Velké nadšení neskrývala těsně po zápase Sára Seevaldová. Pětadvacetiletá útočnice se ujala před sezonou po Denise Ferenčíkové role kapitánky vítkovických rytířek. Svoji roli zvládla na jedničku, ve finále se dvakrát prosadila a zvedla se svými spoluhráčkami nad hlavu opět po roce ligový titul.
Sáro, co hrálo hlavní roli, že slavíte opět po roce ligový
titul?
Myslím si, že jsme na Chodov byly připravené. Věděly jsme,
jak budou hrát, že to bude florbal, který nám nebude úplně sedět, bude to
nahoru a dolu a budou pravděpodobně rozhodovat brejky. Myslím si, že rozhodlo,
že jsme chtěly, byly jsme připravené na to, jak Chodov hraje a vyblokovaly jsme
jim v podstatě jejich důležité střely a proměňovaly jsme šance.
Zvedla jste nad trofej nad hlavu jako kapitánka týmu, jaký
to byl pocit?
Byl to úžasný pocit, sezona pro nás nebyla úplně jednoduchá,
začátek se nám nevydařil. Trošku jsme bojovaly se sebevědomím a s florbalovou
stránkou. Pracovaly jsme ale na tom a jsem ráda, že za odměnu jsme pohár
zvedly.
Dva góly ve finále pro vás osobně, mohlo to být ještě vůbec
lepší?
Vždycky to může být lepší, ale není to o individuálním
úspěchu. Vždycky je to o tom, že trofej zvedneme nad hlavu celý tým a je jedno,
kdo se na gólech podílí. Jsem ráda, že se to vydařilo všem, že jsme to všechny
ustály a pohár nad hlavu zvedly.
Kapitánkou jste letos poprvé. Jak těžké bylo si zvyknout na
tuhle roli?
Nejtěžší to asi bylo na začátku sezony, protože Deniska
(Denisa Ferenčíková), jako bývalá kapitánka, nastavila laťku vysoko. Lidsky,
florbalově, prostě vším. Je těžké, zvlášť u žen, si získat důvěru. Trošku jsem ze
začátku bojovala se sebevědomím svým i se sebevědomím holek. Myslím, že postupem času
jsme si na sebe zvykly, naučily jsme se komunikovat a fungovat jako tým. Jsem
ráda, že se nám to povedlo v tento den, že jsme došly až do superfinále a
můžeme slavit
Na tribuně doslova řádila vaše rodina, stihla jste postřehnout
její podporu a celkově podporu vítkovických fanoušků?
Já jsem tady měla dnes početnou skupinu ze Vsetína i z Ostravy.
Asi nejhlučnější byl můj strejda, který má vsetínský hokejový dres. Všichni mě
podporují a já jsem strašně ráda, že se mnou dojeli až do Prahy, přijeli mě
podpořit, byli slyšet, věděla jsem o nich. Jsem ráda, že takovou podporu mám.
Slavíte druhý titul v řadě. Je tedy jasné, že si příští
rok půjdete pro zlatý hattrick?
Jasně, Vítkovice mají vždy velké cíle. Nebudu lhát, příští rok
si pro ten hattrick půjdeme.
