Hanačky zažily velmi povedenou sezonu, když teprve podruhé v historii dosáhly na čtvrté místo v tabulce ČEZ Extraligy a kromě toho si připsaly také své historicky první vítězství v bojích play-off. Velkým důvodem všech těchto úspěchů byla olomoucká gólmanka Klára Hodulíková, která svému týmu po celou sezonu pomáhala skvělými výkony.
Kláro, s Olomoucí se vám podařilo získat čtvrté místo po základní části ČEZ Extraligy. Prozraďte, jak velký úspěch to pro tým byl a jak probíhaly oslavy?
To, že jsme po základní části skončily na čtvrtém místě, bylo pro tým obrovskou odměnou a takovou třešničkou na dortu za odvedenou práci během celé letošní sezony. Já sama to vnímám jako obrovský úspěch pro celý olomoucký florbal. A oslavy po zápase se Znojmem? Abych řekla pravdu, tak ty nebyly moc dlouhé. Samozřejmě jsme byli všichni šťastní, ale zároveň jsme věděli, že to nejdůležitější nás teprve čeká v play-off.
Do čtvrtfinále na vás zbyl Tatran. Čekaly jste tento tým jako svého soupeře nebo jste před výběrem počítaly s někým jiným?
Po umístění na čtvrtém místě jsme víceméně tušily, že na nás zůstane Tatran a že nás určitě nebude čekat jednoduché čtvrtfinále. Po třech letech to pro tým byla určitě příjemná změna hrát s jiným týmem než jsou ty ostravské, které si nás v minulých sezonách pravidelně vybíraly.
Probíhala u vás před soubojem s tímto soupeřem nějaká speciální příprava?
Tréninkové jednotky probíhaly normálně jako před začátkem play-off. Trenéři je pouze doplnili o různá cvičení, kterými jsme se připravovali na hru Tatranu.
A s čím jste do série vstupovaly?
Věděly jsme, že nás čeká těžký soupeř s většími zkušenostmi z play-off než máme my. To ale samo o sobě zvyšuje naši motivaci uspět v každém čtvrtfinálovém zápase.
V prvním čtvrtfinále jste snad všechny zaskočily šestigólovou třetí třetinou, kterou se vám podařilo vybojovat vůbec první play-off výhru ve své klubové historii. Jaký to pro vás byl pocit?
V šatně jsme si před poslední třetinou řekly, že za stavu 0:3 nemáme co ztratit a že se pokusíme nepříznivý stav otočit. Určitě nám pomohla první vstřelená branka, protože jsme se dostaly do laufu a s přibývajícími góly už byla třetí třetina víceméně v naší režii. Po závěrečné siréně jsem cítila obrovskou euforii, měla husí kůži po celém těle a nevěřila svým očím, co se to vlastně během poslední dvacetiminutovky stalo! (úsměv)
Druhý čtvrtfinálový zápas vám utekl jen těsně 1:2 v prodloužení. Jaký dopad tahle prohra na tým měla?
Prohra v prodloužení nás velmi mrzela. Zvlášť, když jsme skóre dokázaly srovnat v poslední minutě. V zápase jsme byly herním projevem lepší, měly jsme více šancí jak v základní hrací době, tak i v prodloužení. Potom ale přišla jedna chyba, kterou Tatran dokázal zužitkovat, a bylo po zápase.
Na půdu Tatranu jste tak jely za srovnaného stavu 1:1. Co jste od výjezdového víkendu očekávaly?
Chtěly jsme odjet z Prahy alespoň s jedním bodem. Špatnými vstupy do obou zápasů se nám však možnosti zisku bodů do série zkomplikovaly. Musely jsme se více tlačit do zakončení, což soupeři vyhovovalo a dokázal z toho těžit.
Podařilo se vám připsat ještě druhou výhru v play-off v historii, když jste porazily Tatran 4:3 na domácí půdě. V šestém čtvrtfinále jste ale padly 1:2 a v sérii tak prohrály 2:4. Dokážete říct, čím to, že jste Tatran nezvládly ani jednou porazit na jeho půdě?
V prvních dvou zápasech nám utekly začátky utkání a pak nás stálo spoustu sil se do zápasu vrátit. V tom prvním se nám to celkem povedlo, ve druhém však bohužel ne. Nepodařilo se nám proměnit několik šancí a Tatran nám tak odskočil a zápas kontroloval. Jiná situace už byla v posledním zápasu série, kde jsme od začátku chytily tempo utkání, ale soupeř prokázal kvalitu v zakončení a přetlačil nás. Navíc mu v celé sérii podávala velmi spolehlivé výkony brankářka Monika Šolleová.
Jak byste celkově zhodnotila celou sezonu? A co vám z ní utkvělo v paměti?
Sezonu bych celkově zhodnotila jako tu nejpovedenější, až na některá škobrtnutí, jako např. v zápase s Židenicemi. Nicméně si myslím, že naše čtvrté místo po základní části nebyl omyl, ale naopak jsme si ho svými výkony vybojovaly a zasloužily.
Mezi nejsilnější momenty během sezony jednoznačně patří skalp Tatranu po výhře 4:2 a Chodova po triumfu 5:2. Nicméně nejemotivnější chvíle byla v posledním zápase čtvrtfinálové série s Tatranem, kdy ukončila svou kariéru naše kapitánka Terka Reimerová.
Vy osobně chytáte teprve svou druhou sezonu v ženách. Jak se vám daří sehrát se se spoluhráčkami? A už z vás opadla úvodní nervozita z elitní soutěže?
Myslím si, že jsem do týmu zapadla velmi dobře. Nejspíš je to způsobeno tím, že s holkami trénuji už čtvrtou sezonu. A nervozita? Opadla hned po prvním vkročení na hrací plochu. Svou osobní specifickou přípravou na zápas odsouvám nervozitu do ústraní a zvyšuji svou koncentraci na jednotlivá utkání.
A zdá se, že se vám to daří skvěle... Podařilo se vám totiž vychytat 91,43% úspěšnost zákroků, což je v extralize nejvyšší procento za posledních sedm let. Jak takový výkon hodnotíte?
Určitě jsem za taková čísla vděčná. V každém zápase se koncentruji na každou akci soupeře a jeho jednotlivé střely. Nedílnou součástí je ale také výkon celého našeho týmu.
Co podle vás zapříčinilo takovou gólmanskou pohodu?
Na mé brankářské pohodě má obrovský podíl spolupráce se sportovním mentorem Jirkou Vykoukalem, který mi pomohl s nastavením mysli do každého zápasu. Tato zkušenost je pro mě cenná jak ve sportovním, tak i v osobním životě.
Dokážete říct, jak tuto zmiňovanou zkušenost využíváte právě v osobním životě?
Tento coaching mi pomohl hlavně z hlediska zmiňovaného nastavení hlavy do florbalových zápasů. Samozřejmě to ale mělo i velký vliv na školu. Díky tomu vím, jak si co nejlépe zorganizovat čas na učení, vypracovávání maturitních otázek a především nejsem u testů nebo zkoušení v enormním stresu tak, jako tomu bylo předtím!
