Před jedenácti lety jste stál na palubovce v Českých Budějovicích při zisku první trofeje pro Chodov. Vybaví se vám ještě momenty ze zápasu? 
Ano, pár momentů se mi ještě vybaví. Je to také o tom, že prostřednictvím sociálních sítí a dalších médií vidím nějaké sestřihy, které mi to dobře připomínají. Třeba můj gól si ale pamatuji dobře (smích).

Byla výhra o to sladší, že se jednalo o první klubovou trofej a rozjeli jste úspěšná chodovská léta? 
Bylo určitě fajn být u první trofeje pro Chodova. Prožíval jsem to i s lidmi, kteří jsou spjati s klubem, zasloužili jsme si to. Zapsali jsem se na furt do klubové historie, to už nám nikdo nevezme. Nicméně tenkrát se začal tvořit velice silný tým, který mě vyšší cíl, ten se nám poté povedl o tři roky později.

Pojďme si postupně projet vaší cestu do finále. Vstoupili jste do poháru v rámci vrcholové fáze, kterou jste opanovali a následně v osmifinále potvrdili roli favorita v Blansku. U těchto zápasů je asi nejtěžší udržet koncentraci po celé utkání, aby nedošlo k podcenění, že? 
Rozhodně. Tyhle zápasy k tomu svádí a občas je to těžší, nicméně do Blanska trenéři rozhodli, že my starší hráči nepojedeme, aby viděli kdo z mladších se předvede, když to bude ležet jen na nich. 

Následně přišlo čtvrtfinále s Vítkovicemi, se kterými jste si střihli dva zápasy během čtyř dnů. Hrálo to velkou roli, že jste se utkali během takto krátké doby dvakrát? Na branky to bylo přeci jen chudé klání. 
Nějakou roli to určitě hrálo, i ten výsledek tomu napovídá. Bylo to více takticky svázané utkání, které jsme dokázali na konci překlopit na svojí stranu.

V semifinále jste následně narazili na Mladou Boleslav. V zápase jste prohrávali, ale necelou minutu před koncem jste srovnali a v prodloužení rozhodl Tom Ondrušek. Byla právě při obratu vidět nejvíce ta vaše chuť opět po letech si zahrát nějaké velké finále? 
V šesti jsme dali šťastný vyrovnávací gól, kdy se to tam odrazilo od boty obránce, nicméně za celý zápas jsme si zasloužili vyrovnat a štěstí se k nám přiklonilo. Prodloužení už je o jedné chybě, o jednom momentu a Tom byl na správném místě a rozhodl o postupu. Pak už jen euforie a neskutečné emoce, po delší době jsem zase zažil takové emoce. Bylo to skvělé.

Ve finále narazíte na střešovický Tatran, tedy na nedávného vítěze Poháru mistrů. Co bude klíčové k úspěchu? 
Tatran je favorit, mají tam světové hráče, nicméně pokud budeme mít výbornou obranu, nebudeme dělat chyby a budeme produktivní, tak můžeme uspět. Věřím v to.

Opět po jedenácti letech právě v Českých Budějovicích finálový souboj, je to o to specifičtější? 
Je to vtipné, že to takhle vyšlo. Až tam dorazíme, tak to na mě asi trošku dýchne. Ale co se týče samotného zápasu, tak to nebude mít vliv. 

Pojďme ještě k současné sezoně, aktuálně čtvrté místo v Livesport Superlize, převažuje na Jižním Městě spokojenost s průběhem? 
Pokud by nám někdo před sezónou řekl, že ke konci základní části budeme mít kontakt s úplnou špičkou, tak bychom to brali všema deseti, takže umístěním se dá říct, že jsme spokojeni. Ale víme, že herně i umístěním se dá posunout.

V předešlých sezonách vás trápila zranění, letos však naskakujete pravidelně. Je už vše v pořádku? 
Nerad bych něco zakřikl, ale v rámci zdravotních možností se teď cítím skvěle. Doufám, že to tak bude držet nadále.