejvyšší soutěže propracoval pozvolna přes nižší ligy a nyní se pravidelně umisťuje na příčkách zaručujících účast v play-off. Přestože se oba týmy momentálně pohybují na podobné výkonnostní úrovni, u jednoho je to vnímáno jako pěkný příběh, u druhého jako o něco smutnější kapitola. Nejen o tom hovoří šéfové obou klubů, ostravský Rolf Franke a otrokovický Karel Ťopek.

Franke vnímá situaci svého týmu jako realitu

Ostrava se v minulosti rvala o příčky nejvyšší. Čím si v klubu vysvětlujete ústup z těchto pozic? Od posledního finále uběhlo téměř deset let.
Ano, od dob, kdy jsme se rvali s Tatranem o mistrovský titul uběhlo už dost let. Bylo to florbalově úspěšné období a myslím devět stříbrných medailí a hattrick v pohárové soutěži to dokazuje. Mrzí mě jen to, že se nám tenkrát nepodařilo urvat aspoň jeden mistrovský titul. Tým kolem Skácela, Sikory, Zálesného či Ostřanského by si to zasloužil. Měli jsme tým opravdových hráčů, kteří byli i výborná parta mimo hřiště.

Většina z nich se však rozeběhla do světa a na pohár si nesáhla.
Pak začaly přicházet nabídky ze zahraničí a my jsme nechtěli hráčům šlapat po štěstí a skoro celá tahle generace hráčů odešla a jsou tam dodnes. Od té doby se nám nedaří poskládat tým, který by těchto úspěchu mohl dosáhnout.

Kde hledat příčinu?
Sem tam vychováme kvalitní hráče sami, někdy přivedeme kvalitního florbalistu z regionu, ale Ostrava je opravdu malý rybník a kvalitních hráčů je tady málo. A myslím, že jich spíše ubývá. Proto nám nezbývá než hledat i mimo region a koukat do zahraničí. A když už si myslíme, že by to mohlo fungovat, tak hráči odchází do konkurenčních Vítkovic. Nejsou trpěliví, nejsou srdcaři, chtějí výsledek hned, neumí se porvat. To se tenkrát stát nemohlo.

Váš oddíl umí hráčům připravit velmi slušné podmínky, přesto se nedaří sestavit vítězný tým. Je pro vás tento nesoulad mezi zázemím a předváděnými výkony velkým problémem?
Podmínky se snažíme udělat takové, abychom byli konkurenceschopní. Myslím, že máme podmínky stejné jako většina týmu v superlize. A to, že máme vlastní areál, hráči jako dobrou podmínku nevnímají. A to mě mrzí asi nejvíce. Problémem bych to ale nenazval, v areálu totiž trénuje celá struktura našeho klubu, takže podmínky máji stejné i žáci. Máme opravdu kvalitní zázemí, které nemá skoro nikdo. A já věřím, že v něm budou ještě dlouho vyrůstat kvalitní sportovci.

Co je potřeba změnit, aby se s FBC opět mohlo počítat v závěrečných bojích sezóny?
Měnit asi nebudeme nic, budeme dál kvalitně pracovat a věřit, že se zase podaří postavit tým, který bude vítězit a dělat nám radost, protože tohle je jediný důvod, proč se to dělá.

Inspirací může být váš extraligový celek žen.
Ano, ženský tým má podobné podmínky jako ten mužský a musím říct, že poslední dobou nám holky dělají opravdu velkou radost. Nicméně tříštění financí do dvou elitních družstev nám příliš nepomáhá.

Ťopek velebí citlivý přístup při výběru hráčů

Hned v první sezóně v nejvyšší soutěži v roce 2012 hrály Otrokovice play-off, o dva roky později semifinále, ve vyřazovacích bojích chyběly pouze jednou. Čím si vysvětlujete takovou stabilitu výsledků A-týmu?
Myslím si, že ze začátku to nebylo ani tak složité. Byla tady výborná generace hráčů, která extraligu vybojovala. A k ní se přidali hráči se vztahem k regionu, kteří odehráli množství zápasů v nejvyšší lize jinde. V rámci našich podmínek se snažíme citlivě poskládat tým na play-off a jsem rád, že se nám to až na jednu výjimku daří. Hráči, co hrají za Otrokovice jsou prostě dobří.

Kromě toho, že z pohledu superligy patříte ke skromnějším oddílům, působíte ve florbalově slabší oblasti. Jak pracujete s tím, aby to na A-tým nemělo výrazný dlouhodobý vliv?
Je to nekonečný boj. Od juniorů se snažíme, aby ti nejlepší z oblasti už hráli u nás a přecházeli poté do áčka. Tak jako všude jinde, máme silnější a slabší ročníky, pokud nejsou pro superligu kvalitní hráči ve Zlínském kraji, musíme to řešit přestupy hráčů z jiných krajů.

Na druhou stranu jste nejvýznamnějším klubem v okolí. Pomáhá vám to?
Jsme jediným superligovým klubem v okolí. Až na pár výjimek, kterým touto cestou děkuji, je to spíše naopak, co se týče vztahů s ostatními kluby v regionu. Mým přáním je, aby celá florbalová komunita ve Zlínském kraji fandila v superlize Otrokovicím a každý klub měl v kádru odchovance, ke kterému by vzhlíželi mladí hráči z toho či onoho klubu a měli za cíl být jednou na jeho místě před plnou halou. Bohužel většina klubů ještě nepochopila, že hráč, který jde k nám, se jednou nakonec většinou vrátí a pomůže svému mateřskému týmu. Tak jako jsem se já kdysi vrátil z Vítkovic do Otrokovic.

Jak je pro váš rozvoj podstatné, že A-tým je stálicí nejvyšší soutěže a je hodně na očích?
Je to podstatné především pro naše partnery, kteří samozřejmě chtějí, aby byl A-tým úspěšný. Bez nich by to nešlo a superliga by se v Otrokovicích už dávno nehrála. Pro mne osobně je to při každém zápase velký nápor na nervy, i když se snažím vystupovat klidně (usmívá se). 

Jakou formou pracujete v rámci náboru nových členů?
Nábor probíhá celoročně a začínáme od nejmenších kategorií. U mladých chceme, aby je to hlavně bavilo a něco se naučili. Neklademe vůbec žádný význam výsledkům. Naše spádová oblast jsou Otrokovice plus přilehlé okolí, ale zkusit si to může kdokoliv. Vždy jsem rád, když děti dělají více sportů zároveň, v budoucnu jim to hodně pomůže ve sportu, pro který se nakonec rozhodnou, ať už je to florbal, nebo kterýkoliv jiný.

Tabulka soutěže

Obrázek