{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

VIKTORE, TO JE TAKOVÁ ŠKODA! DOBÍRAL SI TEHDY SNAJPRA SKV TRENÉR JEDLIČKA

Obrázek ke článku
26. 10. 2021

Tehdy hrál svůj možná největší zápas v dosavadní kariéře. S týmem Bohemians se probojoval až do finále poháru, ve kterém sahal proti Mladé Boleslavi po velkém překvapení. Na konci utkání však spálil obrovskou šanci a titul tak klokanům proklouzl mezi prsty. Útočník SKV Viktor Kopecký zavzpomínal mimo jiné na úspěšnou kariéru, štaci ve Švédsku i začátky v rodném Ústí nad Labem.

Stál u zrodu úspěšné éry ústeckého florbalu, se kterým dvakrát zakotvil až v nejvyšší soutěži. Od malička v sobě choval přirozený instinkt zabijáka, jenž přinesl severočeskému klubu za pomocí hbitých křídel Kolstrunka s Krbcem nevšední úspěchy. „Byl to výsledek dlouhodobě vzkvétající práce organizace,“ nechal se slyšet v současnosti elitní útočník vinohradského SKV.

Zahrál si za Bohemians, v koronavirové pauze dokonce vyrazil do Skandinávie. Florbal nikdy nestavěl na úplný vrchol, mezi spoluhráči dodnes nosí nálepku věčného pohodáře. Nad svou budoucností dlouho přemýšlel, nakonec se rozhodl pomoci Vinohradům k setrvání mezi superligovou smetánkou. „Florbal mě stále baví,“ dodává s úsměvem na rtech.

Jak dlouho jste přemýšlel o tom, zda ještě zůstanete v prostředí superligového florbalu?
Abych byl upřímný, tak hodně dlouho. Minulou sezonu jsem končil v lednu a jedním z důvodů byla časová náročnost, která je na úrovni superligy nemilosrdná. Florbal mě ale stále baví a začátkem května jsem cítil, že chci ještě hrát, že ještě minimálně rok tomu dám. Tak uvidíme.

Nepřetrvávala u vás po nečekaném konci v Bohemians myšlenka úplného konce?
On ten konec úplně nečekaný nebyl, byl jsem v té době hráč mého mateřského oddílu z Ústí nad Labem, kde jsem měl platnou smlouvu a byli jsme domluvení, že pokud bude šance pro klub postoupit do superligy, pokusím se týmu pomoci. Jinak já jsem si neměl na Bohemce moc na co stěžovat, zažil jsem tam přerušovaně dlouhou dobu a užíval si to.

„Já a lídr? Cítím, že bych měl týmu pomoci s produktivitou.”

Ale první liga se přeci nerozjela, tak proč došlo k tomuto přesunu?
Máte pravdu, v té době nebylo jisté, jestli se první liga vůbec rozjede nebo ne. Šel jsem tehdy tak trochu proti proudu ze superligy do nižší soutěže, zatímco ostatní hráči putovali opačným směrem, aby mohli hrát a vypomoci extraligovým týmům. A první liga se tehdy nakonec vůbec nerozběhla (smích).

Vybral jste si letos nakonec SKV, nebyly však na stole i jiné, možná lukrativnější nabídky?
Nabídek, nebo takových naťuknutí, jak to se mnou vypadá, jsem měl několik, ale pro SKV u mě hrála roli lokalita haly, kterou mám pár minut pěšky od bytu a pak kamarádi, kterých jsem tu měl dost ještě před svým příchodem. A v neposlední řadě z mého pohledu příznivé prostředí pro vykonávání sportu, které vytváří lidi okolo klubu a našeho týmu. 

Hovořil jste o prostředí na Vinohradech se svými spoluhráči z let minulých?
Jasně, hovořil. Konkrétně s Danielem Cabejškem a Štěpánem Čudou jsme velcí kamarádi už několik let a trávíme spolu dost času i nad rámec florbalových tréninků a zápasů. Takže jsme postupem času samozřejmě zabrousili i do tématu florbalu v SKV (úsměv).

Začátek sezony se vám bodově povedl. Ze své kariéry už jste na roli lídra určitě zvyklý. Cítíte se dobře v této roli?
Spíš se musíme zaměřit na týmový výkon a každý by měl zastat roli, která se od něj očekává a ve které by měl být silný. Ale samozřejmě cítím, že bych měl týmu pomoci s produktivitou, takže věřím, že navážu na uplynulá léta.

