{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


ONDŘEJ VÍTOVEC: TRÉNINK ROZEHRÁVKY? VE FINSKU ROZHODNĚ NE

Obrázek ke článku
20. 5. 2020

Ondřej Vítovec strávil ve finském klubu EräViikingit jednu neúplnou sezonu. Nyní se vrací do střešovického Tatranu. Jak český reprezentační obránce vzpomíná na Finsko a v čem byl největší rozdíl oproti Česku? V rozhovoru pro Český florbal prozradí také z čeho míval deprese.​

Po jedné sezoně ve Finsku se vracíte zpět do Tatranu. Bylo to předem domluvené?
Z důvodu studia v Praze jsem věděl, že se musím vrátit zpět do hlavního města. Měl jsem sice pár nabídek z jiných pražských týmů, ale před svým odchodem do EräViikingit jsem s Tatranem podepsal dohodu o následném vrácení, protože ve Střešovicích mám ještě rok platnou smlouvu. Navíc mám blízko školu, takže nebylo co řešit. Sice se říká, že Tatran v poslední době upadá, ale já si myslím, že teď půjde naopak nahoru. Velkou roli v mém rozhodování sehrál také realizační tým, který bude příští rok v Tatranu hodně silný. Navíc se dostavěla nová hala v Řepích, na kterou se opravdu hodně těším.

Jak vidíte šance Tatranu v nadcházející sezoně?
Poslední roky nebyly v Tatranu bůhvíjaké výsledky, ale když jsem se díval na poslední play-off, tak mi předváděná hra nepřišla vůbec špatná. Viděl jsem oba zápasy proti Chodovu a i tak našlapaný tým jako je Chodov měl velké problémy. Pokud mám správné informace, tak letos by Tatran neměl zažívat tak velké odchody hráčů jako v posledních letech. Doufám, že bychom mohli bojovat o umístění mezi nejlepšími čtyřmi týmy.

Ve Finsku jste byl nováčkem a nyní budete patřit mezi nejzkušenější hráče. Jak se na novou roli v týmu těšíte?
Když se něco řešilo v EräViikingit, tak vždycky jenom ve finštině, takže jsem do toho skoro vůbec nezasahoval. Navíc v týmu byli o hodně zkušenější hráči než já, takže jsem zůstával spíše v ústraní. A teď se vracím do Tatranu, kde budu ve svých čtyřiadvaceti letech skoro až starý mazák. Je to hodně srandovní. Většinu lidí ale dobře znám, protože jsem byl pryč jenom rok. Těším se na to.

Jak hodnotíte sezonu ve Finsku? Bylo vše podle vašich představ?
Strašně jsem si všechno užíval. Na trénincích byl velice široký realizační tým a pomalu jsem se nemusel starat ani o svoje pití. Navíc nás na každém tréninku bylo dvacet hráčů. Když někdo vypadl, tak trenéři povolali někoho z akademie a opět jsme mohli složit kompletní čtyři lajny na trénink.

Finská liga je navíc neskutečně vyrovnaná, což mě taky hodně bavilo. Když neberu Classic, tak člověk nikdy nevěděl, jak zápas dopadne. Jeli jsme na utkání a vždy to bylo 50 na 50. V základní části jsme nakonec skončili na třetím místě, což bylo podle mě celkem dobré umístění.

V play-off proti SPV to byla velká škoda. Už od toho třetího zápasu jsem věděl, že je porazíme. Prostě jsem to cítil. První dva zápasy byly jakžtakž vyrovnané, ale ve třetím utkání jsme je neskutečně mleli. Navíc se jim zranil jejich nejlepší obránce, kterého ze zápasu dokonce odnášeli na nosítkách, a bylo jasné, že do čtvrtfinálové série proti nám už asi nezasáhne. Bohužel se to už nedohrálo.

Zmínil jste široký realizační tým. Je to něco, na čem si v EräViikingit zakládají?
Je pravda, že realizační tým v EräViikingit patří k nejširším z celé ligy. V základní části jsme se ani nijak speciálně nepřipravovali na jednotlivé soupeře, ale v play-off to byla jiná káva. Například jsme do detailu rozebírali hru v oslabení. Každý dostal nějakou roli hráče v týmu soupeře a doslova jsme simulovali jejich přesilovou hru. Že bychom ale nějak řešili taktiku, tak to si moc nevzpomínám. V Česku se třeba hodně trénuje rozehrávka, ale ve Finsku vůbec. To trenéři nechávají na individuální kreativitě jednotlivých hráčů. Videorozbory jsme měli poměrně pravidelně, vlastně skoro před každým zápasem. Většinou ale netrvaly nějak dlouho. Ukazovali jsme si zejména klíčové věci v přesilovkách a v oslabeních.  

Patříte mezi hráče s výborným přehledem na hřišti. Vyhovoval vám herní systém?
Herní styl EräViikingit mi hodně sednul. Ze začátku jsem měl sice trošku problém s rozestavením, protože jsme hráli takové zvláštní 2-1-2 a já byl zvyklý spíše na klasiku 2-2-1. Jako poslední hráč jsem běhal do druhého rohu, za což mě hanili, ale samozřejmě jsem se to rychle odnaučil. Paradoxně jsem pak přiletěl po Vánocích zpátky do Finska a trenéři nám oznámili, že budeme hrát 2-2-1, jak jsem byl původně zvyklý hrát já. Takže to mi vyhovovalo ještě o to víc. Dokonce jsem si vyzkoušel i hru na levém obránci, který je více vysunutý a napadá, takže fakt super.

posledním rozhovoru pro Český florbal jste říkal, že ten největší zážitek přijde snad na konci sezony…
To se teda nenaplnilo vůbec. (smích) Po skončení sezony jsem měl mít ještě nějaké tři až čtyři týdny školu, a tak jsme chtěli s přítelkyní o víkendech pořádně procestovat Finsko. Ostatní studenti programu Eramus si užívali volných víkendů, ale já jezdil na zápasy. Chtěli jsme to také všechno procestovat, ale bohužel.

