{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek

​​

NATÁLIE MARTINÁKOVÁ: LEPŠÍ ZAČÁTEK VE ŠVÝCARSKU ASI BÝT NEMOHL

Obrázek ke článku
23. 5. 2019

Natálie Martináková před sezónou vyměnila Vítkovice za švýcarský Dietlikon, kde se hned v úvodu svého angažmá radovala ze zisku mistrovského titulu. V rozhovoru popisuje, jak ji nové prostředí uchvátilo, ale také zdravotní problémy, které ji občas brzdí.

Potěžkala jste si trofej pro mistryně Švýcarska. Jaké dojmy ve vás s odstupem několika týdnů převládají?
Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsme to dokázaly. Člověk se na taková utkání může připravovat, jak jen chce, ale když sedíte na střídačce, dostáváte gól na 1:4 deset minut před koncem, tak je opravdu těžké udržet klid. Ale zvládly jsme to, je to něco neuvěřitelného, stále mám slzy v očích, když na to finále myslím.

Zároveň jste se radovala hned v první sezóně. Mohla jste si přát lepší úvod své zahraniční mise?
Lepší začátek být asi nemohl. Sezóna byla sice rozhodně nejnáročnější v mém životě, ale tím víc si toho cením. Obrovsky mě to těší, že jsme nakonec skončily se dvěma zlaty a jedním stříbrem na krku, bereme to jako velký úspěch. Plus mám také novou smlouvu, to byl pro mě také jeden z cílů.

Před minulou sezónou jste měla více nabídek. Proč jste zvolila právě Dietlikon?
Dietlikon je v ženském florbalu značka, znám je hrozně dlouho a sledovala jsem je už nějakou dobu. Mají skvělý kádr, angažovali českého trenéra (Radomír Maleček, pozn. red.), a šla tam i moje spoluhráčka z Vítkovic (Katarína Klapitová, pozn. red.), co víc chtít. Navíc jejich nabídka byla jedna z těch, které se neodmítají.

Ze sportovního hlediska se jednalo bezpochyby o správnou volbu. Jak je to v ostatních oblastech života?
Ve všech ostatních oblastech je to úplně stejné. Chtěla jsem určitě hrát za klub v Curychu nebo jeho okolí, jelikož němčina není moje silná stránka a v Curychu to není problém. Celkově je život ve Švýcarsku nádherný, skoro až idylický. Získala jsem tam skvělou a zajímavou práci, kde mi maximálně vycházejí vstříc s mým florbalovým vytížením. Jsem tu šťastnější než kdy jindy.

Podle svých vlastních slov jste bojovala s kondicí. Je to specifikou švýcarského prostředí, které je více fyzické?
Určitě ano, švýcarská liga je převážně fyzická, technicky šikovných hráček tady moc nenajdete. Ale neberte mě zle, vůbec mi to nevadí, že jsem do toho musela šlápnout. Snažím se na sobě pracovat pořád, ale když vám někdo stojí za zadkem, a ještě vás každý trénink kopne o kus dál, je to nakonec znát. Samozřejmě v jiném klubu by to tak přísné být nemuselo, ale Dietlikon je plný talentovaných hráček a nic tam nedostanete zadarmo.

Nyní vaše kondice vinou zranění znovu utrpí. Stihnete vše dohnat do začátku soutěže?
Bez pochyb se budu snažit být připravená nejlépe už na Czech Open, kterého se opět účastníme. Ale nechci nic uspěchat, raději na to půjdu pomalu a poctivě. Navíc letos bude moje příprava poskládaná úplně jinak, nebudu ji cílit na play-off, ale už na prosinec směrem k mistrovství světa, o které stále bojuji a doufám, že se do finálního výběru dostanu.

Zdravotních patálií jste si užila poměrně dost. Věříte, že jste si smůlu již vybrala?
No mám na zdraví docela smůlu, to je pravda. Věřím v to prolomení, jdu tomu naproti dostatečnou regenerací, ale na druhou stranu bude tato sezóna ještě mnohem náročnější než ta předchozí. Od Czech Openu a Supercupu přes ligu a švýcarský pohár až po, doufejme, mistrovství světa a Champions Cup. Ten výčet zní až docela děsivě, snad se mi tentokráte smůla vyhne.

Obrázek