Ve florbalovém Ústí vyrostla v poslední dekádě včetně vás řada výborných hráčů. Je to výsledek dlouhodobé práce tamního klubu?
Jednoznačně. V Ústí není ani jiná možnost, než pracovat se svými odchovanci a zapojovat je postupně do A týmu, protože sehnat hráče odjinud je prakticky nemožné. Zmíním zde Marka Vojtu, který tomuto způsobu položil základy a odvedl velký kus nadstandardní práce pro ústecký florbal. Mám radost, že se po jeho odchodu povedlo ve složité situaci navázat a Ústí je i po každoročním odchodu opor do superligy stále konkurenceschopný klub. Moc mu fandím.

Kopecký, Kolstrunk, Krbec – trio, které superlize nahánělo strach. Nepřemýšlel jste někdy o tom, že byste si spolu zase zahráli?
Nemyslím si, že bychom úplně naháněli strach, přeci jen jsme jako tým skončili poslední a sestoupili zpět do první ligy (smích). Ale samozřejmě to byli spoluhráči, se kterými se hrálo parádně a florbal mě s nimi moc bavil. Kubu Kolstrunka dodnes považuji za nejoblíbenějšího spoluhráče, se kterým jsem kdy hrál. V jednu chvíli to bylo ve hře, že bych se ke klukům znovu připojil, tam jsem o tom přemýšlel, ale nyní už to není téma. Jsem spokojený tam, kde jsem.

Oba zmiňovaní se nachází rovněž ve výběru reprezentace. A co vy, neláká vás přeci jenom tato myšlenka?
Ne, rozhodně ne. V první řadě na tuto úroveň sportovně dávno absolutně nemám a zároveň florbal pro mě není prioritou. Samozřejmě ho mám rád, ale čas, který mu věnuji na klubové úrovni, je pro mě maximum možného. Opravdu obdivuji kluky, kteří chodí do zaměstnání, mají třeba už rodinu, a ještě dokážou věnovat čas reprezentačním akcím. 

Jaké ve vás budou přetrvávat vzpomínky na léta strávená v Bohemians?
Moc příjemné, zažil jsem si tam spoustu legrace a byli tam moc fajn lidi. Zároveň musím říct, že tréninkový proces a celkově přemýšlení realizačního týmu nad každým detailem hry bylo opravdu perfektní. Jsem rád, že jsem si to zažil, jen mě mrzí, že nám něco chybělo k nějakému velkému úspěchu.

S týmem jste byli ve finále poháru opravdu malý krůček od velké trofeje. Pamatujete si na vaši obrovskou šanci v závěru?
Samozřejmě pamatuji, a ještě nyní mě to mrzí o to víc, že z úplně stejné pozice jsem asi 30 sekund předtím snižoval na 4:5. Samozřejmě nikde není psáno, že bychom potom v prodloužení pohár získali, ale cítím zodpovědnost za to, že jsem nás o tuto možnost připravil. Ale to je sport…

Co vám tehdy řekl trenér Jedlička?
„Viktore, to je taková škoda!“ a tuto frázi opakoval poctivě a velmi pravidelně celou cestu z Karlových Varů (dějiště pohárového finále – pozn. red.) do Prahy. Tím to ale neskončilo, pak asi další dva měsíce mi to opakoval snad pokaždé, když mě viděl (smích).

V loňském roce jste využil pauzy v superlize a vyrazil za štací do švédského Nykvarns. Trochu jiný svět, viďte?
Super zájezd s Kryštofem Krbcem a Honzou Dobisíkem. Od začátku až dokonce jsme si to užili se vším všudy. Jsem nesmírně rád, že jsem si to vyzkoušel. Byla to celkem spontánní akce a ty bývají vždy nejlepší. Oni vlastně vyjížděli hlavně mnohem mladší kluci než já, ale mně se podařilo si to domluvit v práci a jel jsem nakonec taky. Co se týká florbalu, tak tím, že to byla druhá nejvyšší švédská soutěž, tak to pro mě nebyl ani tak velký skok.

Měl jste nutkání si tamější dobrodružství prodloužit, nebo pár týdnů vám bohatě stačilo?
No asi si umím představit, že bych tam byl i delší čas, ale my měli domluvené, že to bude maximálně na tu dobu čtyř týdnů. Bohužel jsme všichni měli v Praze pracovní nebo jiné povinnosti, takže tohle nebylo téma na pořadu dne.

Jaký je Viktor Kopecký v soukromí? Plánujete už nějaký život po aktivní kariéře?
​Je už tak trochu rodinný typ. Momentálně plánujeme s přítelkyní společnou budoucnost v Praze a musím říct, že jsme nad míru spokojení. Nedávno jsem si tu našel novou práci, takže není důvod přemýšlet nad nějakým přesunem. Po kariéře bych chtěl určitě více cestovat a objevovat nová místa. A v neposlední řadě rovněž vyzkoušet nějaké jiné sporty, na které se z důvodu herního vytížení v průběhu kariéry nedostalo.

Tabulka soutěže

​​

Obrázek