{{flash.get().title}}

{{flash.get().body}}

Obrázek


VÍTKOVICE PŘICHÁZÍ O PETRU HLOŽANKOVOU, ODCHÁZÍ DO NORSKA

Obrázek ke článku
6. 9. 2017

Přestože Petra Hložanková nepatřila ke zcela klíčovým hráčkám Vítkovic, po jejím odchodu zůstane jedno prázdné místo v obranných řadách. Devatenáctiletá juniorská reprezentantka má namířeno do norského klubu Sveiva Innebandy, kam odchází hlavně za novými florbalovými zážitky. 

Norsko není zemí, kam by hráči odcházeli převážně za florbalem. Jedná se o odchod za studiem, nebo opravdu čiště za florbalem?
Ano, do Norska mnoho florbalistů neodchází, ale já jsem tuto příležitost dostala a ráda bych zažila něco nového. Vítkovice mají hodně silný tým a já bych v něm asi těžko hledala jistou pozici, a protože chci hrát, volím jinou alternativu. A i když jsem se dostala na vysokou školu, studium jsem si odložila.

Kde vznikl první impuls přestupu?
Tuto šanci mi zařídila Madeleine Ellillä. Vůbec jsem netušila, že se něco takového může stát a právě ona mi asi před třemi týdny napsala, že má pro mě takovou možnost a že se mi Sveiva ozve. Poté už jsem vše řešila sama,ale za prvnotní impuls může právě ona. Jsem za to moc ráda.

Nastal při jednáních mezi zástupci klubů nějaký zádrhel?
Ne, všechna jednání proběhla hladce a hlavně rychle. S Vítkovicemi jsem se dohodla okamžitě a nebyly zde žádné problémy.

Na jak dlouho odcházíte a obsahuje smlouva opci?
Zatím odcházím na půl roku, ale pokud vše bude probíhat dobře, tak bych ráda zůstala až do konce sezóny a pak se uvidí. Opci v podmínkách nemám.

Kde budete bydlet, a jak budete řešit práci?
Bydlet budu v bytě, který mi zařídilo vedení Sveivy. Práci si ještě vyberu na základě pohovoru s člověkem, který mi dané pracovní nabídky objasní, ale vedení klubu chce, abych byla co v největší míře spokojená.

V klubu jste se již byla podívat, co vás nejvíce zaujalo?
Byla jsem s nimi teprve pár dní, ale bylo to úžasné snad ve všem. Všechny holky jsou milé, nápomocné a hlavně jsou pozitivní. A co se mi nejvíce líbilo, za každé situace jsou hrdé, že hrají za Sveivu.

V pondělí jste své plány odhalila spoluhráčkám na tréninku, jak na to zareagovaly?
Ne všechny spoluhráčky byly na tréninku, a tak jsem to řekla jen těm, co se jej zúčastnily. Některé byly lehce zaskočené, některé to věděly už dopředu z jiných zdrojů, ale přály mi štěstí a sílu.

Jak tuto změnu vnímá vaše rodina, která florbalem taky hodně žije?
Rodina můj přestup schvaluje, podporují mě a drží mi pěsti, aby mi vše dobře dopadlo. Asi by mě raději viděli z domácí tribuny ve vítkovickém kotli a fandili mi napřímo, mé rozhodnutí však respektují a budou vše sledovat po internetu. Bude to pro ně nezvyklé, ale zase se jim vrátím.

Řešila jste už s trenérem týmovou roli?
Zatím ještě ne. Ráda bych holkám byla kamarádkou, spoluhráčkou, ale chtěla bych ukázat, že dokážu být i typ člověka, co podpoří a nakopne ostatní k lepším výsledkům.

Co si od tohoto angažmá slibujete?
Asi to vypadá, že jen florbalovou roli mimo Vítkovice. Já však doufám, že prožiju skvělé časy v jiné zemi a s jinými lidmi, ale hlavně získám cenné životní zkušenosti a zlepším si jazyk.

Takže se učíte norsky?
​Budu se o to pokoušet (směje se). Norsky se zatím neučím, ale mám to v plánu. Všichni zde mluví anglicky, protože například většina pořadů v televizi běží v angličtině, a to mi vyhovuje.

Je pro vás odchod z Vítkovic hodně emotivní?
Samozřejmě. Mé srdce vždy bylo a bude modrobílé a bude hrdé na to, že jsem byla součástí tak skvělého klubu a skvělé party lidí, kteří mě obklopovali. Ale život jde dál a změna je život. 

​​​​​

Obrázek