Kubo, po patnácti kolech se v tabulce nacházíte na nelichotivé jedenácté pozici. Jak byste z týmového hlediska zhodnotil uplynulou část probíhající sezony?
Rozhodně zatím spokojení nejsme. Docela slušně se nám ale povedl vstup do sezony, ve kterém jsme nepředváděli vůbec špatné výkony, nýbrž se nám nepodařilo z některých vyrovnaných zápasů získat nějaké ty body navíc. Několikrát se námi i stalo, že jsme dokázali soupeři nastřílet třeba deset branek, ale na vítězství to stejně nestačilo. Z mého pohledu se na nás dost podepsalo, že máme snad možná i jeden z nejmladších týmů na celostátní úrovni. Inkasujeme mnoho gólu, tudíž se chceme ve zbytku ligy zaměřit především na obranu. Naopak ve fázi útočné problém nevidím, dokonce se pyšníme nejúspěšnější přesilovkou v celé soutěži. 

Na osmou příčku, která jako poslední zaručuje účast v play-off, ztrácíte sedm bodů. Budete chtít o vyřazovací část ještě zabojovat, nebo se již připravujete na bitvy o udržení?
Určitě ano. Účast v play-off jsme si stanovali jako náš předsezonní cíl. Pokud je stále reálná šance se do něj probojovat, tak by absolutně nedávalo smysl se toho vzdát. Navíc se nám teď v posledním utkání před pauzou podařilo vyhrát na horké půdě Blanska, takže cítím, že jsme na dobré cestě. 

Pro vás osobně se jedná o vůbec první sezonu na celostátní úrovni a rovnou v Národní lize, kde si zatím se 40 body (15+25) vedete opravdu fantasticky. Jak jste s vašimi dosavadními výkony spokojený?
Přiznám se, že ze svého pohledu bych to fantasticky nenazýval. Možná to bude znít zvláštně, ale myslel jsem si, že budu v Národní lize dominovat a ovlivňovat zápasy o něco víc. Ta soutěž je ale opravdu náročná, plná mladých šikovných hráčů, kteří jsou zároveň velmi dobře připravení i po taktické stránce. Vstup do ligy jsem měl výborný, poté ovšem nastalo takové hlušší období, možná i kvůli tomu, že jsou na mě protihráči už daleko lépe nachystaní. Musel jsem navíc trochu pozměnit styl své hry, což už nyní zase přináší ovoce. Spíše mě mrzí, že ve střetnutích, která jsme nezvládli o gól či dva, jsem nepomohl týmu překlopit vývoj utkání na naši stranu, přestože jsem k tomu příležitosti měl. 

Pojďme se ale vrátit ještě k ročníku předchozímu, ve kterém se vám povedlo na regionální úrovni zaznamenat neuvěřitelných 351 bodů za 157 gólů a 194 asistencí. Jak na tento počin skoro až z jiné planety vzpomínáte. Bavilo vás to vůbec?
Minulou sezonu se to krásně sešlo. Dokázal jsem skloubit podnikání s florbalem, takže jsem měl na hraní relativně hodně času. Do klubu navíc přišel z juniorské kategorie můj mladší bratr, což byl pro mě impuls mu co nejvíce pomoct se adaptovat na dospělý florbal a zároveň šance si s ním zahrát v jednom týmu. Navíc jsem měl okolo sebe spoluhráče, se kterými už máme něco odehráno a na hřišti o sobě dobře víme. Vážně mě to moc bavilo, i když jsem občas slýchával, že střílení gólu beru jako samozřejmost a tolik už se z nich ani neraduji. 

Prozradil byste nám nějaký váš speciální recept na střílení a připravování branek? Ta čísla jsou totiž opravdu neskutečná.
Je pravda, že na toto už se mě pár mladších kluků ptalo. Za mě je důležité být v klubu, kde z vás dělá dané prostředí lepšího hráče. Trenér na vás spoléhá, určí vám správnou roli v týmu a máte kolem sebe správné spoluhráče, kteří vám věří. Nutno podotknout, že tento faktor mě provází celou sportovní kariéru, a to nejen na florbale, ale v minulosti i na hokeji nebo hokejbale. Pro mě osobně je rovněž klíčové hrát na tréninku co nejvíc formou tři na tři a čtyři na čtyři, jelikož se při tom dostáváte daleko častěji ke gólovým situacím kolem branky a můžete si vyzkoušet co nejvíce jejich různých řešení. Další věcí je najít si nějakého top hráče na světové úrovni, který hraje podobným stylem jako vy a pozorovat, jak se v určitých situacích chová a řeší je. 

Daří se vám i nyní, o osmnáct bodů kralujete produktivitě celého týmu. Jaký byl ale přechod z nižších lig do té národní? Jak dlouho trvalo, než jste si na její tempo zvykl?
Abych se přiznal, tak díky tomu, že jsem měl v létě možnost trénovat doma na Kladně s tamním prvoligovým mužstvem, které z pozice kouče vede Dušan Přívara, si dovolím tvrdit, že jsem byl na tempo Národní ligy dostatečně připravený a nějak extra jsem si na něj zvykat nemusel. Když se ale ještě vrátím ke kladenské přípravě, tak jsem si velmi vážil možnosti zatrénovat si třeba s Tomášem Chroustem či navrátilcem se švédské SSL Matyášem Bachmaierem, což mě také hodně posunulo. 

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi Národkou a regionálními soutěžemi, ve kterých jste dlouhou dobu působil?
Nutno říct, že rozdíly jsou obrovské úplně ve všem. Hlavně tedy v rychlosti, kontrole balónku, řešení situací, kvalitě přihrávek, vyspělosti hráčů, intenzitě tréninků a takto bych mohl pokračovat dále. Asi to ani nejde porovnávat. Na druhou stranu bych chtěl všem mladým plejerům z regionálních lig ukázat, že cesta do té Národní je otevřená. 

Jak se vlastně váš přestup do T.B.C. zrodil? Měl jste i jiné nabídky?
Není tajemstvím, že mě již během minulé sezony a i po jejím konci oslovilo opravdu mnoho mančaftů, od Divize až po 1. ligu mužů. Největší smysl mi dával právě přesun do Králova Dvora. Lidé tady florbalem žijí, je tu krásná hala se skvělým zázemím a navíc cesta sem mi z domova trvá jen kolem třiceti minut. S trenérem a vedením klubu jsme se tudíž rychle domluvili.

Před sebou stále máte kus florbalové kariéry. Co byste chtěl v budoucnu ještě dokázat? 
Přál bych si uspět v play-off Národní ligy. Samozřejmě by bylo krásné, kdyby se to podařilo už v sezoně probíhající, ale času je pořád dost. Zároveň chci zůstat zdravý, protože v minulosti jsem častokrát laboroval se zraněními. A v neposlední řadě je mou ambicí se florbalem i nadále hlavně bavit. 

Co Jakub Šíma a volný čas? Máte mimo florbal i nějaké další koníčky a záliby?
Většinu času mi zabere florbal a podnikání, takže se snažím každou volnou chvíli trávit se svou přítelkyní. Hodně spolu cestujeme, jak po Čechách, tak i do zahraničí. Kolikrát si jen zabalíme batoh, koukneme na letenky a letíme jen na prodloužený víkend. Zanedlouho se třeba chystáme do italské Neapole. Rád se též zajdu podívat na nějaký jiný sport nebo si ho dokonce s kamarády zahrát. Naplňuje mě rovněž starat se o sebe a své zdraví, pravidelně tak navštěvuji posilovnu, saunu či bazén.