Přítelkyně s vámi bydlela ve Finsku celou dobu?
První půlrok byla na svém Erasmu ve Švédsku, ale občas mě přijela do Finska navštívit. Po skončení studia se za mnou přestěhovala a našla si ve Finsku stáž. Shánění stáže jí dalo celkem práci a nakonec tady byla jen měsíc a půl, takže ji to poměrně mrzelo. Nakonec je ale ráda, že se vracím do Česka.

Co se vám na Finsku nejvíce líbilo?
Kdybyste se zeptal, co se mi na Finsku líbilo nejméně, tak bych odpověď věděl hned na první dobrou. (smích) Počasí. To bylo ve Finsku opravdu strašné a občas jsem z toho míval až deprese. Listopad a prosinec, to byly opravdu nejhorší měsíce. Ale abych odpověděl na otázku, tak jednoznačně florbalové prostředí. Bylo o nás postaráno naprosto skvěle a všichni jsme se cítili jako opravdoví sportovci. Skoro všichni měli v hlavě nastavený florbal na prvním místě a podle toho to taky vypadalo. V Česku se občas stávalo, že na večerní trénink přišlo třináct lidí a nikoho to pořádně nebavilo. To je pak člověk pochopitelně naštvaný. Ve Finsku jsou tréninky dříve, třeba už od pěti hodin. To mi vyhovuje více.

Jak ve Skandinávii vůbec probíhala situace kolem koronaviru?
Ve čtvrtek jsme měli klasický trénink a v pátek nás měl čekat další čtvrtfinálový zápas. Trenéři nás poslali na delší výběh a po návratu zpět na halu jsme se dozvěděli, že soutěž je přerušena a že zítra rozhodně hrát nebudeme. Další rozhodnutí mělo padnout následující úterý, ale už v sobotu bylo venku oficiální stanovisko, že sezona je ukončena. Hned v pondělí jsme pak s přítelkyní letěli domů. S nikým jsem se ani pořádně nestihl rozloučit, což mě docela štve. Spoluhráči mě sice přemlouvali, abych aspoň ještě týden zůstal, ale když jsem viděl všechny ty zrušené lety, tak jsem se rozhodl odcestovat domů. Potom jsme si s kluky z týmu psali, že se uvidíme aspoň na Czech Openu, ale se současnou situací je i tohle ve hvězdách.

Cesta do České republiky probíhala v pohodě?
Všechny přímé lety do Česka už byly bohužel zrušené, ale naštěstí jsme stihli poslední let přes Lotyšsko a pak rovnou do Prahy. Tam pro nás přijeli rodiče a všechno už bylo v pohodě. Kdybychom letěli o den později, tak bychom museli letět s přestupem přes Paříž nebo Amsterdam, což byla docela velká epicentra koronaviru. Navíc bychom na letišti čekali třeba sedmnáct hodin, takže jsem rád, že jsme to zvládli takhle relativně v pohodě.

Váš o sedm let mladší bratr hraje za mládežnické kategorie ostravského FBC. Bude pokračovat ve vašich stopách?
Myslím si, že brácha florbal nebere tak vážně jako já. Věkem teď přechází do juniorů a za poslední dobu strašně vyrostl. Měří snad přes 190 cm a touhle výškou by v obraně mohl být hodně platný. Má však velké rezervy ve fyzičce. Od té doby, co jsem doma, jsme spolu začali přípravu a dávám mu pořádně do těla. (smích) Doufám, že se v tomhle ohledu trošku probere. Mamka by měla určitě velkou radost, kdybychom si s bráchou spolu někdy zahráli.

Když už padla řeč o Ostravě. Neplánujete v nadcházejících sezonách návrat domů?
Po dokončení studia zatím nemám žádné konkrétní plány. Jednou z možností je samozřejmě návrat do Ostravy, protože doma je doma. Vše se ale bude odvíjet od pracovní nabídky, takže je klidně možné, že zůstanu v Praze. Kdybych to měl převést na čísla, tak to vidím tak 50 na 50, opravdu je to vše otevřené.

Na dveře pomalu začíná klepat prosincové MS ve Finsku. V jaké fázi se momentálně reprezentace nachází?
​Už na mistrovské kvalifikaci v Lotyšsku to bylo hodně zajímavé. Položili jsme tam nějaké základy a jsem sám zvědavý, jak to celé bude pokračovat. K týmu by se mělo připojit pár hráčů, kteří s námi v Lotyšsku nebyli, takže se to může posunout zase o kousíček dál. Za pár týdnů nás čeká soustředění v Hostivici. Těším se, až se konečně se všemi uvidím. Doufám, že jsou všichni namotivovaní udělat na prosincovém MS ve Finsku co nejlepší výsledek. Dá se očekávat, že se v nominaci objeví dost nováčků, ale podle mě to nemusí být na škodu. Šampionát je krátký – tým vyhraje dva zápasy, dostane se do laufu a vše může jít najednou snadno.


Obrázek