Naty, jaké jsou vaše pocity po postupu do semifinále Champions Cupu?
Určitě převažuje euforie. Semifinále Poháru mistrů byl jeden z našich předsezonních cílů, takže máme velkou radost, že se nám jej podařilo naplnit.

Jaké pro vás bylo znovu se vrátit do Vítkovic a "zahrát" si proti nim?
Jak už jsem párkrát zmiňovala, návrat na Dubinu je svým způsobem vždycky speciální. Strávila jsem tam podstatnou část své kariéry. Ze střídačky je zážitek samozřejmě ještě trochu jiný, než přímo ze hřiště, ale primární myšlenky byly určitě mířeny na zápas a na vítězství, než na jakoukoliv nostalgii.

Jaký to byl pocit, koučovat tým, který hrál proti vašemu domovskému klubu?
Upřímně jsem to asi během zápasu úplně nevnímala nebo nezaznamenala. Co teda pro mě už nezvyklé bylo, to byla komunikace v češtině. Tu jsem si pro změnu užila (úsměv).

V první třetině jste na Vítkovice ztrácely už tři branky. Co vás podle vašeho názoru vrátilo zpět do hry?
Vítkovice začaly dobře a aktivněji než v úvodním zápase. Bohužel se nám povedlo prospat začátek a celé utkání si tím zkomplikovat. Stav 0:3 pro nás nebyl zrovna příznivý, ale dvacet minut je dvacet minut, zápas byl ještě daleko od konce. Věděla jsem, že největším tlakem na nás je dostat se k prvnímu gólu, aby nás probudil, což bylo nakonec přesně tím klíčem k otočení utkání.

Co v tomto duelu bylo pro Zug nejtěžší?
Zůstat hlavou v zápase. Jasným cílem byla výhra, s remízou nebo prodloužením jsme vůbec nepočítali, ani se o tom blíž nebavili. Za stavu 0:3 je jednoduché si v hlavě začít připouštět různé věci nebo se nechat kompletně rozhodit, ale opět jsme ukázali naši mentální sílu a dotáhli jsme to až k finálnímu hvizdu.

Nyní vás čeká semifinále Champions Cupu. S jakým očekáváním do něj půjdete?
To asi ukáže až los (úsměv). Určitě bychom chtěli švédský tým, aby Pohár mistrů zůstal speciální a nehráli jsme "jen s Jets", které potkáváme v lize. Chceme se znovu ukázat v dobrém světle, ukázat svou sílu a možná prospat míň začátků utkání.